Kardinál Dominik Duka od okamžiku, kdy se stal primasem, značně zpolitizoval katolickou církev u nás, což je v českých poměrech značně riskantní strategie. Na rozdíl od svého předchůdce Miloslava Vlka, který občas připojil svůj hlas k některým petičním akcím v rámci občanské společnosti nebo se vyjadřoval k politicky nadčasovým tématům, Duka zvolil aktivistický přístup, motivovaný zřejmě snahou o úspěšné završení majetkového vyrovnání státu s církvemi.

Byl-li na politické škále Vlk identifikovatelný jako spíše centrista, kterému nebyly lhostejné sociální problémy, Duka se jasně přihlásil ke konzervativní pravici. Podpořil vznik vlády Petra Nečase a nezaujal k ní kritické stanovisko ani poté, co její nepromyšlené škrty začaly postihovat především ekonomicky i sociálně slabší vrstvy. O demonstracích odborů proti vládě se na jaře vyjádřil jako o „ochlokracii“, tedy vládě lůzy.

Je také otevřeně skeptický vůči Evropské unii, a dobře si v tomto případě rozumí zejména s prezidentem Klausem. Při křtu Klausovy knihy o Evropské unii, kterého se zúčastnil, vysvětlil své kritické postoje takto: „Církev se nevyhraňuje přímo proti Evropské unii, ale musí se vyhranit proti určitým politickým tendencím, které Evropská unie v posledních deseti letech představuje“.

Podle Duky jsou už ideály otců Evropy od mnohým kroků současné EU na hony vzdáleny. Je to prý Václav Klaus, kdo se vrací k některým myšlenkám politiků, kteří stáli u zrodu evropské integrace. Postoj Klause tak prý nahrazuje svým způsobem chybějící hlas bývalého francouzského prezidenta Charlese de Gaulla.

Podle Duky Evropská unie prý ztratila „antropologii člověka“, kterou hlásali a ke které se přihlásili otcové Evropy, „člověk se pak stává jen občanem jakéhosi uskupení a jsme také svědky toho, že fakticky velká část Evropské unie je zájem pouze ekonomický, a to nebyl určitě zájem těch zakladatelů.“

Duka ovšem přesně nedefinuje, co jsou ty zásadní myšlenky, které prý EU opustila. Navíc si protiřečí, protože právě Klaus, k jehož názorům na EU se hlásí, kritizuje politickou dimenzi EU a požaduje, aby byla především ekonomickou zónou volného obchodu. A „antropologie člověka“ je panu prezidentovi zcela ukradená.

Duka ovšem uzavřel s Klausem politické a názorové spojenectví i v dalších oblastech. Prezidentovi dokonce dovolil, aby vystoupil s kontroverzním politickým projevem na Národní svatováclavské pouti, v němž Klaus varoval před „modernisty“ i pokrokáři“, a vyslovil se pro tradiční hodnoty, jako je rodina.

Což o to, katolická církev se vždy snažila udržovat dobré vztahy s lidmi, kteří mají politickou moc, a často tak musela ignorovat skutečnost, že tito lidé porušují hodnoty, na nichž křesťanství stojí. Přesto je nešťastné, že primas českých katolíků dovolí o „rodinných hodnotách“ kázat na náboženském shromáždění člověku, který je znám například svými manželskými nevěrami.

Duka ještě prezidentu Klausovi za jeho vystoupení na svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi poděkoval ve formě dopisu. Prezident podle Duky ve svém projevu hájil přesně ty hodnoty, ke kterým se církev hlásí, a jeho slova měla mezi věřícími pozitivní ohlas. Specificky pak Klausovi poděkoval za jeho kritický postoj k průvodu homosexuálů v Praze.

Kněz a filozof Tomáš Halík Duku za jeho příchylnost ke Klausovi kritizoval. Řekl, že chápe, že český primas musí udržovat s Hradem dobré vztahy, ale zároveň vyjádřil názor, že to Duka se svým vztahem ke Klausovi „přehání“. Nelíbila se mu především skutečnost, že Duka utilitárně ignoruje Klausovu problematickou politickou minulost, k níž mimo jiné patří i Klausův někdejší odpor k církevním restitucím. Význam církve Klaus ještě coby premiér přirovnal ke spolku zahrádkářů.

Když Halíka obvinil vicekancléř prezidenta Petr Hájek, že nebyl nikdy řádně vysvěcen na kněze, zastal se Halíka okamžitě bývalý primas Vlk, zatímco Duka oportunisticky prohlásil, že by se Halík měl s Hájkem usmířit. „Příměří je jediným řešením“, řekl tehdy novinářům Duka.

Jak je ale možné uzavřít příměří, když jedna strana evidentně lže a na své lži trvá i poté, co církev oficiálně doložila, že Halík byl v době komunismu tajně, ale řádně vysvěcen?

Nyní Duka vtáhl církev do politiky ještě o kousek víc, když byl nejdůležitějším signatářem prohlášení, v němž představitelé církví napadli sociální demokracii, že prý vede v podobě svých útoků na majetkové vyrovnání s církvemi kampaň, která vytváří ve společnosti atmosféru neopodstatněné závisti a nenávisti nejen vůči církvím a náboženským společnostem. ČSSD prý navíc používá slovník obou někdejších totalit.

ČSSD vzápětí ústy svého předsedy Bohuslava Sobotky prohlásila, že zcela odmítá způsob argumentace a slovník z dob hluboké totality, který někteří církevní představitelé použili. Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek použil ještě ostřejší argumenty, když obvinil církve z korupčního jednání, protože zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi je podle ČSSD netransparentní. Na odkaz k Třetí říši reagoval Zaorálek připomínkou, že zatímco sociální demokraté byli nacisty pronásledováni, katolická církev prý hrála „kolaborační roli“.

Církev se tak dostala s nejsilnější opoziční stranou do ostré politické přestřelky, kterou nemůže vyhrát. Už proto, že česká katolická církev není ta polská. Když už se chce chovat jako politická síla, měla by přizpůsobit svoji taktiku skutečnosti, že ve společnosti má podporu mnohem slabší než levice, na kterou útočí.

Ačkoliv je pravděpodobné, že Dukova sázka na politický aktivismus v podobě nezakrytého spojenectví s pravicovou vládou nakonec skončí přijetím zákona o majetkovém vyrovnání, zároveň Duka svým otevřeným konfliktem s ČSSD dláždí cestu k velmi problematickým vztahům s levicí, až ta vyhraje volby.

Je dokonce možné tvrdit, že levici poskytnul politickou munici k tomu, aby příští volby vyhrála ještě větším rozdílem, než se očekávalo. Více než 80 procent lidí zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi odmítá, přinejmenším v jeho současné podobě. Pokud církve nakonec oněch 134 miliard získají, mnoho lidí bude chtít svůj politický postoj k tomuto převálcování menšiny většinou, doprovázeného agresivní rétorikou církví, vyjádřit hlasem pro levici.

Pokud Dukovo spojenectví s Nečasovou vládou i Klausem je především strategie, jak dosáhnout majetkového vyrovnání, církev měla využít svého práva mlčet. Zákon bude poté, co ho schválila Poslanecká sněmovna, odmítnut Senátem. Ve Sněmovně pak bude vláda potřebovat 101 hlasů k přehlasování senátního veta.

Pokud byl útok Duky a dalších církevních představitelů na ČSSD snahou vytvořit na pravici tlak, aby oněch 101 hlasů našla, jde o velmi riskantní strategii. Může se totiž snadno stát, že někteří pravicoví poslanci se hlasování pro zákon zaleknou, budou-li vidět, že většina společnosti s útokem ČSSD na církevní restituce sympatizuje i poté, co církve vytáhly do boje s tak silnou artilerií, jako je obviňování ČSSD z totalitních metod. Už první anketa na stránkách serveru ČTK ukazuje, že více než 60 procent respondentů nesouhlasí s církevní kritikou ČSSD.

I kdyby zákon nakonec prošel, je jisté, že po vítězství levice nebude mít katolická církev v čele s Dukou v nejvyšších patrech moci silného spojence. Je dokonce možné tvrdit, že Duka tím, že se chová v čele církve jako šéf pravicové politické strany, si už dokázal z levice udělat nepřítele.

Deník Referendum, 15.8.2012