Víkendový kongres Občanské demokratické strany nepřinesl skutečnou změnu, protože vzhledem k poměrům ve straně ani nemohl. ODS, zdá se, už překročila hranici, za níž se pud politické sebezáchovy přestává projevovat racionálními opatřeními proti zrychlujícímu se pádu. Místo nich nastupuje vzájemné obviňování uvnitř strany, útoky na koaliční partnery, či dokonce lamentování nad nepochopením ze strany voličů.

Akademické hádky o míru pravicovosti, jalové soutěže o největší euroskeptiky, a temná varování ve stylu „nesmíme pustit komunisty k moci“, jen těžko přivedou voliče zpět. Přitom Petr Nečas na kongresu přesně vystihl, proč je značka ODS poškozena: „Stala se nositelem symbolů, jako je korupce, jako jsou tzv. kmotři, jako je klientelismus, jako je vláda peněz, jako jsou ekonomické zájmy v politice a jako je nezájem o osudy občanů.“

Chce-li přežít, měla by ODS především nabídnout konkrétní opatření k nápravě Nečasem vyjmenovaných patologických jevů. Jenže ODS nemá lidi, kteří by něčeho takového byli schopni. Korupce a zneužívání politického vlivu ke generování snadných zisků už metastazovaly do celého korpusu nemocné strany.

Skutečné dění v ní nadále určují lidé, kteří na minulých sjezdech parkovali před sjezdovými halami svoje luxusní bouráky s kmotrovskými značkami, a pak, v předsálí sjezdu, nad lahvemi šampaňského za pět tisíc korun, rozhodovali mezi sebou o tom, co se ve straně skutečně bude dít. Europoslanec za ODS Jan Zahradil to nedávno vystihl, když napsal, že symbolem ODS se stali tlustá býčí šíje, opásaná zlatým řetězem, za podvod pravomocně odsouzený vekslák, "podnikatel" s evropskými fondy a veřejnými penězi, či místní don Vito Corleone, bez jehož souhlasu nelze jmenovat ani hajzlbábu na veřejném záchodku.

Strana, v níž se proti vyhaslému předsedovi, který o tom všem ví, ale není schopen s tím nic dělat, postaví v boji o předsednictví politicky bezbarvý „rebel“ s nejasnou agendou Ivan Fuksa, má evidentně problém. A zvolí-li si taková strana do pozice prvního místopředsedy Martina Kubu, politika spojovaného s hlubockým kmotrem Dlouhým, pak Nečasova varování o tom, jak moc ODS škodí spojení s korupcí a velkými penězi, vypadají jako výsměch.

I když vláda přežije hlasování o daňovém balíčku, těžce nemocný pacient jménem ODS bude dál chátrat a čeká ho možná i zánik. Paradoxně to nejlepší, co by se straně mohlo stát, jsou předčasné volby, které by vedly k pořádnému výprasku. Pro řadu kmotrů by taková strana přestala být zajímavá, a do čela by se možná vyšvihli politici, kterým jde skutečně o jakési ideály. Přišel by prostě velký úklid, který se na kongresu rozhodně nedostavil.

Právo, 5.11.2012