Některé ze snah vysvětlit veřejnosti, proč prezident Miloš Zeman použil v posledních Hovorech z Lán řadu vulgárních výrazů, jsou stejně trapné jako samotný prezidentův výstup. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček kupříkladu s vážnou tváří sděluje novinářům, že prezident chtěl jen otevřít diskusi o tom, zda jsou přípustné v politice vulgarity. Proto se prý nemá veřejnosti za co omlouvat.

Je s podivem, že některá média tento Ovčáčkův argument vůbec s vážnou tváří převezmou. Servilní mluvčí nám v zastoupení prezidenta totiž v podstatě říká, že až bude chtít prezident příště otevřít diskusi třeba o škodlivosti alkoholismu, nepromluví k národu ve střízlivém stavu o škodlivosti alkoholu, ale raději se zpije před kamerami do němoty a pro jistotu se třeba ještě pozvrací.

Má Hrad skutečně za to, že národ sestává z hlupáků, kterým je možné coby vysvětlení prezidentova selhání naordinovat jakoukoliv nejapnost?

Když pak pan Ovčáček ještě s vážnou tváří dodává, že prezident chtěl svými výroky odhalit jakési politické pokrytectví, zůstává rozum stát nad pokrytectvím a neomaleností tohoto prezidenta i jeho mluvčích.

Bohužel k zastírání podstaty celé věci přispívají i mnohá média a jejich komentátoři. Jak je obvyklé, spustila se v reakci na prezidentovy vulgarity rádoby učená diskuse o tom, co tím prezident vlastně sledoval.

Nejjednodušší vysvětlení, že tím nesledoval nic, že alkoholismem, nemocemi a mocí poznamenaná , polorozpadlá osobnost prostě nekontroluje svoje puzení urážet a mluvit sprostě, zmizelo pod nánosem takzvaně strategických úvah.

Možná proto, že bychom se museli začít ptát, co jsme to za národ, když si většina zvolí do nejvyšší státní funkce někoho takového.

I proto se leckdo snaží nabízet zdánlivě racionální vysvětlení prezidentova jednání. Vždyť pokud máme na Hradě vlastně génia, který nás zasype sprostotami se záměrem otevřít veřejnou diskusi nad používáním sprostot v politice, není to přeci s námi ostatními tak špatné. Na Hrad jsme nezvolili osobu nízkou a vulgární, ale stratéga, který je zase o krok napřed před svým národem.

A jaké že další strategické záměry mohl prezident mít? Kupříkladu prý chtěl možná odvrátit pozornost od své kritizované cesty do Číny a nepovedeného udílení státních vyznamenání. Co na tom, že to by bylo jednání ne nepodobné pokusu někoho přehlušit bolest zubů tím, že si způsobí ještě větší bolest třeba tím, že se střelí do nohy. Pokud by to byla pravda, nevypovídalo by to nic pozitivního o prezidentově údajném mistrovství v politické strategii, ale spíš o tom, že nemá všech pět pohromadě.

Další učená domněnka zněla, že prezident takto jen provokuje, protože je prostě..inu, provokatér. Takové tvrzení má prezidenta zřejmě vykreslit jako někoho, jehož ostrá a bystrá inteligence, nadřazená jeho oponentům i veřejnosti, si prostě čas od času potřebuje z výšin jeho úřadu vystřelit z obyčejných politiků i národa.

Je zajímavé, jak málo v diskusi zaznívá, že je úplně jedno, jak to prezident všechno myslel, nebo že spíš možná nemyslel vůbec a pod tlakem se jen vyjevilo jeho skutečné já. Motivy pro sprostoty v přímém přenosu jsou v případě hlavy státu opravdu druhotné, i kdyby pan Ovčáček přišel s ještě nějakým bizarnějším vysvětlením.

Podstatné by mělo být, že hlava státu se má chovat určitým způsobem, a pokud se nechová, nemá být ve slušné demokratické společnosti hlavou státu. Pokud média a část společnosti nakonec přijmou diskurz, v němž se bude prezidentova vulgarita na veřejnosti omlouvat jakýmisi údajně racionálními motivy, pak nezbývá než usoudit, že nejsme slušnou demokratickou společností, a máme tudíž přesně takového prezidenta, jakého si zasloužíme.

ČRo Plus, 5.11.2014