Z české politiky jsme zvyklí na leccos, ale to, co předvádí Strana práv občanů-zemanovci, je opravdu jen pro otrlé. Pro ty, co dění v této straně vůbec nesledují, lze poslední vývoj shrnout tak, že vedení strany, které mají pevně v rukou nynější blízcí spolupracovníci a spojenci prezidenta Miloše Zemana, sesadilo volební lídry na kandidátkách v Praze a Plzeňském kraji poté, co byli do těchto pozic řádně zvoleni, a nahradilo je svými lidmi.

V pozadí těchto kroků je souboj nynějšího vedení s lobbistou Miloslavem Šloufem, který stranu kdysi pomohl založit a byl dlouho blízkým spolupracovníkem Miloše Zemana. Nedávno ovšem upadl u Zemana a jeho okolí v nemilost. Kromě Šloufa, kterého odstranilo vedení strany z čela kandidátky v Praze, nahradilo také Ditu Portovou v Plzeňském kraji, která se za Šloufa postavila, a dvojku na kandidátce v Praze Vladimíra Höniga, který je považován za Šloufova člověka.

Ačkoliv se u nás nejspíš nenajde mnoho lidí, kteří by s kontroverzním lobbistou Šloufem příliš soucítili, přece jen mu nelze upřít, že byl do čela pražské kandidátky zvolen demokraticky. Podle různých zpráv přispěl k jeho odstranění z kandidátky sám prezident Zeman, který údajně varoval, že zůstane-li Šlouf v čele, nedovolí straně používat přízvisko „zemanovci“. Pikantní na celé věci je, že Zeman opakovaně tvrdí, že se ve straně nijak neangažuje.

Šlouf straně nabídl, že pokud vrátí kandidátky do původního stavu, sám z čela té pražské odstoupí. Zemanovci podle něj sice neporušili stanovy, když vedení změnilo lídry kandidátek, ale nejednalo v souladu se stanovami, když zároveň změnilo pořadí na kandidátních listinách. Navíc o všech personálních otázkách má být u zemanovců hlasováno tajně a lidé, kterých se hlasování týká, mají být na jednání pozváni. To se nestalo.

Vedení strany Šloufovu výzvu nevyslyšelo. Ten reagoval poněkud záhadnými slovy. On i jeho spojenci prý odmítají možnost soudní obrany, protože nechtějí znepokojovat voliče před volbami. Mají ale prý v plánu “politicko-společenská opatření”, která zatím nebudou nikomu sdělovat.

Máme se tedy na co těšit. Šlouf není leckdo. Je to člověk, který má spoustu informací o finančním zázemí SPOZ, financování prezidentské kampaně, nebo o ne vždy transparentních podnikatelských aktivitách lidí v nynějším okolí prezidenta. Řečeno jinak, pokud by Šlouf otevřeně promluvil, mohou začít padat hlavy i v hodně vysokých patrech české politiky.

Je možné, že jsou si lidé z SPOZ v okolí prezidenta jistí, že Šlouf nakonec mluvit nebude, protože svoje o něm vědí i oni. Drží se navzájem v šachu. Ale Šloufova slova o společensko-politických opatřeních, která chystá, znějí i tak dost varovně.

Jisté je, že zemanovci se stále více jeví jako strana, které svůj hlas mohou dát jen skuteční političtí dobrodruzi. Lidé v jejím vedení jsou spojováni s neprůhlednými podnikatelskými aktivitami a lobbistickými zájmy sahajícími až do Ruska. Hradní kancléř Mynář hodlá kandidovat do Sněmovny, aniž by se řádně odstřihl od své pozice na Hradě. Prezident prý se stranou nemá nic moc společného, ale přitom jeho výjezdy do krajů před volbami ze všeho nejvíc vypadají jako kampaň pro stranu nesoucí jeho jméno. A teď přišel skandál se Šloufem.

Pokud by se zemanovci dostali do Sněmovny, nebo dokonce do vlády, není důvod věřit, že by se chovali jinak než nyní. A s přibývajícími skandály ve straně, která pomohla na Hrad Zemanovi, se také neodbytně vtírá nepříjemná otázka, jaké je vlastně politické a ekonomické zázemí českého prezidenta.

ČRo PLus, 18.9.2013