Mnozí asi předpokládali, že prezident Miloš Zeman ve svém prvním projevu u příležitosti nejdůležitějšího státního svátku, který má navíc kvůli předávání státních vyznamenávání plně v režii, bude mluvit o podstatných věcech.

Kupříkladu že nastíní, jak vidí budoucnost České republiky v Evropské unii, či budoucnost samotné EU. Nebo jak nahlíží na zahraniční politiku, v níž hraje, i ústavně, důležitou roli. Nebo že řekne něco ke krizi českého politického systému, která hrozí přerůst v úplný rozpad.

Pan prezident ale prohlásil hned na začátku svého projevu, který se ukázal být nakonec jen takovým bohorovným, typicky zemanovským mudrováním, něco v tom smyslu, že o věcech, jako je postavení Česka v EU se mluvilo v minulosti, a že se také mluvilo (asi zbytečně) o dějinách v jakémsi příliš obecném smyslu.

On bude tudíž mluvit o konkrétních lidech. Filozof by řekl, o roli osobnosti v dějinách.

Pan prezident pak asi půl hodiny pronášel banální fráze. Třeba o tom, jak lidé, které vyznamenává, nejsou jen nějací konformisté, ale šli prý ve svých životech proti proudu. Zřejmě přitom také myslel trochu na sebe a představoval si v duchu, jak deset let plul proti proudu zrádců na svém nafukovacím člunu na Vysočině, až ho spravedlivé dějiny donesly na Hrad, kam dle svého přesvědčení nepochybně patří. Jinak by přece neorganizoval už deset let „deratizaci“ krys, které mu v cestě na Hrad zabránily před deseti lety.

Možná mu při bohorovném rozjímání o roli osobnosti v českých dějinách (což není totéž jako role osobnosti ve světových dějinách) blesklo hlavou, jak jen den před projevem organizoval s haškovci puč v ČSSD. Možná Michal Hašek a Zdeněk Škromach dostanou vyznamenání příště.

Nic proti vyznamenaným, jsou to vesměs úctyhodné osobnosti. Až na to, že řada z nich v posledních měsících proslula buď podporou Zemana v prezidentské volbě, nebo podporou pro jeho SPOZ ve volbách do Sněmovny. Nelze se než podivit, že Zemanovi i těm vyznamenaným není vyznamenávání za těchto okolností trapné.

Ale zpět k projevu. Nepíše se to snadno, jde přeci jen o hlavu státu, ale pan prezident prostě asi půl hodiny jen tak spatra žvanil. Nakonec samozřejmě také nezapomněl říci, kdo jsou v kontrastu s vyznamenanými ti skuteční ubožáci. Jsou to komentátoři, kteří jsou prý už z principu zlí a nemají za sebou prý žádné dílo. Nespecifikoval, zda tím dílem myslí třeba knihy nebo organizování vnitrostranických převratů a opozičních smluv.

Kdo z nich za sebou nějaké dílo kromě komentování má, záleží zřejmě na úsudku pana prezidenta. Možná nám to řekne v příštích Hovorech z Lán.