Sociální demokracie si zatím při výběru kandidáta pro první přímou volbu prezidenta země počíná dosti neobratně. V tom už má jakousi tradici, protože ani předchozí, nepřímé volby prezidenta příliš nezvládala.

Před nadcházející prezidentskou volbou se ČSSD rozhodla uspořádat stranické primárky, neboť se rozdělené vedení strany nebylo schopné shodnout na jednom kandidátovi. Nic proti primárkám, ale ČSSD na rozdíl od ODS zvolila podivný asymetrický model, v němž se o přízeň ČSSD měli utkat místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier a nestraník Jan Švejnar.

Švejnar tak byl tak postaven do nemožné situace, protože bylo jasné, že coby nečlen ČSSD bude v debatách na stranických fórech silně znevýhodněn už tím, že jakýkoliv kritičtější výpad proti programovým tezím Dienstbiera bude vnímám jako útok na stranu samotnou.

Není divu, že se nakonec rozhodl, že pokud bude vůbec kandidovat, učiní tak jako nezávislý kandidát mimo ČSSD, jakkoliv její podporu uvítá. Dienstbier reagoval dosti nešťastně slovy, že sebevědomá a hrdá strana může těžko akceptovat přístup „štítím se vás, ale dovolím, abyste mě podpořili“.

Což o to, podpora největší opoziční strany by se jistě hodila, ale možná je ČSSD zase jednou o to více sebevědomější, oč je politicky neobratnější. Pokud totiž Švejnar nakonec bude kandidovat, má velmi dobré šance dostat se do druhého kola, a možná bude ČSSD ještě ráda, že si ho může „přivlastnit“.

Výpady proti němu se tak jeví jako dosti netaktické. Navíc chyba je jednoznačně na straně ČSSD, protože ta ho do takové situace neměla vůbec vtáhnout.

Pokud jde o Švejnara samotného, není jasné, proč by měl připustit, ať si skrze něj, nečlena strany, řeší jedna politická strana, ač momentálně nejpopulárnější, svoje vnitřní problémy. Navíc dobře ví, že o zvolení prezidenta nakonec tentokrát rozhodnou občané, a vítěz bude potřebovat hlasy i mimo ČSSD.

Strana by udělala nejlépe, kdyby si konečně při prezidentské volbě vnitřně sladila noty. V situaci, kdy údajně potřebný počet jejích zákonodárců už zatím neveřejně podpořil kandidaturu Miloše Zemana, si další frašky kolem volby prezidenta může jen těžko dovolit, a ať už nakonec oficiálně podpoří kohokoliv, bude zákulisními tahanicemi ve straně už dopředu poškozen.

Přitom další prohra kandidáta ČSSD v prezidentských volbách, tentokrát dokonce v situaci, kdy spousta voličů bude chtít ze všeho nejvíc volit proti komukoliv z pravice, může stranu rozštěpit stejně jako v roce 2003.

Právo, 7.5.2012