Obecně se soudí, že v současném souboji o vedení sociální demokracie mezi předsedou Bohuslavem Sobotkou a křídlem prvního místopředsedy Michala Haška hraje Hašek podle not prezidenta Miloše Zemana. Režíruje-li ale prezident opravdu tento kus, a je-li pravda, že se útok na Sobotku, jak tvrdí on, připravoval bez ohledu na výsledek voleb, pak si musíme položit otázku, co tím prezident sleduje.

Pokud by ČSSD vyhrála volby se silným mandátem, bylo by jasné, že se Zeman vcelku logicky snaží přetvořit ČSSD s pomocí tábora svých příznivců v ní v prezidentskou stranu. Takové převzetí úspěšné strany by se nejspíš vzhledem k posílenému mandátu předsedy muselo odehrát jinak, řekněme postupněji, než v podobě vnitrostranického puče den po volbách.

Asistoval-li prezident u puče den po volbách, v nichž strana zdaleka nedosáhla kýženého výsledku, bylo cílem evidentně něco jiného. Zeman je příliš dobrý politický analytik, aby nevěděl, že způsob i načasování takového puče, způsobí ve straně rozvrat. Proč by ale chtěl prezident ČSSD rozvrátit?

Logická odpověď zní, že pokud Zeman nemůže mít v podobě ČSSD silnou prezidentskou stranu, je v jeho zájmu, aby bylo celé stranické spektrum rozdrobené, neschopné dohodnout se na silné vládě. Jenom takový scénář dělá z prezidenta ústředního politického hráče i v situaci, kdy za sebou nemá vlastní silnou stranu a vládu.

Je-li ale cílem rozkolu v ČSSD v Zemanově režii skutečně oslabit parlamentní systém, v němž proti prezidentovi stojí vláda sebevědomých stran, pak v Zemanově režii momentálně hrají, aniž by si to plně uvědomovali, i představitelé ANO, TOP 09, občanských demokratů a lidovců, když vylučují většinovou koalici, která by měla 103 hlasů.

Každé prohlášení předáků ANO a lidovců, kteří by mohli vytvořit koalici s ČSSD, že je třeba čekat na to, jak se věci vyvinou v ČSSD, stejně jako každé prohlášení představitelů TOP 09 a ODS, že nemohou spolupracovat s lídrem ANO Andrejem Babišem, nebo naopak Babiše, že nemůže spolupracovat nimi, hraje do rukou Zemanovi.

ČSSD totiž už spolehlivým koaličním partnerem nebude, je fatálně rozpolcená, a z rozkolu se bude vzpamatovávat léta. Stabilní vláda s její účastí je už jen fikce.

Pokud Zeman opravdu režíruje kus, jehož cílem je oslabit strany po volbách, pak je též jeho záměrem nechat vládnout svoji prezidentskou vládu bez mandátu, jak dlouho to půjde, zatímco bude dál posilovat svoji pozici. To nejhorší, co by se mu mohlo stát, je, že ANO a lidovci přestanou hrát hru,v níž čekají na to, jak se situace vyvine v koaličně už nepoužitelné ČSSD, a místo toho, začnou dávat dohromady vládu s ODS a TOP 09, třeba v čele se silným Babišem, jejímž hlavním cílem bude postavit hráz prezidentovi.

Nemusela by to přitom ani být vláda na čtyři roky, ale třeba, na rozdíl od té Zemanovy, dočasná vláda skutečných odborníků s politickým mandátem od parlamentní většiny, která by vedla zemi k předčasným volbám, pokud by zmíněné strany usoudily, že spolu čtyři roky plnohodnotně vládnout nedokážou.

Pokud budou ANO, ODS, TOP 09 a lidovci spolupráci dál odmítat, budou hrát v Zemanově režii stejně, jako v ní už hraje ČSSD. Paradoxně taková dočasná vláda by mohla být koneckonců řešením i pro antizemanovskou, tedy sobotkovskou část ČSSD, takže by mohla mít nakonec i podporu části ČSSD.

ČRo Plus, 30.10.2013