V příštích několika měsících se v České republice rozhodne o charakteru politiky na mnoho let dopředu. Před námi se rýsují tři politické bitvy, z nichž každá bude mít pro budoucnost země zásadní význam: krajské i senátní volby, hlasování o budoucnosti vlády, a prezidentské volby. V závislosti na jejich výsledcích si lze si představit několik dost odlišných scénářů dalšího vývoje.

Je například možné, že pravice, zejména Občanská demokratická strana, uhraje v krajských a senátních volbách slušný výsledek, který nebude vnímán jako porážka. Petru Nečasovi se pak podaří dosáhnout smíru se stranickými rebely, takže vláda nepadne, a prezidentem bude zvolen kandidát, který nebude aktivně házet pravicové vládě klacky pod nohy, ani nebude aktivně vystupovat proti euroskeptické politice ODS. Celkovým výsledkem tak bude pokračování současného stavu, se všemi jeho patologickými důsledky, jako je upadající důvěra lidí v demokratickou politiku a izolace České republiky v rámci EU.

Je také možné, že Nečasova vláda přežije navzdory porážce v nadcházejících volbách, což by mělo podobné následky jako první scénář, jen intenzivnější, protože by nejen dál vládla nepopulární a rozhádaná vláda, ale navíc vláda, které voliči poslali další vzkaz, že ji nechtějí. Krize by se pak prohlubovala bez ohledu na to, zda by na Hradě usedl politik, který by politice takové vlády, včetně euroskepticicmu, nestál v cestě, anebo politik, který by reprezentoval protipól. V druhém případě by českou politiku čekaly nové turbulence.

Lze si ovšem také představit, že vláda padne bez ohledu na výsledek voleb. Důležitou roli by v takovém případě sehrál prezident Václav Klaus. Dost by záleželo na tom, zda by svůj poslední politický part sehrál standardně, anebo naopak například až do předčasných voleb najmenoval vládu složenou z jemu blízkých lidí, jejichž hlavním úkolem by mohlo být například ještě natropit co největší škody ve vztazích s EU a pomoci co nejvíce na Hrad nějakému Klausovu spojenci.

Ve střednědobém horizontu by ale v případě pádu vlády další vývoj závisel dost na tom, kdo bude zvolen příštím prezidentem. Je to možná paradoxní, ale pokud by například vyhrál Miloš Zeman, kandidát údajně levicový, dojde na jedné straně k hradnímu obratu v kurzu vůči EU, ale na straně druhé bude sociální demokracie, která by se z podzimních politických bitev vynořila jako vítěz, v nebezpečí podobného rozkladného tlaku, jakému byla vystavena ODS za prezidentování Václava Klause.

Je ovšem možný i malý politický zázrak. Tedy odchod zprofanované vlády a nástup nové, nejspíš levicové, to vše doprovozeno zvolením slušného, navíc proevpropského prezidenta. Atmosféra v zemi by se tak mohla už na jaře příštího roku vskutku zásadně změnit jak ve vztahu k vnějšímu světu, tak, pokud by ČSSD dostála slibům o boji s korupcí a změnách v některých asociálních opatřeních současné vlády, i v české společnosti.

Tento vývoj by nebyl tím nejhorším ani pro pravici. Pokud totiž Nečasova vláda přežije pravici čeká zřejmě úplné zdecimování, stejně jako na Slovensku. Včasný přechod do opozice by ji ještě dával jakousi šanci se znovu postavit na nohy, jakkoliv by očista vzhledem k prolezlosti ODS kmotrovskými strukturami vyžadovala velké úsilí.

Právo, 6.9.2012