O politických atomech
Prezident Miloš Zeman v nedávném televizním rozhovoru přirovnal vznik strany LES Martina Bursíka, který odešel ze Strany zelených, ke štěpení atomů. Dlouho se prý myslelo, že atom je nejmenší částice, teď se ale ví, že existují i menší. Chtěl tím nejspíš naznačit, že Strana zelených je jen takový politický atom, jehož štěpením nevznikají další atomy, ale jen menší, méně důležité částice.
Zeman tak sice, s ironií sobě vlastní, narazil na důležitý problém české politiky, ale zároveň lze argumentovat, že by si měl zamést před vlastním prahem. Stejně jako Bursík teď poněkud zhrzeně odešel ze Strany zelených, odešel totiž Zeman před časem z České strany sociálně demokratické.
Kdybychom zůstali u symboliky mikrosvěta, mohli bychom samozřejmě argumentovat, že ve srovnání se zelenými nebyla ČSSD žádným atomem, ale spíš docela velkou politickou molekulou, která navíc Zemana nikam nedemokraticky nevypuzovala. Atomem, popřípadě ještě menší částicí, byl naopak subjekt, který Zeman po svém odchodu založil, tedy Strana práv občanů-zemanovci.
Pokud je Zeman nyní kritický ke štěpení v případě Strany zelených, ba se o něm vyjadřuje s notnou dávkou sarkasmu, možná by měl vysvětlit, jak přispívá k větší jednotě levice jeho SPOZ, a co je vlastně smyslem tohoto politického atomu kromě toho, že svého času byl zjevně politickým nástrojem Zemanovy osobní zhrzenosti. Přispěl tak kupříkladu k tomu, že procenta, která ubral ČSSD, chyběla Jiřímu Paroubkovi, aby mohl sestavit levicovou vládu.
Kdyby levicovému prezidentovi šlo skutečně o vítězství levice, nebylo by smysluplnější poté, co SPOZ splnila roli servisní organizace, která mu pomohla do prezidentského úřadu, aby se tento atom přičlenil organicky k ČSSD, a aby prezident demokraticky respektoval dění v této straně, namísto toho, aby lídři jeho SPOZ opakovaně na ČSSD útočili? Vždyť pokud jde o sociální a ekonomická témata, má program slučitelný s tím, který nabízí ČSSD.
Jinými slovy, proč politická stranička, kterou stvořil politik, který je nyní tak kritický ke štěpení jiných stran, působí spíše tak, že jejím hlavním cílem, je onu velkou politickou molekulu zvanou ČSSD rozbít?
Když odhlédneme od másla na prezidentově vlastní hlavě, má Zeman v podobě svého poukazu na vznik strany LES samozřejmě pravdu. Štěpení politických stran je u nás velký problém. Vidíme to v současnosti zejména na pravici.
Ukazuje, že české politické strany nejsou skutečně ideově zakotvené, ale že v nich mnohem větší roli než ideje hrají osobní ambice, nepřátelství, a podobné motivy. Štěpení stran je také dokladem toho, že obsah politiky u nás často určují spíše nejrůznější bratrstva za politikou a korupční zájmy, než skuteční politici.
Když už se ale prezident do tohoto jevu kriticky obul, možná by nebylo na škodu, kdyby rozptýlil podezření, že i strana nesoucí jeho jméno, pro jejíž samostatnou existenci na levici neexistuje skoro žádný důvod, pokud jde o nabídku programové alternativy k ČSSD, není sama především produktem výše zmíněného neprůhledného politicko-ekonomického zákulisí.
ČRo Plus, 4.9.2013
Zeman tak sice, s ironií sobě vlastní, narazil na důležitý problém české politiky, ale zároveň lze argumentovat, že by si měl zamést před vlastním prahem. Stejně jako Bursík teď poněkud zhrzeně odešel ze Strany zelených, odešel totiž Zeman před časem z České strany sociálně demokratické.
Kdybychom zůstali u symboliky mikrosvěta, mohli bychom samozřejmě argumentovat, že ve srovnání se zelenými nebyla ČSSD žádným atomem, ale spíš docela velkou politickou molekulou, která navíc Zemana nikam nedemokraticky nevypuzovala. Atomem, popřípadě ještě menší částicí, byl naopak subjekt, který Zeman po svém odchodu založil, tedy Strana práv občanů-zemanovci.
Pokud je Zeman nyní kritický ke štěpení v případě Strany zelených, ba se o něm vyjadřuje s notnou dávkou sarkasmu, možná by měl vysvětlit, jak přispívá k větší jednotě levice jeho SPOZ, a co je vlastně smyslem tohoto politického atomu kromě toho, že svého času byl zjevně politickým nástrojem Zemanovy osobní zhrzenosti. Přispěl tak kupříkladu k tomu, že procenta, která ubral ČSSD, chyběla Jiřímu Paroubkovi, aby mohl sestavit levicovou vládu.
Kdyby levicovému prezidentovi šlo skutečně o vítězství levice, nebylo by smysluplnější poté, co SPOZ splnila roli servisní organizace, která mu pomohla do prezidentského úřadu, aby se tento atom přičlenil organicky k ČSSD, a aby prezident demokraticky respektoval dění v této straně, namísto toho, aby lídři jeho SPOZ opakovaně na ČSSD útočili? Vždyť pokud jde o sociální a ekonomická témata, má program slučitelný s tím, který nabízí ČSSD.
Jinými slovy, proč politická stranička, kterou stvořil politik, který je nyní tak kritický ke štěpení jiných stran, působí spíše tak, že jejím hlavním cílem, je onu velkou politickou molekulu zvanou ČSSD rozbít?
Když odhlédneme od másla na prezidentově vlastní hlavě, má Zeman v podobě svého poukazu na vznik strany LES samozřejmě pravdu. Štěpení politických stran je u nás velký problém. Vidíme to v současnosti zejména na pravici.
Ukazuje, že české politické strany nejsou skutečně ideově zakotvené, ale že v nich mnohem větší roli než ideje hrají osobní ambice, nepřátelství, a podobné motivy. Štěpení stran je také dokladem toho, že obsah politiky u nás často určují spíše nejrůznější bratrstva za politikou a korupční zájmy, než skuteční politici.
Když už se ale prezident do tohoto jevu kriticky obul, možná by nebylo na škodu, kdyby rozptýlil podezření, že i strana nesoucí jeho jméno, pro jejíž samostatnou existenci na levici neexistuje skoro žádný důvod, pokud jde o nabídku programové alternativy k ČSSD, není sama především produktem výše zmíněného neprůhledného politicko-ekonomického zákulisí.
ČRo Plus, 4.9.2013