Spor, který se rozhořel mezi ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem a prezidentem Václavem Klausem poté, co Schwarzenberg naznačil, že by ministři za jeho TOP 09 mohli opustit vládu, pokud se Česká republika nepřipojí ke smlouvě o evropské rozpočtové unii, není v prvé řadě sporem „evropským“, ale sporem o další směřování české demokracie.

Klaus chce využít sporu o evropskou integraci k „nacionalizaci“ české politiky. Z jeho různých vyjádření, jakož i z vyjádření jeho bizarního okolí, se začíná rýsovat, jak by taková demokracie „po našem“, možná představovaná po odchodu z prezidentské funkce vlastní stranou, měla vypadat.

Byla by to „vozová hradba“, za níž by se česká politika bránila náporu globalizace vyzdvihováním národních tradic a zájmů i uměle vykonstruované identity. Ta by se pokoušela skloubit odkaz husitské revolty „proti všem“ s dědictvím konzervativního proudu v českém katolicismu, který se v kritických momentech historie, jakou byla druhá republika, stával vpravdě reakční silou.

Byla by to „demokracie“, v níž je politika nadřazena právnímu státu a jejímž úkolem je skoncovat se „soudcokracií“, včetně silné autority Ústavního soudu, jakož i s „dekadentními“ vynálezy politického liberalismu, jako jsou lidská práva druhé a třetí generace, tedy především práva sociální, multikulturalismus, či údajně bezbřehá tolerance k různým menšinám.

Schwarzenberg si evidentně uvědomuje, o co ve zdánlivě „evropském“ sporu s Klausem skutečně jde. Ví také nejspíš, že jeho protivník hraje zároveň politický poker, jehož součástí je například nepřipustit, aby se konaly předčasné volby.

Rok, který má Klaus teoreticky k dispozici mezi koncem svého prezidentského mandátu a volbami do PS, je pro uskutečnění jeho cílů zásadní. Rétoriku „zrady pravicově-konzervativních ideálů“ může efektivně využít jen za předpokladu, že se bude moci strefovat do slabé vládní koalice a zároveň tak štěpit ODS.

Pokud by TOP 09 vládu předčasně „položila“ ve jménu pravicových ideálů, které vidí českou identitu jednoznačně jako součást té evropské, Klaus i euroskeptická ODS by se ocitli v defenzivě. „Spor o Evropu“ by se nejen vymanil z těžko srozumitelné evropské politiky současné vládní koalice, kterou diktuje ODS, ale také by pročistil poměry na pravici.

Předčasné volby by s velkou pravděpodobností vedly k vítězství proevpropské levice, která by přinejmenším na další čtyři roky Klausovi zabránila v uskutečnění jeho plánů. Vezmeme-li v úvahu, že většina reforem, o něž TOP 09 usilovala, už byla schválena, mohl by se jednou z os české politiky stát evropský konsensus sociální demokracie a TOP 09.

Coby zdatný politický šachista si Klaus uvědomuje, že na rozdíl od opakovaného vydírání Věcí veřejných nelze Schwarzenbergovu hrozbu brát na lehkou váhu, přičemž její uskutečnění by zásadně oslabilo jeho pozici. I proto reagoval tak ostře.

Ze stejných, nikoliv tedy z ústavně-právních důvodů se ostře vymezil proti přímé volbě prezidenta. Zatímco volba parlamentem slibuje vygenerovat slabého kandidáta, s nímž si Klaus „poradí“, v přímé volbě jsou největšími favority proevpropští Jan Fischer a Jan Švejnar, kteří by pravo-levou alianci proevpropských stran tmelili a zásadně odklonili evropský diskurz v zemi od Klausovy eurofobní linie, která má v současnosti nezanedbatelný vliv už proto, že přichází z Hradu.

Právo, 16.1.2012