Odcházející prezident Václav Klaus i jeho příznivci , naposledy senátor Jaroslav Kubera, tvrdí, že útoky na Klausovu amnestii, jakož i snaha Senátu soudit Klause za velezradu, jsou vedeny strachem z Klausova návratu do politiky po skončení jeho prezidentského mandátu. Je prý nutné ho zdiskreditovat.

Někteří politologové kritičtí ke Klausovi skutečně o jeho možném návratu s obavami spekulují. Amnestií i stupňováním útoků na svého předchůdce Václava Havla prý záměrně mobilizuje svoje příznivce, a v případě úspěšného návratu se nedá vyloučit ani jakási opoziční smlouva č. 2 s prezidentem Milošem Zemanem.

Jak tvrzení Klausových příznivců, tak obavy kritiků ovšem zcela pomíjejí voliče. Nevysvětlují totiž, odkud by se měla vzít dostatečně silná báze voličů, která by Klause vynesla zpět do stranické politiky.

Popularita odcházejícího prezidenta klesla po vyhlášení amnestie pod 30 procent. Vezmeme-li v úvahu, že značná část této zbývající podpory je založena na úctě k prezidentskému úřadu, lze argumentovat, že z popularity Klause coby politika zbaveného prezidentského majestátu moc nezbývá. Klause nikdo nepotřebuje diskreditovat, zdiskreditoval se dostatečně sám.

Už před pár lety, kdy se prezidentova podpora pohybovala okolo 60 procent, nejrůznější politické strany, které Klaus podpořil kvůli jejich euroskepticismu a konzervativnímu národovectví, u veřejnosti zcela propadly. Není jasné, proč by jeho popularita i mobilizační účinek na voliče měly být po odchodu z prezidentské funkce větší.

Zdá se ale, že právě spekulace Klausovi vyhovují. Náznaky, že by mohl chystat politický comeback, neotestovaný skutečnou podporou voličů, jsou samy o sobě politickou zbraní.

Už proto se Klaus do politiky nepohrne. Tajemné náznaky o možném návratu, pepřené útoky na odpůrce, že jej „diskreditují“ jen ze strachu, jsou přesně tou polohou, která Klausovi vyhovuje. V případě skutečného návratu by nejspíš pohořel, a poškodil by tak i to, co z jeho politické věrohodnosti v očích části veřejnosti zbývá.

Klaus zná své „pappenheimské“. Ví, že kdyby se ve volebním klání ukázalo, že veřejnost už politicky neoslovuje, vypařil by se i zájem o jeho názory. A o viditelnost a o vliv s nimi spojené mu v postprezidentském působení půjde nejvíce.

Právo, 5.3.2013