Jiří Pehe

14. 02.

Babiš nechce konfrontaci s ulicí

Jiří Pehe Přečteno 3762 krát

Andrej Babiš často opakuje, že jeho hnutí ANO je pro všechny. Není ani pravicové, ani levicové, chce prý prostě dělat politiku pro všechny lidi.
Ponecháme-li stranou, že ve vnitřně strukturované společnosti, v níž mají různé sociální skupiny různé zájmy, je ambice jednoho jediného politického subjektu uspokojit všechny, nesmysl, je toto Babišovo ujišťování především nejen snahou o rozšíření voličské báze ANO, ale i snahou ukázat těm, kdo s jeho politikou nesouhlasí, že není jejich nepřítelem.

Vždyť ve státě, který by rád řídil jako rodinnou firmu, dělá politiku přeci i pro ně. A co je to za rodinnou firmu, v níž si různé části rodiny nemohou vzájemně přijít na jméno?

Zatímco ty, kteří mu oponují politicky, třeba na půdě parlamentu, může pojmenovat a jejich sílu kvantifikovat (kupříkladu počtem křesel v parlamentu), a pak se s vědomím vlastní převahy pouštět do často ostrých slovních soubojů i útoků, s opozicí, která se přelije do ulic a nehlásí se explicitně k nějaké politické straně, je to horší. Populisté, kteří tak rádi mluví o lidu, jehož zájmy prý reprezentují, mívají z ulice strach. Tedy přinejmenším do doby, než se jim podaří získat takovou míru politické kontroly, že se na pouliční protesty nemusejí už příliš ohlížet.

Situace v České republice zatím nedospěla tak daleko jako v Maďarsku, kde Viktor Orbán získal i s pomocí antiliberálního ústavního inženýrství takovou politickou moc, že si s masovými protesty proti svojí politice nemusí dělat velkou hlavu. Babiš naopak na případnou nevoli ulice citlivě reaguje a dokonce studuje, kdo se protestů účastní. Předvedl to kupříkladu po demonstraci, která se konala před budovou Českého rozhlasu, když tam přednesl u příležitosti 50. výročí invaze vojsk Varšavského paktu, která ukončila Pražské jaro, demonstranty přerušovaný projev.

Babiše zjevně znervóznily i dřívější protesty, které se konaly proti ohýbání Ústavy prezidentem Zemanem a jím v podobě prodlužování mandátu Babišovy první vlády, která vládla měsíce v demisi, nebo, když byl společnými silami hnutí ANO, komunistů a okamurovců zvolen do čela sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, který se jako člen pohotovostního pluku komunistické policie účastnil potlačování demonstrací v lednu 1989. Ondráčka nakonec Babiš raději obětoval, stejně jako se snažil vyhnout tomu, aby byl zatlačen do vládní spolupráce s KSČM a SPD, což by nepochybně vyvolalo protesty ještě větší.

Ve světle snah Babiše navigovat politicky tak, aby se vyhnul masovějším pouličním protestům, není tedy překvapující, že právě on nakonec vycouval z pokusů vedených KSČM a SPD, a podporovaných prezidentem Zemanem, dosáhnout s pomocí neschválení výročních zpráv o hospodaření České televize odvolání Rady ČT, a vyměnit s pomocí nové rady vedení ČT. Bylo totiž jisté, že útok na ČT by vyvolal masové demonstrace podobné těm, které se konaly v roce 2000, když se lídři stran opoziční smlouvy pokusili vedení televize ovládnout.

Zdá se tedy, že vůči politicky dominantnímu Babišovi přeci jen existuje jakási pojistka. Zatímco politická opozice, snad jen s výjimkou Pirátů, vůči němu nenašla zbraně, občanská společnost je pro něj méně zmapovaným územím. Coby dobrý mocenský počtář ví, že jeho hnutí má podporu zhruba třiceti procent české veřejnosti, což je hodně, ale ne většina. A že v oněch zbývajících sedmdesáti procentech veřejnosti, která jeho hnutí nevolila, existuje vůči jeho politice poměrně silný protestní potenciál.

ČRo Plus, 13.2.2019

06. 02.

Eurovolby: pravicová opozice umetá Babišovi cestu

Jiří Pehe Přečteno 3071 krát

Pravicové strany, které u nás tvoří páteř parlamentní opozice, utrácejí většinu své energie na boj s Andrejem Babišem. A to do té míry, že přitom často zanikají jejich vlastní programové priority. I proto je mnozí komentátoři vyzývají k tomu, aby se soustředily více na vlastní program, a méně na Babiše.

Nadcházející evropské volby jsou šancí spojit obojí: vlastní program ve vztahu k Evropské unii, který je odlišný od toho, jaký prezentuje Babišovo hnutí ANO, a zároveň vytvoření jasné anti-babišovské alternativy na personální úrovni. Jenže pravicová opozice, zdá se, i tuto dosti ojedinělou příležitost, jak se Babišovi účinně postavit, promarní.

Ač totiž mohly pravicové strany při troše dobré vůle vytvořit společnou kandidátku, budou nakonec, zdá se, kandidovat odděleně. To je do jisté míry pochopitelné v případě Občanské demokratické strany, jejíž euroskpetický program a dosavadní přináležitost k europarlamentní frakci konzervativců a reformistů, ji v podstatě diskvalifikují coby volebního partnera lidovců, TOP 09 a STAN, protože tyto tři strany jsou jasně proevropské a patří k lidovecké frakci v Evropském parlamentu.

A právě proto, že v Evropském parlamentu působí v rámci jednoho politického uskupení, je jejich neochota domluvit se na společné kandidátce doma, jasným politickým selháním. Měly přitom jedinečnou šanci vymezit se proti Babišovi i programově. Hnutí ANO, ač je členem europarlamentní skupiny liberálů, kteří jsou výrazně proevropští, je totiž poznamenáno Babišovou ambivalencí ve vztahu k EU: v obecné rovině vystupuje k EU vstřícně, ale svojí politikou na poli migrace a svojí podporou pro evropská pravidla-porušující Maďarsko i Polsko, se jeví spíše jako typická středoevropská populisticko-nacionální strana.

Lidovci, TOP 09 i STAN mohli tedy docela snadno nabídnout srozumitelnou proevropskou alternativu. A i když ještě probíhají jednání mezi STAN a TOP 09, zdá se, že už tím, co zatím tyto subjekty při přípravách na evropské volby předvedly, svoji šanci ztratily.

Politické sektářství a neschopnost dohodnout se v pravé části politického spektra dokresluje i oznámení dvou prominentních odpadlíků od hnutí ANO, Pavla Teličky a Petra Ježka, že zakládají hnutí Hlas, které půjde do eruovoleb samostatně. A samostatně bude kandidovat v čele nového subjektu i doposud výrazná tvář TOP 09 Jaromír Štětina, který založil hnutí Evropa společně.

Babiš si musí při pohledu na politickou fragmentaci proevropské liberální a konzervativní pravice mnout ruce. Jeho hlavními soupeři, zdá se, tak nakonec budou Piráti, kteří sice nejsou zatím ve vztahu k Evropě tak čitelní, jako pravicová opozice, ale zato se rychle naučili využívat evropské instituce pro boj s Babišem. Jsou to totiž oni, kvůli nimž nyní Babiš čelí auditu ze strany Evropské komise kvůli tomu, zda podnikatelské impérium, které stvořil a před časem převedl do svěřeneckého fondu, nevyužívá jeho politického vlivu k pobírání evropských dotací.

Jinými slovy: pokud snad chtěla pravicová opozice skórovat u voličů s programem „anti-Babiš“, nechala si i tuto taktiku vyvlastnit Piráty, kteří navíc boj s Babišem pojímají důsledně neideologicky—tedy jako starost o dodržování pravidel hry, k čemuž se právě evropské instituce dobře hodí. Dá se předpokládat, že neschopnost pravicové opozice sjednotit se nakonec přihraje nejvíc hlasů proevropských voličů nakonec právě Pirátům. Už je proto, že nebudou chtít riskovat, že jejich hlasy propadnou.

ČRo Plus, 6.2.2019

Archiv článků: únor 2019

Babiš nechce konfrontaci s ulicí

Eurovolby: pravicová opozice umetá Babišovi cestu

Blogeři abecedně