Už se napsalo mnohé o tom, že jedním z nejbolavějších míst českého státu je absence kvalitního zákona o státní službě. Zákon chránící státní úředníky před nadměrnými politickými tlaky a nabízející jasná kritéria pro kariérní i odborný růst byl sice přijat v roce 2002 jako podmínka vstupu do Evropské unie, ale od té doby byl různými vládami několikrát odložena jeho účinnost.

Pravicové vlády nakonec v posledních letech usoudily, že zákon je zastaralý, a rozhodly se vypracovat nový. Návrh zákona je ovšem podle mínění většiny odborníků naprostý paskvil. V podstatě konzervuje současnou situaci, v níž každá nová politická garnitura vyměňuje hromadně úředníky podle politického klíče, takže pravidelně ze svých postů mizí i ti úředníci, kteří sice byli také dosazeni politicky, ale za několik let se už něco naučili.

Zpolitizovaná státní správa je přitom jedním z největších zdrojů korupce. Úředníci, kteří nejsou chráněni zákonem, ochotně plní politické zadání, například při manipulaci státních zakázek. A jelikož nemají jistotu, že ve svých pozicích budou i za pár let, často se na veřejných zakázkách i s pomocí běžnějších forem korupce sami „iniciativně“ obohacují, aby se finančně zajistili.

Transparency International a další občanské organizace už proti návrhu nového zákona protestovaly. Podle nich nezpůsobí profesionalizaci a stabilizaci státní správy, protože nestanovuje hranici mezi politicky obsazovanými pozicemi a úředníky. Nejasné zůstávají i podmínky kariérního postupu, zejména pak neexistuje vazba hodnocení pracovníků na jejich odměňování a na kariérní růst.

Skandály okolo rozkrádání evropských peněz už také udělaly z českého úřednického šlendriánu mezinárodní problém. Nejenže Brusel pozastavil vyplácení části dotací, a nejenže desítky miliard už nikdy nedostaneme, ale k situaci v Česku se začali docela ostře vyjadřovat i příslušní činitelé EU.

Například eurokomisař pro regionální politiku Johannes Hahn v českých médiích bez diplomatických servítků varoval, že správa evropských dotací je u nás nepřiměřeně podřízena politice. Příslušní úředníci se v Česku podle něj mění s každou politickou garniturou, takže neexistuje kontinuita úředníků, kteří mají na starosti strukturální fondy. Brusel české úředníky přitom za nemalé peníze školí, jak fondy spravovat.

Už jak takž vyškolení úředníci jsou přitom odvoláváni nejenom v rámci pravidelných změn vlád, kdy místo dosavadních vládních stran nastoupí opozice, ale dokonce i v případech, kdy se mění ministr v rámci jedné politické strany!

Politikům se možná vyplatí udržovat tento stav proto, že vytváří pro ně příhodné korupční prostředí, ale pokud jde o dlouhodobější perspektivy hlavních politických stran i demokracie u nás, je to jednání naprosto sebevražedné. Extrémy plodí extrémy, takže současní politici svými postoji k (ne)fungování státu vytvářejí předpoklady pro to, aby opět přišly politické síly, které budou nabízet stát, jenž se nejen plete úplně do všeho, ale také bude omezovat naši svobodu.

ČRo 6, 24.10.2012