Někteří odborníci lamentují, že pokud se do Poslanecké sněmovny, jak naznačují průzkumy, dostane hned několik menších, vesměs nových stran, bude těžké sestavit stabilní vládu. Je ale třeba rozlišovat mezi stranami, které mají propracovanou organizační strukturu i demokratické mechanismy vnitřního rozhodování, a netransparentními stranami zformovanými okolo jednoho vůdce.

Ze stran, které by se mohly nově dostat do PS, jsou předvídatelné v podstatě jen dvě: lidovci a zelení. Obě už v PS byly, lidovci dokonce mnohokrát. Zelení při své premiéře v PS v roce 2006 roli čitelného partnera nezvládli, byli stranou příliš ovládanou jediným člověkem. Od odchodu z parlamentní politiky se ale vnitřně stabilizovali, Martin Bursík ztratil ve straně vliv a odešel.

Zvláštním případem je Strana práv občanů-zemanovci, která není politickým nováčkem, a má solidní organizační strukturu. Zároveň je to ale strana vybudovaná okolo Miloše Zemana, který dění ve straně nadále, i z Hradu, významně ovlivňuje. Jak jsme viděli v případě zvolení Miloslava Šloufa do čela pražské kandidátky SPOZ a jeho následného vyškrtnutí, zřejmě na základě Zemanovy osobní intervence, není vždy jasné, kdo, kdy a podle jakých kritérií v této straně rozhoduje.

Zcela okolo konkrétních osobností jsou pak vybudována populistická hnutí, jako je ANO Andreje Babiše, Úsvit Tomia Okamury, nebo Hlavu vzhůru! Jany Bobošíkové. Tyto subjekty se svou vnitřní organizační nejasností a vlivem jedné osobnosti na vše, co strana dělá, podobají zkrachovalým Věcem veřejným.

Pokud se v příští vládní koalici octnou KDU-ČSL nebo SZ, budou coby předvídatelné, středové demokratické strany vládu spíš stabilizovat. SPOZ by byla koaličním partnerem méně stabilním, protože vnitřně méně transparentním.

Jak by dopadlo vládní účinkování Babiše, Okamury nebo Bobošíkové si může každý spočítat. Pokud by se sešli ve vládě všichni tři, stačí si pro představivost vynásobit Vítu Bártu nebo Karolínu Peake třemi.
Není třeba se ale hned děsit politických nočních můr. Skutečně reálnou šanci ze zmíněných subjektů má jen Babišovo ANO.

Chceme-li si představit, co by znamenala jeho účast ve vládě, stačí si, při vší úctě k jeho podnikatelským výkonům a některým osobnostem, které okolo sebe shromáždil, odpovědět na jednoduchou otázku: umíte si představit tohoto miliardáře, jak se při své případné účasti ve vládě disciplinovaně podřizuje vnitřním demokratickým mechanismům hnutí, které de facto ekonomicky vlastní, a jak plně uznává autoritu premiéra z nějaké větší strany tak, aby vláda fungovala méně chaoticky, než dříve za účasti VV?

Budeme-li realističtí, případný úspěch netransparentních nových subjektů jednoho muže nebo ženy--vedoucí, až k jejich případné účasti ve vládě--je bohužel ze všeho nejvíc příslibem dalších předčasných voleb za pár let.

Právo, 18.9.2013