Babišova hra na evropského politika

Premiér Andrej Babiš podnikl cestu do Itálie a na Maltu s cílem představit v obou zemích údajně ucelený český plán pro řešení migrace Evropskou unií. Cestu do Itálie inicioval italský premiér Giuseppe Conte poté, co Česká republika odmítla v polovině července italskou výzvu, aby si země EU mezi sebou rozdělily zhruba 450 migrantů z rybářské lodě, která je zachránila během jejich pokusu přeplavit se přes Středozemní moře.

Více »

Osmičkový rok jako přehlídka národních traumat

Češi jsou hluboce rozpolcený národ. Dějiny se na našem území různým způsobem zauzlovaly a výsledkem je, že téměř každé důležité výročí vyplaví na povrch složitá národní dilemata nebo přímo traumata. A jelikož se shodou zvláštních okolností odehrála velká část těch nejdůležitějších historických událostí v letech končících číslem osm, je tento osmičkový rok přehlídkou národních dilemat a traumat.

Více »

ODS má dva zásadní probémy

Občanská demokratická strana v posledních volbách mírně posílila, mírně stoupá i v žebříčcích stranických preferencí, které zveřejňují různé agentury. V tom, aby mohla vystoupat ještě výš, ji ale brání dva zásadní problémy.

Jeden je personální a jmenuje se Václav Klaus mladší. Druhým je její obraz výrazně euroskeptické strany, který si udržuje už od dob, kdy straně šéfoval Václav Klaus starší.

Klaus ml. je v ODS zcela zjevně omylem. Vstoupil do ní zřejmě především proto, že je to strana, kterou zakládal jeho otec, tedy z jakési nostalgie. Snad i s představou, že se mu podaří ji časem převzít a učinit ji pět platformou pro názory svého otce.

Potíž je v tom, že Klaus st. se během posledních let názorově posunul směrem ke krajní pravici, a souzní mnohem více kupříkladu s německou Alternativou pro Německo, jejíchž shromáždění se účastní, než s tím, co se snaží reprezentovat ODS pod vedením umírněného konzervativce, jakým je Petr Fiala. U nás se názory Klause st. překrývají v řadě bodů s programem hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, včetně jednoznačného odmítání Evropské unie.

Jeho názorový posun pěkně dokresluje i poslední myšlenkový výboj z dílny Institutu Václava Klause, jímž se snaží veřejnost přesvědčit, že liberální demokracie není ani demokratická, ani nemá nic společného s liberalismem. Je to v podstatě pokus vystavět jakousi ideologickou klenbu nad nejrůznějšími útoky současných nacionálních populistů napříč politickým spektrem proti liberální demokracii.

Klaus ml. názory svého otce kopíruje, a snad aby ukázal, že má na víc, přebíjí je občas názory ještě extrémnějšími. Naposledy dostal kolegy v ODS do varu, když zpochybnil účast českých vojáků na misi v Afghánistánu, nebo když se rozhodl v senátních volbách podpořit Ladislava Jakla, bývalého poradce svého otce, který kandiduje za SPD.

Cílem toho komentáře není s názory obou Klausů polemizovat. Stačí říct, že se dnes víceméně shodují s politiky napříč Evropou, které bývalý poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa Steve Bannon označuje za „pravicové nacionalistické populisty“. Není náhoda, že když Bannon začal nedávno propagovat vznik společné fronty těchto hnutí a stran v Evropě, Klausův institut ho podpořil.

Otázkou je, co si s Klausem ml. počne ODS. Začíná ji zjevně přerůstat přes hlavu a kazí ji obraz umírněné konzervativní strany, který by rád vytvořil Fiala. Je už zcela zjevné, že do ODS Klaus ml. názorově nepatří. A i když slyšíme, že svými extrémními názory přitahuje k ODS i voliče, kteří by jinak volili krajní pravici, je otázkou, kolik zároveň odpuzuje voličů umírněných.

Podobný problém má ODS s některými politiky, kteří se už v dobách předsednictví Klause st. začali profilovat jako euroskeptici. ODS by mohla přilákat nové voliče, kdyby se profilovala jako strana, která je k EU vstřícnější, o čemž se v jejích řadách začalo nedávno diskutovat. Když ale hned poté, co se začnou ozývat i v ODS podobné úvahy, prohlásí neoficiální šéf euroskeptiků v jejích řadách, europoslanec Jan Zahradil, že cílem ODS je vícerychlostní EU, příliš mnoho proevropských voličů ODS nezíská.

Problém je stejně jako v případě Klause ml. i osobní. Dokud bude Zahradil hlavním mluvčím evropské politiky ODS, pravicoví proevropští voliči budou raději volit TOP 09, lidovce nebo hnutí STAN. Jinými slovy: pokud se bude ODS chtít vyhoupnout nad úroveň svých současných preferencí, bude si muset udělat ve svých řadách určitý personální úklid.

ČRo Plus, 15.8.2018

Zahraniční politika podle Miroslava Pocheho

Miroslav Poche, kandidát sociální demokracie na post ministra zahraničí, kterého odmítl prezident Miloš Zeman, se v obsáhlém rozhovoru v deníku Právo vyjádřil nejen ke sporu s prezidentem, ale také k celé škále zahraničně politických problémů. Tvrdí, že své kandidatury na post ministra zahraničí se vzdát nehodlá, ale zároveň připouští politická jednání s tím, že možností, jak situaci vyřešit, je prý celá řada.

Více »

Pokrytectví a stát v kauze H-Systém

Po schůzce předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského a předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala s prezidentem Milošem Zemanem zaznělo, že v kauze H-Systém selhal stát a vlastně i samotná justice. Šámal se dokonce přimlouvá, aby stát do řešení kauzy vstoupil a pomohl poškozeným klientům H-Systému.

Schůzku s Rychetským a Šámalem svolal prezident Zeman. Ještě před ní se nechal slyšet, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jehož základě by se měli ze svých domů vystěhovat členové družstva Svatopluk, které asi 60 rodin založilo na troskách vytunelovaného H-Systému, aby dostavělo svoje domy i za cenu dalších investic, je „nelidské.“ Po schůzce s představiteli nejvyšších soudů oznámil, že pokud se členové družstva Svatopluk obrátí na Ústavní soud, připojí se jako účastník.

Průměrný občan musí být tímto děním zmaten. Slova Rychetského, že v kauze H-Systém selhal stát, zejména v 90.letech, jsou sice nepochybně pravdivá, jenže při vší úctě k respektovanému předsedovi Ústavního soudu nelze zcela zapomenout, že Rychetský byl místopředsedou Zemanovy vlády a předsedou Legislativní rady vlády v letech 1998 až 2002.

Stát je sice dosti abstraktní entita, ale v každé zemi ho na nejvyšší úrovni řídí vláda, výkon jeho funkcí pak zabezpečuje státní správa, justice, armáda, policie, atd. Oznámit občanům, že stát selhal v době, kdy byl bývalý politik a dnešní předseda Ústavního soudu jedním z jeho nejvyšších představitelů, je tudíž poněkud matoucí.

Stejné je to s prezidentem, který byl v 90. letech předsedou sociální demokracie a v letech 1998 až 2002 předsedou vlády. Vládl tehdy s pomocí opoziční smlouvy v harmonické shodě se svým dřívějším úhlavním politickým nepřítelem Václavem Klausem.

To je politik, který později v roli prezidenta zastavil svojí skandální abolicí trestní stíhání hned několika trestně stíhaných podnikatelů z kauzy H-Systém. Politik, jehož okolí se v době poněkud chaotické privatizace dávalo slyšet, že je třeba utéct před právníky. Kauza H-Systém je jedním z mnoha důsledků této neúcty k právu.

Skutečnost, že prezident Zeman se nyní chce sám stát účastníkem případného řízení u Ústavního soudu, je o to skandálnější, že část peněz z H-Systému putovala přes tehdejšího šéfporadce Zemana, Miloslava Šloufa, i do pokladny Zemanovy ČSSD. Alespoň tak praví předchozí rozsudky v kauze H-Systém.

Stát, který se má prý nyní v kauze prý angažovat, selhal i tím, že nebyl celá léta schopný přijmout pružnější procesní pravidla pro trestní kauzy a občanské spory, takže se i kauza H-Systém u soudů vleče už dvacet let. Co na tom, že v čele státu stáli konkrétní politici, z nichž někteří se nad stavem věcí dnes pohoršují. Včetně Andreje Babiše, jehož hnutí ANO ovládá už pátým rokem ministerstvo spravedlnosti.

Potíž je také v tom, že kauza H-Systém je jen momentálně nejviditelnější z mnoha tunelářských skandálů minulosti. Pomoc státu postiženým v kauze H-Systém tak může okamžitě spustit lavinu žádostí o odškodnění i ze strany postižených v mnoha dalších kauzách.

A je zde ještě jeden problematický aspekt celé věci: politici, kteří navrhují zásah státu v kauze H-Systém, navozují dojem, že viníkem je stát z 90. let, zatímco ten dnešní, pod jejich vedením, má na to, aby tehdejší selhání řešil. I proto neuškodí zmínit nedávnou zprávu předsedy Nejvyššího kontrolního úřady Miloslava Kaly pro prezidenta Zemana.

Kala charakterizuje fungování současného státu jako nefunkční a leckde v rozkladu. V jím hodnocených 14 oblastech fungování státu, žádná nesplňuje kritéria moderního a funkčního státu EU. Společným jmenovatelem podle něj je, že stát neumí čelit silným zájmovým a podnikatelským skupinám. Cynik by mohl říci, že to zní jako výstižný popis situace z 90., na níž dnešní politici, mnozí už tehdy aktivní, svalují vinu za skandál okolo H-Systému.

ČRo Plus, 1.8.2018

Babišovo otřesné uprchlické pokrytectví

Premiér Andrej Babiš jako kolovrátek opakuje coby argument pro nepřijetí jakýchkoliv uprchlíků tezi, že jediným řešením je uzavření vnějších hranic Evropské unie, což jedině zastaví nelegální migraci. Důsledně se spolu s mnohými ostatními českými politiky vyhýbá odpovědi na otázku, co s těmi uprchlíky, kteří navzdory sebelepším opatřením na evropských hranicích přeci jen proniknou do evropských pobřežních vod.

Více »