Po husitských válkách, bitvě na Bílé Hoře, Mnichovu, komunistickém puči a Sametové revoluci, čeká české země zřejmě další vyvrcholení dějin: válka venkova s pražskou (lumpen)Kavárnou.
Šéf Strany práv občanů, dříve zemanovců, Jan Veleba v reakci na údajné štvanice, které „česká zlučovitá média“ a pražská Kavárna prý pořádají na hlavu státu Miloše Zemana, spustil petici na obranu prezidenta a šturmuje do protiútoku.

Jazyk jeho výzvy v sobě nezapře bývalého zemědělského tajemníka okresního výboru KSČ ve Žďáru na Sázavou v časech normalizace, evidentně dobře školeného v třídním boji.
Podle Veleby nejrůznější „povaleči z pražských kaváren“ prý režírují útoky na prezidenta, domnívajíce se, že jim stále patří republika. Ale to se mýlí.

Tuto roli nyní bere zpět venkov. Pražská kavárna proto křičí, vzteká se, kope kolem sebe. Naštěstí pro naši zemi režiséři těchto útoků „mají ve svých politických fajfkách již pomálo tabáku.“ Tak praví Veleba.
No, nekupte to! Kdyby někdo chtěl v podobě happeningu vzkřísit časy hluboké normalizace, s jejími antichartami a dalšími podobnými výzvami organizovanými KSČ, nedokáže to lépe než pan Veleba. Teď ještě přivést povolnější část pražské Kavárny do Národního divadla a donutit je všechny podepsat nějaké prohlášení, v němž rozvraceče odsoudí.

Kavárnu jako novou společenskou třídu u nás stvořil svým nedávnými výroky v Hovorech z Lán Miloš Zeman. Dokonce ji hned pro jistotu vyhodnotil jako Lumpenkavárnu, která jen neproduktivně kritizuje. Dříve by se řeklo, že Kavárna ruší „klid k práci“.

Obecně vzato tato Kavárna není vlastně nic jiného než bývalý tábor Pravdy a lásky. Takto se do pražských intelektuálních povalečů a „elitářů“ strefoval Václav Klaus. Jenomže „pravda a láska“ má jakési pozitivní konotace, špatně se bere útokem. Kavárna je ze strategického hlediska mnohem lepší pojem.

Až budou armády venkova s cepy, sudlicemi a vidlemi pochodovat na hlavní město, v čele se senátorem Velebou, je asi jen potřeba najít tu správnou kavárnu, kde se povaleči shromažďují nejčastěji a v největších počtech. Anebo zamířit na Národní třídu.

Ani Kavárna totiž nezůstává pozadu. Nejenže píše petice, ale svolává na 17. listopadu na Národní třídu protestní akci proti Zemanovi.

Schyluje se tedy zřejmě zase k jednomu typicky českému vyústění dějin. Pracující lid z venkova si to rozdá s Kavárnou. Pan prezident bohorovně přihlíží, za nic samozřejmě nemůže. Vždyť svými vulgarismy v nedávných Hovorech z Lán chtěl jen otevřít společenskou debatu.

Zdá se, že se to prezidentovi, který ve svém inauguračním projevu sliboval být Sjednotitelem národa, dokonale povedlo. Až na to, že to vše má charakter frašky, která se, jak se v českých dějinách stává, ovšem může zase jednou vymknout z rukou.