Prezident Miloš Zeman se ve svém úřadě chová tak, jako by byl jeho majetkem. Zřetelně se to opět vyjevilo v minulých dnech a týdnech ve třech mediálně sledovaných událostech.

V září se prezident nejprve účastnil konference na Rhodu, kterou pořádal Vladimír Jakunin, blízký spojenec Vladimíra Putina a dlouholetý agent KGB. Zeman, který v minulosti navštěvoval Jakuninovy konference na Rhodu jako soukromá osoba, se akce nyní účastnil coby český prezident, přičemž v rozporu s oficiální linií Ministerstva zahraničí i závazky České republiky vůči Evropské unii vyzýval ke zrušení sankcí Unie vůči Rusku.

Před pár dny prezident pro změnu odjel na návštěvu Číny, obklopen miliardáři a podnikateli. V přítomností nejbohatšího Čecha, Petra Kellnera, jehož přítomnost v delegaci Hrad do poslední chvíle tajil, pak oznámil svému čínskému protějšku, že Česká republika respektuje teritoriální integritu Číny, včetně Tibetu a Tchaj-wanu.

Prezident tak jistě přítomné podnikatele potěšil. Co jim je koneckonců do nějakých otravných lidských práv? Problémem je, že tento zásadní obrat v české zahraniční politice ani Zeman, ani ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který se vyjádřil v Číně podobně už před několika měsíci, neučinili na základě nějaké hlubší domácí diskuse.

Lze samozřejmě argumentovat, že ústava prezidentovi takovou diskusi nepřikazuje. Černín i Hrad jsou nyní v rukou levice, a ta se prostě rozhodla pootočit kormidlem zahraniční politiky směrem od údajně neproduktivního, moralistně založeného lidskoprávního atlanticismu, který prý nepromyšleně vtisknul české politice kdysi Václav Havel, směrem k ohebnému super-pragmatismu, jehož účelem je nekazit české vyhlídky na byznys kdekoliv a s kýmkoliv.

Problémem je, že se taková změna dotýká samotné identity našeho politického zřízení po roce 1989. Ta se po více než dvacet let opírala o obranu lidských práv v zemích, jejichž režimy se chovají ke svým občanům podobně, jako to kdysi činil normalizační režim v Československu.

Zeman se nyní evidentně rozhodl zprivatizovat českou zahraniční politiku do rukou velkého byznysu. Jeho výzvy k potlačení klasické diplomacie na úkor ekonomické i jeho prohlášení v Číně totiž v podstatě znamenají, že se česká diplomacie, v čele s prezidentem, má stát jen politickou fasádou podnikání. Jako by chtěl Zeman podtrhnout, že i úřad hlavy státu je nyní svým způsobem zprivatizován do rukou velkého byznysu, nechal se z Číny domů dopravit soukromým tryskáčem firmy patřící Kellnerovi.

Hned po příletu do Prahy se Zeman účastnil ceremonií u příležitosti 96. výročí vyhlášení nezávislosti Československa. I zde si počínal částečně jako soukromník, když několik státních vyznamenání opět rozdal lidem, kteří ho podporovali v prezidentské kampani nebo filmovým režisérům, kteří o něm natočili dokumenty a reklamní spoty.

Bohužel se zdá, že parlamentní strany, které se vloni sjednotily proti pokusům Zemana posunout parlamentní demokracii směrem k prezidentské vládě, jsou nyní už zase natolik rozdělené spory mezi vládou opozicí, že se jen těžko sjednotí na nějakém společném postupu, který by prezidentovy pokusy o velmi svérázný--a pro obraz České republiky v zahraničí dosti nešťastný—výklad toho, co naše hlava státu smí a nesmí, zastavil.

ČRo Plus, 29.10.2014