Václav Klaus je prý zase jednou hodně smutný. Tentokrát už vlastně ze všeho: z české politiky, svojí bývalé strany, Evropské unie, z níž bychom prý měli vystoupit. Je třeba prý skoro všechno změnit, praví politik, který 23 let dominoval české politice a měl v jistých obdobích možnost dělat věci skutečně podle svého. Odpovědnost za současný stav necítí.

Vystoupení z Unie prý Klausovu týmu nakonec tak nějak logicky vyšlo jako to nejlepší řešení z ostatních premis při psaní nejnovější knihy. Už jen představa, jak sólista Klaus společně se spolupracovníky dospívá po těžkých duševních mukách k něčemu, co si už dávno myslí, je zábavná.

Výsledky Klausovy práce poté, co zneuctěn svojí skandální amnestií opustil prezidentskou funkci, celkově zábavné ale nejsou. V posledních letech už jen přebíjí jeden bizarní názor druhým, často, zdá se, jen s cílem získat viditelnost. Zatímco na začátku své dráhy v politice se ještě pokoušel tvořit, postupně se z něj stal pouhý „bořič“, který nenabízí nic nového.

Tvrzení, že bychom měli vystoupit z EU, je dobrým příkladem. Jak by naše země uprostřed Evropy fungovala, se od Klause nedozvíme. Jen matně tvrdí, že bychom si konečně mohli sami dělat věci po svém. Většina lidí si ale vybaví, že tento „ráj“ už tady jednou byl, na vrcholu Klausovy moci, před rokem 1995, tedy ještě před zahájením přístupových rozhovorů s EU. Pro ty, kdo již pozapomněli, připomeňme nekonečný seriál bankrotů a tunelů, bankovní socialismus, a skupinky nově mocných, činících zásadní rozhodnutí o dění v zemi na tenisu či golfu.

Pak přišla Unie a začala nám „nutit“ jakési otravné standardy, pravidla hry, ba dokonce stovky miliard, k jejichž čerpání potřebujeme průhlednost státní správy a méně korupce. No kdo o tohle stojí?

Zpět ke Klausově boření. Populární pravicový mýtus praví, že Klaus vytvořil tržní hospodářství. Skutečností je, že pouze rozbořil předešlý systém. S vytvořením skutečného trhu, včetně privatizace velkých bank, a zavedením pevnějších pravidel hry bylo třeba počkat až na sociálně-demokratickou vládu Miloše Zemana.

Klaus bez váhání také rozbořil i Československo, když se mu jeho slovenská část jevila jako příliš obtížná. Ano, vytvořil ODS, ale vlastně ji pak svým laxním přístupem k financování i autoritářskými metodami vedení začal hned bořit. Po revoltě svých spolupracovníků v roce 1997 ODS pak změnil v podstatě na reakcionářský, nacionalisticko-populistický subjekt, který na „klausismus“ jako svoji ideologii zákonitě dojel. Nejen kvůli zakyslé převaze kritiky nad vizemi, ale také proto, právě „klausismus“ založil podmínky pro ovládnutí ODS kmotry.

I jako prezident Klaus neustále na něco žehral. Na občanskou společnost, soudcokracii, humanrightismus, NGO-ismus, zastánce globálního oteplování, politickou korektnost, evropeismus. I z ODS nakonec vystoupil, ale bořil ji dál.

Teď je víceméně rozbořená. Klaus ji prý volit nebude a doporučuje, aby ji nevolil ani nikdo jiný. On sám bude volit bizarní cirkus pod názvem Hlavu vzhůru! pod vedením bývalé komunistické kandidátky na prezidenta Jany Bobošíkové.

Je to vskutku případná tečka za jeho politickou kariérou. Vážně hrozí, že už nebude mít čím příště média zaujmout, protože ho nikdo nebude brát vážně. Jedině snad putinovský Kreml, kterému se Klausovo boření Evropy i české politiky dozajista líbí.

Právo, 7.10.2013