Podle kritiků prezidenta Miloše Zemana, který prý ignoruje ústavní zvyklosti, je na vině zejména zavedení přímé volby prezidenta. Zákonodárci tím prý vložili do české ústavy „semtex“, tvrdí kupříkladu bývalý český premiér a předseda Senátu Petr Pithart.

Což o to, zavedení přímé volby bylo v daném kontextu zbytečným populistickým krokem. Ještě větší chybou pak byla neschopnost zákonodárců definovat v souvislosti s přímou volbou přesněji prezidentské pravomoci a povinnosti. Zároveň ale čeští kritici přímé volby a nynějšího počínání Zemana opakovaně ignorují, že prezident se volí přímo ve 14 z osmadvaceti členských zemí Evropské unie, přičemž 13 z nich jsou parlamentní demokracie.

Mluvit o jakémsi ústavním „semtexu“ je tedy poněkud přehnané. Koneckonců jeden ze stěžejních argumentů kritiků přímé volby, podle nějž činí z přímo zvoleného prezidenta ústavní třaskavinu především česká historicko-politická specifika, je spíše politický než ústavní. Jinými slovy, „semtex“ leží v české politické kultuře, nikoliv ve způsobu volby prezidenta.

K pokleslé české politické kultuře bohužel patří i to, že si nejen prezidenti, ale i další ústavní činitelé a vládnoucí politické strany často vykládají ústavu dost svévolně. Natahovali ji jak prezidenti zvolení nepřímo, natahuje ji nyní prezident zvolený přímo.

Když nyní bývalá vládní koalice křičí, že prezident porušuje ústavní zvyklosti, měla by se zamyslet, kolikrát právě ona při schvalování různých zákonů s pomocí ohýbání jednacího řádu PS a klohnění pochybných většin stála politicko-ústavně na hraně, nebo dokonce za hranou.

Nejsilnějším politickým semtexem u nás je tedy nikoliv tak či onak volený prezident, ale tragická slabost hlavních politických stran, které nedokáží hledat rozumné kompromisy za žádných okolností. To ony mají moc zpřesňovat ústavní hřiště, a ony také mají už nyní nástroje, jak údajně ústavně rozpínavého prezidenta odkázat do patřičných mezí. Místo toho dělají opět přesně to, co už od začátku 90. let dělá z české politiky bramboračku.

Přímo zvolený prezident má možná jakousi vyšší „legitimnost“, ale jeho mocenský prostor i po zavedení přímé volby zůstává přesně tak velký, jaký mu povolí hlavní politické strany. A ty místo racionální dohody nad tím, jak co nejrychleji vrátit vládu parlamentu a plně politické vládě, předvádějí zase jednou závody v licoměrnosti.

Řekl bych, že si Zemana plně zaslouží. Strany, které chtějí za každých okolností všechny ostatní přechytračit, si prostě zaslouží protivníka, který, znalý „svých pappenheimských“, přechytračí je, protože už dopředu ví, co udělají.

Zeman neporušuje ústavu, ba dokonce ani ústavní zvyklosti, protože k těm už nesmazatelně patří, že v roce 2006 jmenoval vládu bez podpory sněmovní většiny i Václav Klaus, a pak ji navíc nechal 4 měsíce vládnout v demisi. I on tehdy jen využil toho, že věděl, jak se nakonec zachovají politické strany.

Věděl, stejně jako teď Zeman, že se nevytvoří žádná politická většina, která by mu „přistřihla křídla“, ale nakonec spíše vláda založená na přeběhlících, v níž nakonec klidně usednou i Klausovi největší kritici ze Strany zelených.

Ani teď tedy nečekejme, že by se největší levicové a pravicové strany dohodly na tom, jak co nejrychleji vrátit vládu do rukou volených politiků, což mohou docílit jen rychlé předčasné volby. Čekejme licoměrnost, hašteření a hloupé taktizování. Vítězem bude Zeman. Nikoliv ale proto, že byl zvolen přímo.

Právo, 15.7.2013