Jiří Pehe

30. 05.

Polské a české prokletí

Jiří Pehe Přečteno 6665 krát

Vloni na podzim jsem viděl v Divadle na Palmovce, v rámci festivalu PalmOff Fest, divadelní hru Prokletí v produkci varšavského divadelního souboru Teatr Powszechny. Režíroval ji chorvatský režisér Oliver Frljič, který se inspiroval dramatem polského klasika Stanislawa Wyspiańského.

Hra, kritizující nevybíravým způsobem některé jevy v katolické církvi, zejména pedofilii, vyvolala v Polsku velké kontroverze. Zřejmě nejskandálnější je scéna felace se ztopořeným penisem sochy Jana Pavla II. Na něj pak pověsí tabulku „Ochránce pedofilů“.

Po představení jsem se zúčastnil na jevišti debaty se členy divadelního souboru. Herci vyprávěli o tom, jak silné emoce hra v katolickém Polsku vyvolala. V některých městech byla představení pod různými záminkami zmařena, jinde herce musela ochranka dopravit z divadla přímo do hotelu, kde je strážila.

Divadlo je vyšetřováno pro urážku náboženského cítění a dokonce pro nabádání k vraždě kvůli scéně, v níž jedna z hereček vypráví v rámci scénáře (tedy fiktivně), že si chtěla přes internet objednat vraždu Jaroslawa Kaczyńského a uspořádat na ni sbírku.

V debatě jsem uvedl, že mě zaujala nejen nesmlouvavá přímočarost zúčtování s patologickými jevy v církvi, ale i vážnost, jdoucí až na dřeň a hranici snesitelného, s jakou se to v polské hře děje. V Česku, mínil jsem, by vyhroceně kritické divadelní představení, mířící na politiku nebo náboženství, mělo spíše rysy frašky či ironického humoru.

I proto jsem byl poněkud skeptický k následujícím slovům dramaturga Prokletí Gorana Injace : "Před dvěma roky jsme si v Polsku podobnou situaci vůbec neuměli představit. Přišlo to velmi nenápadně, buďte pozorní."

A hle: neuplynul skoro ani půl rok a na festivalu v Brně, při představení jiné Frljičovy hry Naše násilí a vaše násilí, vtrhla na jeviště skupina nazývající se Slušní lidé a zmařila pokračování hry. Byli údajně rozhořčení scénou, v niž Ježíš znásilňuje muslimku, jakož i scénou v níž si herečka vytáhne z vagíny státní vlajku. Padla trestní oznámení na obou stranách, k celé věci se vyjadřuje kdekdo—od divadelních kritiků, přes obránce i kritiky demokracie, až po kardinála Duku či hradního mluvčího.

Mně ale vrtají dál hlavou rozdíly mezi Polskem a Českem. Je docela pochopitelné, že v Polsku, kde se většina občanů hlásí ke katolické církvi, může hra jako Prokletí vyvolat rozhořčení. Ne možná tolik kvůli poukazování na patologické jevy v církvi, ale způsobu, kterým to činí. Není divu, že ne všichni konzervativní katolíci, kterých je v Polsku dost, včetně polského kléru, dokážou akceptovat uměleckou provokaci, která může v lecčems zraňovat jejich identitu.

V Česku ale nevtrhli na scénu rozhořčení katolíci, i když ve skupině Slušní lidé prý nějací jsou. Obrázky, které zaplavily internet, ukazují v první řadě několik holých lebek v modrých tričkách. Jejich mohutné bicepsy působí nápadněji než jejich oholené mozkovny, které by u „slušných lidí“ měly hrát jakousi roli.

Ze všeho nejvíc tito „slušní lidé“ připomínají ty, kdo před časem pořádali pochody romskými ghetty. Tedy nařvané mladé muže, jejichž život se dělí mezi posilovnu, výčep, knedlo vepřo zelo, fotbalová utkání, koncerty Ortelu a trestné výpravy.

Na fotbale lze podobné zjevy občas slyšet, jak vykřikují rasistická hesla, doprovázená sloganem „Kdo neskáče, není Čech.“ Občas mávají českými vlajkami počmáranými názvy jejich obcí a klubů. Evidentně jde dle nich o menší znesvěcování státní vlajky, než když si herečka vytáhne její atrapu z vagíny.

Jaký je tedy rozdíl mezi Polskem a Českem? Zdá se, že především ten, že polský fašismus se nabaluje na konzervativní okraje polského katolicismu. Jádro protestů proti Prokletí ale tvořili lidé, jejichž motivaci lze jakžtakž rozumět, protože se dotýká jejich skutečné víry. Což samozřejmě neznamená, že lze jejich vyhrožování divadelnímu souboru omlouvat.

U nás jsou sice prý kdesi za Slušnými lidmi též katolíci, ale v čele, zdá se, stojí zase jednou ti samí náckové, kteří nejprve terorizovali „nepřizpůsobivé“ Romy, pak se z nich stali obránci „našich“ hodnot proti migrantům, a teď už terorizují rovnou spoluobčany s jinými názory.

Mají bohužel pravdu ti, kdo upozorňují, že takto začínal i nacismus v Německu. Nenávist nacionalistů se nejprve obrátila proti etnicky a nábožensky „jiným“, ale s tím si nevystačila. Takže se obrátila postupně i proti těm, kdo odmítli nenávidět společně s nenávidějícími.

18. 05.

Budeme mít úřednickou vládu?

Jiří Pehe Přečteno 8390 krát

Prezident Miloš Zeman má prý pro případ krachu současných jednání o koaliční vládě ANO a ČSSD s podporou KSČM připravený plán na vytvoření úřednické vlády. S odvoláním na zdroje blízké prezidentovi to tvrdí na první straně Lidové noviny--jeden z deníků patřících do svěřenského fondu Andreje Babiše.

Jelikož jde o Babišovo periodikum, je možné, že vypuštění spekulací o úřednické vládě má jen vytvořit tlak na ČSSD před jejím referendem o koalici s ANO. A také na KSČM, která si začala klást nové podmínky pro svoji toleranci vlády. Vznik úřednické vlády by obě strany totiž připravil o vládní vliv, po kterém i ve světle bídných voleních výsledků lídři obou stran baží.

Nedá se ale vyloučit, že informace LN nejsou pouhá fabulace z dílny lobbistů, a že Zeman o úřednické vládě skutečně uvažuje. A možná dokonce nikoliv jen jako o záložním řešení. Takové řešení má totiž z jeho pohledu svoji logiku.

Dokonce tomu leccos nasvědčuje: kupříkladu skutečnost, že případné schválení koalice s ANO v referendu ČSSD Zeman začíná poněkud sabotovat. Naposledy když dal najevo, že by nejmenoval ministrem zahraničí eurosposlance Miroslava Pocheho, který je tváří mocné pražské organizace ČSSD, což může mít, jak dobře ví, negativní dopad na výsledek vnitrostranického referenda o vládní spolupráci s ANO.

Prezident se navíc nedávno dostal do sporu s Babišem ohledně svého tvrzení, že se v České republice testoval novičok, a před tím do jiných sporů v případě některých Babišových prozápadních gest, jako bylo vydání ruského hackera Nikulina do USA nebo vyhoštění tří ruských diplomatů v reakci na útok ruským nervovým plynem na bývalého ruského agenta Skripala na britském území.

Jinými slovy: nedá se vyloučit, že už o vládu ANO a ČSSD, vedenou Babišem, příliš nestojí.

Informace ve zmíněném textu LN, že nejpravděpodobnějším premiérem úřednické vlády by byl generální ředitel skupiny ČEZ Daniel Beneš, s nímž je Babiš na nože, se jeví jako facka Babišovi. Těžko říct, proč by si babišovský deník takovou pro Babiše nepříjemnou informaci vymýšlel, pokud nejde o sofistikovaný pokus samotného Babiše vyděsit ty parlamentní strany, které mu zatím nechtěly dát podporu, představou, že nastolení Beneše do čela vlády může nějakým způsobem nahrávat plánům prezidentova okolí s ČEZ, které mohou být v zájmu ruské energetické lobby.

Zemanův tah úřednickou vládou by navíc mohl být poměrně populární. A nejen u veřejnosti. Na rozdíl od roku 2013, kdy parlamentní strany Zemanovu úřednickou vládu většinově odmítly, mohly by ji tentokrát některé podpořit jako řešení, které by vyšachovalo ze hry Babiše.

Samozřejmě by hodně záleželo na složení takové vlády. A také na tom, zda by nebyla příliš zjevně vystavěna tak, aby odrážela proruskou a pročínskou orientaci Zemana a jeho okolí.

Poněkud „neutrálnější“ kabinet odborníků by ale mohl být vnímán jako elegantní řešení současné situace, v níž česká politika všude zakopává o trestně stíhaného premiéra s ambicemi, které možná začínají být příliš velkým soustem i pro prezidenta.

Pokud by se takový plán opravdu začal uskutečňovat, bylo by to pro tradiční politické strany každopádně velké dilema: Zemanova úřednická vláda by sice odsunula na vedlejší kolej alespoň do příštích voleb trestně stíhaného Babiše, který už nyní, kdy vládne v demisi, provádí personální čistky, jenže zároveň by mohla vést k dalšímu odklonu od západní orientace země.

16. 05.

ČSSD balancuje nad propastí

Jiří Pehe Přečteno 3311 krát

Referendum, které sociální demokracie spouští, aby její členové rozhodli o tom, zda má strana jít do koaliční vlády s hnutím ANO Andreje Babiše, má nemalý potenciál ČSSD fatálně rozštěpit. Dá-li referendum vládní spolupráci s ANO zelenou, je téměř jisté, že ve straně bude dál proti spolupráci s ANO vystupovat skupina vlivných politiků, kteří tvoří senátorský klub ČSSD, jakož i někteří poslanci.

Nejviditelnějším představitelem strany, který vystupuje proti koalici s ANO, je předseda senátorského klubu ČSSD Milan Štěch. Je hlasem těch, kteří namítají, že ČSSD by neměla na vládní úrovni spolupracovat s ANO, pokud toto hnutí trvá na tom, aby vládu vedl trestně stíhaný Babiš. A opakovaně upozorňuje, že není náhoda, že všichni významní politici ČSSD, kteří byli s Babišem v minulé koaliční vládě, varují před tím, jak Babiš se svými koaličními partnery zacházel.

Tito politici se obávají, že nebyla-li ČSSD schopná zkrotit Babiše ve vládě, kterou sama vedla, a prohrávala-li s ním ve snahách prodávat svoje vládní zásluhy, bude nyní coby menší strana vládní koalice Babišovi už zcela vydaná na milost a nemilost. Někteří politici ČSSD také varují, že pokud koaliční vláda ANO a ČSSD získá v Poslanecké sněmovně důvěru, bude Babiš sociální demokraty obcházet, protože ve Sněmovně může spolupracovat nejen s komunisty, kteří chtějí menšinovou vládu ANO a ČSSD tolerovat, ale i s hnutím Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury.

Ačkoliv ČSSD prosadila do koaliční smlouvy několik pojistek, aby strana nebyla obcházena, včetně ustanovení, že celá vláda má rezignovat po případném odchodu pěti ministrů za ČSSD z vlády, nejsou takové pojistky reálně vynutitelné. Babiš by po odchodu ministrů za ČSSD mohl teoreticky vládu doplnit ministry z řad vlastního hnutí, přičemž případné pokusy vyslovit jeho vládě nedůvěru by zřejmě narážely na KSČM a SPD. Jak varují odpůrci koaliční spolupráce s ANO, skutečnost, že Babiš nepřistoupil na požadavek ČSSD odvolat politiky SPD z čelných funkcí ve Sněmovně, naznačuje, že si nechává SPD v záloze.

Zdá se, že i když se strana v referendu vysloví pro koaliční spolupráci s ANO, nebude se vláda moci spoléhat na všech patnáct poslaneckých hlasů ČSSD nebo na jejích 24 senátorů. To může ČSSD výrazně štěpit.

Může se ale rozštěpit i v případě, že stranické referendum koalici s Babišem odmítne. V takovém případě je pravděpodobné, že vznikne nemalý tlak na to, aby ve svých funkcích skončili současní představitelé strany, kteří vyjednávání s Babišem hájili a vsadili na jeho úspěch. Jenže i kdyby si strana pak zvolila do svého čela politiky, kteří byli proti koalici s ANO, nebo úplně nové tváře, napětí v jejích řadách bude pokračovat, protože současní protagonisté spolupráce s Babišem, kteří zároveň mají dobré vztahy s prezidentem Milošem Zemanem, nikam nezmizí.

Všechny tyto potenciální problémy předznamenalo už samotné rozhodnutí únorového stranického sjezdu vyjednávat s Babišem o koalici. ČSSD se teď už nemůže vrátit zpět v čase a udělat to, co snad straně mohlo pomoci postavit se na nohy—tedy zvolit do čela nové politiky nespojené výrazně s tím či oním stranickým proudem a v opozici pracovat na svojí přeměně v moderní sociálně demokratickou stranu. Nyní musí strana jen doufat, že jak případné schválení spolupráce s Babišem, tak její odmítnutí, přežije.

ČRo Plus, 16.5.2018

09. 05.

Prezident a generálové

Jiří Pehe Přečteno 3677 krát

Prezident Miloš Zeman jmenoval u příležitosti Dne vítězství šest generálů. Děje se tak každý rok, a mohli bychom pokračovat výčtem zásluh jmenovaných. Jistě by si takovou pozornost zasloužili.

Jenže pozornost médií na sebe tento rok strhli dva muži, které vláda sice do hodnosti generála navrhla spolu s ostatními, ale prezident Zeman je nejmenoval. Nebo, řečeno přesněji, nepodepsal jejich jmenovací dekrety.

Jedním je šéf Bezpečnostní a informační služby Michal Koudelka a druhým zástupce velitele pozemních vojsk české armády Petr Procházka. Hrad důvody jejich nejmenování nesdělil.

Spekuluje se, že důvodem pro nejmenování Koudelky byla prezidentova nespokojenost s tím, že nevyšel dostatečně pružně vstříc jeho požadavku, aby BIS zjistila, zda byl v České republice vyráběn a skladován nervový plyn novičok, který byl použit k otravě bývalého ruského agenta Skripala ve Velké Británii.

Jak známo, Velká Británie obvinila Rusko, že tento nervově paralytický jed, který byl vyvinut v Sovětském svazu, použilo k otravě Skripala právě ono. Rusko namítalo, že látka byla testována v několika dalších evropských zemích, včetně České republiky.

Vláda toto obvinění odmítla, a v aktu solidarity s Velkou Británií vyhostila tři ruské diplomaty. Skutečnost, že Zeman zadal šéfovi BIS Koudelkovi pátrání po novičoku téměř přesně ve chvíli, kdy premiér Babiš oznamoval rozhodnutí diplomaty vyhostit, rozlítila některé politiky. Ti prezidenta obvinili, že vyšel vstříc ruským zájmům a propagandě.

Zeman před několika dny oznámil, že novičok se na českém území skutečně testoval, přičemž svoje tvrzení opřel o údajná zjištění vojenské rozvědky. Přiznal, že BIS naopak tvrdí, že novičok se u nás netestoval, ani nevyráběl. Premiér Andrej Babiš po schůzce se šéfy tajných služeb ale znovu potvrdil, že novičok se u nás nevyráběl, ani netestoval. Testovaly se jiné látky, a prezident si informace, k nimž měl přístup, mylně vyložil.

Nejmenování Koudelky tedy skutečně vypadá jako akt msty ze strany prezidenta za to, že Koudelkova BIS nepotvrdila jeho názor. Pokud tomu tak je, jedná se o další skandální akt prezidentské svévole. Shodou okolností si Zeman postavil hlavu jen několik dnů poté, co Městský soud v Praze rozhodl, že neměl právo nejmenovat dva profesory, jejichž profesura byla schválena v řádném řízení univerzitami a podstoupena prezidentovi k podpisu ministerstvem školství.

Odmítnutí jmenovat oba generály má ještě jednu rovinu. Pokud by Hrad zveřejnil závažné důvody, proč je prezident navzdory návrhu vlády jmenovat nemůže, mohla by se vést jakási diskuze. To, že Zeman důvody neudal, oba muže poškozuje, protože vzniknou spekulace o jejich způsobilosti a bezúhonnosti, aniž by se mohli bránit.

V případě Koudelky se celá záležitost skutečně jeví tak, že si na něm prezident takříkajíc vybil zlost za to, že ho nepodržel v pátrání po novičoku. V obecnější rovině může leckoho napadnout, že oba muži, kteří nebyli jmenováni, se také stali obětí jakési marnivé hry, kdy Zeman chce po soudní prohře v případě nejmenování profesorů ukázat, kdo je na českém politickém dvorku pánem.

Možná je na čase, aby se do celé záležitosti vložil na žádost vlády Ústavní soud. Český prezident je ústavně neodpovědný, a právě Ústavní soud by mohl odpovědět na otázku, kde jsou meze, které v otázkách jmenovacích aktů nemůže překračovat.

ČRo Plus

Archiv článků: květen 2018

Polské a české prokletí

Budeme mít úřednickou vládu?

ČSSD balancuje nad propastí

Prezident a generálové

Blogeři abecedně