Podle představitelů církví, v čele s katolickým kardinálem Dominikem Dukou, prý sociální demokracie vede v podobě svých útoků na majetkové vyrovnání s církvemi kampaň, která vytváří ve společnosti atmosféru neopodstatněné závisti a nenávisti nejen vůči církvím a náboženským společnostem. ČSSD prý navíc používá slovník obou někdejších totalit.

Jako příklad je uváděn billboard, na němž dobře oblečený muž předává měšec peněz prelátovi, to vše doprovozeno nápisem: 134 miliard Kč chtějí ODS a TOP 09 darovat církvím. Ten prý připomíná estetiku používanou kdysi nacistickou a komunistickou propagandou, navíc je to politická lež, protože oněch 134 miliard není dar, ale vrácení toho, co bylo církvím státem kdysi ukradeno.

Estetika zmíněného billboardu skutečně není v našem historicko-regionálním kontextu projevem dobrého vkusu, navíc je to dosti zjednodušující zkratka. Hysterie na pravici a v církevních kruzích je ovšem poněkud licoměrná.

Nikdo z těch, kdo se dnes hrozí údajné politické lži z dílny ČSSD, se totiž nijak nepozastavoval nad politickou lží o tzv. řecké cestě, která nás prý měla čekat, pokud nebudeme tvrdě šetřit, a s jejíž pomocí se podařilo pravicovým stranám sestavit vládu v roce 2010. Málokterý z církevních představitelů se tehdy pohoršoval nad skutečně obludnou estetikou i poselstvím virálu „Přemluv bábu“, zplozeného politickou hysterií okolo „řecké cesty“.

„Řecká cesta“ byla přitom politickou lží ve více než jednom směru. Nejenže českým státním financím nic podobného nehrozilo, ale navíc slogan implikoval, že hlavním viníkem problémů je přebujelý sociální stát. Přinejmenším stejně důležitým viníkem problémů Řecka přitom byla masivní korupce, útěk nejbohatších Řeků do daňových rájů, masové neplacení daní v samotném Řecku, spekulace finančních trhů a neodpovědnost soukromých bank.

Účelem strašení „řeckou cestou“ v českém podání ovšem nebylo zabývat se „podružnostmi“, jako je obrovská systémová korupce nebo daňová soustava nastavená v prospěch bohatých, včetně bohorovné tolerance skutečnosti, že v daňových rájích pobývá už okolo dvanácti tisíc českých firem, které u nás sice generují zisky, ale neplatí řádně daně. Účelem bylo vyvolat strach a vytvořit tak předpoklady pro další okleštění a privatizaci některých funkcí státu.

S pomocí „řecké lži“ se dílo podařilo a kardinál Duka se za pravicovou vládu vzniklou s pomocí této lži pomodlil. O odborových demonstracích mluví jako o vládě lůzy. Z církevní půdy udělal jeviště pro politické exhibice prezidenta Klause a otevřeně podporuje vládní politiku, která šetří na sociálně zranitelných skupinách o to více, oč méně bojuje s mizením stamiliard v systémové korupci a neprůhledných podnikatelských záměrech.

Když ale politická strana, která sice vyhrála minulé volby, ale byla i s pomocí „řecké lži“ odklizena do opozice, odmítne nikoliv samotné „majetkové vyrovnání“, ale v prvé řadě netransparentní způsob, jakým vláda i církve došly k obří částce 134 miliard, to vše v době vážné ekonomické krize, stane kardinál jako lev v čele boje církví za „spravedlnost“ a politickou estetiku.

Takovéto vtažení církví do politiky jako spojence jedné strany politického spektra není moudrý krok. Navíc, když už chtějí církve bojovat za historickou spravedlnost, bylo by na místě položit si nejprve otázku, proč se 80 procent společnosti vzpírá církevním restitucím a jestli náhodou „atmosféru nenávisti“ vůči církvím neživí v prvé řadě značně netransparentní „majetkové vyrovnání“ v době, kdy se stále více lidí propadá do neřešitelných ekonomických problémů.

Právo, 13.8.2012