Pozorovatel neobeznámený s českou realitou by mohl v těchto dnech usoudit, že nejvážnějším problémem České republiky je personální složení Ústavu pro studium totalitních režimů. Kdosi se prý pokouší zmocnit klíčů k archívům, které jsou branou k „objektivnímu“ výkladu historie. Je to prý dubnový puč!

Výše zmíněný pozorovatel by se asi zeptal, co tak závažného přesně ÚSTR produkuje, že se okolo něj strhla taková mela. Kdyby se dotázal průměrného Čecha na ulici jakéhokoli českého města, dočkal by se nejspíš pokrčení ramen. Naprostá většina oslovených by si jen těžko vzpomněla na něco, čím ÚSTR konkrétně přispěl k jejich vyrovnání s minulostí.

Zato by oslovení jistě věděli, že ÚSTR v množství větším než malém vyrábí politickou a mediální hysterii. Od okamžiku, kdy byl v podobě, v níž dodnes existuje, z pozice síly stvořen tehdy vládnoucí pravicí, je to výrobna politických skandálů. Buď proto, že pouští do světa opakovaně „vědecké výstupy“, které ze všeho nejvíc vypadají jako pokračování politiky jinými prostředky, nebo proto, že se v něm s nevídanou intenzitou neustále bojuje o pozice.

Z veřejných peněz štědře dotovaný ÚSTR asi dělá stranou těchto různých vřav i něco záslužného, ale průměrný občan se o tom kvůli neutuchajícím kontroverzím tryskajícím z lůna i okolí ÚSTRU nedozví .

Oč méně ale „ústrování“ dějin zajímá většinu lidí, o to více přitahuje úzkou, mediálně prominentní skupinu lidí, jejichž vášně ve vztahu ke „správnému“ výkladu dějin neznají hranic, ač jim ve skutečnosti často jde jen o současnou politiku. I proto je v Česku nyní stejně nedýchatelně „přeústrováno“, jako kdysi bylo „přeradarováno“.

Což o to, s takovými dějinami, jako jsou ty naše, je třeba se „vyrovnávat“. Potíž je v tom, že „ústrováním“ se s nimi nejen nevyrovnáme, ale jen je dále zašmodrcháváme. Bohužel česká politika trpí neurotickou obsesí dějiny účelově vykládat, čehož je ÚSTR jen dalším tragickým mementem.

Rada, jak ze současné situace ven, je prostá: zkoumání nedávných dějin je třeba odústrovat! Sociální demokracie by se neměla v současné vřavě cudně tvářit tak, že nechce ÚSTR rušit nebo zásadně měnit, jen chce možná vylepšit jeho práci. „Ústrování“ dějin vylepšit nelze, hloupý je dokonce i název ústavu.

Pokud ČSSD bude vést příští vládu a levice bude mít většinu i v Poslanecké sněmovně, je třeba najít pro zkoumání naší nedávné historie důstojnější formu, než je ÚSTR. Užitečné náměty se objevily už v diskusi před tím, než si pravice nakonec vytvořila ústav po svém. K těm je třeba se vrátit. Není třeba se bát slov „zrušit“ a „přetvořit“. ÚSTR si nic jiného nezaslouží.

Právo, 19.4.2013