Miroslav Šlouf, bývalý komunistický aparátčík a později šéf poradců premiéra Miloše Zemana, před časem řekl, že by v prezidentské volbě nejspíš volil Václava Klause. Jan Švejnar, Klausův protikandidát, je prý představitelem zahraničního kapitálu, který útočí na Českou republiku.

V médiích se spekuluje, že Šlouf, ač to popírá, v politickém zákulisí shání hlasy pro Klause mezi sociálně-demokratickými voliteli. ODS teď tvrdí, že má pro Klause zajištěnu podporu šesti až deseti volitelů z řad ČSSD. Před rokem média pro změnu spekulovala o jeho roli v přeběhnutí přinejmenším jednoho ze dvou sociálně-demokratických poslanců do tábora Mirka Topolánka.

To vše mohou být samozřejmě jen domněnky. ODS si třeba údajné hlasy volitelů z řad ČSSD obstarala bez Šloufa, stejně jako to učinila v případě Melčáka a Pohanky. Navíc, ačkoliv se v médiích objevují zprávy o pánech s igelitovými taškami napěchovanými pěnězi, kteří běhají po parlamentu, Šloufa s igelitkou nikdo neviděl. A kdyby přece jen náhodou ODS pomohl, může mít koneckonců ty nejčistší úmysly. Například to vše činí jen kvůli svému přátelství s Milošem Zemanem, jenž má na mysli pouze dobro české politiky.

Přesto se vtírají neodbytné otázky. Jestliže je Šlouf takovým nepřítelem zahraničního kapitálu, jak se to srovnává s jeho vlastní rolí v prodeji některých českých bank do rukou bank zahraničních? Šlouf v médiích totiž přiznal, že coby šéfporadce Zemana nejenom hrál roli v privatizaci České spořitelny a Komerční banky, ale že přitom udržoval kontakty s kontroverzním podnikatelem Františkem Mrázkem, údajným šéfem českého podsvětí, jenž byl před časem zavražděn. Mrázek podle něj dodával Úřadu vlády informace, které měly na privatizaci obou bank vliv, a pravidelně na Úřad vlády chodil.

ČTK přinesla 5.11.2007 zprávu, že z policejních odposlechů údajně vyplývá, že Mrázek pro Šloufa dokonce připravoval návrhy na obsazení postů šéfů protikorupční policie a tajné služby BIS. Mrázek byl v té době podezřelý z objednání tří vražd a z podílu na vytunelování bank. Šlouf tvrdí, že o tom nevěděl.

Jestliže ale Šlouf tvrdí, že nevěděl nic o podezřeních, o nichž ví z médií i ten nejprostší občan, nemůže se divit, že mu málokdo věří cokoliv—například to, že se neangažuje ve zvolení Klause. Ať tak či onak, víme, že Klaus je Šloufův kandidát, zatímco jím není Švejnar, což by v přímé volbě prezidenta byla jistě důležitá zpráva pro voliče.

Bohužel prezidenta volí zákonodárci , a pro řadu z nich není kapitál jako kapitál. Například ČSOB, jejíž dozorčí radě předsedá Švejnar, nemohou mnozí přijít na jméno, neboť po uvalení nucené správy na Investiční a poštovní banku, jež sloužila některým politickým stranám coby samoobsluha na peníze, převzala dluhy IPB právě ČSOB. Klaus to tehdy nazval loupeží za bílého dne.

Převzetí IPB pod správu Národní banky a následné převzetí aktiv i dluhů IPB Čskoslovenskou obchodní bankou se událo v době, kdy stál v čele vlády Miloš Zeman. Šlouf coby šéf poradců premiéra byl v této věci jistě přinejmenším nějakým způsobem agnažován. Je tudíž zvláštní, že nyní útočí na Švejnara částečně i kvlůli tomu, že stojí v čele dozorčí rady banky, jež Zemanově vládě a Národní bance po pádu IPB pomohla.

Kratší verze tohoto článku vyšla v MF Plus, 11.1.2008