Kdyby lidová strana byla lidskou bytostí, mohli bychom se začít obávat, že trpí těžkou duševní poruchou a měla by navštívit psychiatra. Lidovci se totiž chovají jako člověk, který ztratil pud sebezáchovy, a je tudíž na nejlepší cestě k závažnému osobnímu karambolu.

Začalo to už zvolením Jiřího Čunka do čela strany na podzim roku 2006. Už tehdy bylo jasné, že Čunek je z politického hlediska neřízená střela. K moci ho vyneslo křídlo regionálních politiků, kteří se vzbouřili proti skupině okolo bývalého předsedy Miroslava Kalouska. Ačkoliv Čunek už více než rok působí jeden skandál za druhým, ve vedení strany není ochota ho odvolat, protože by spolu s ním museli odejít i lidé, kteří na něj vsadili.

Ve straně tak dále vře konflikt mezi dvěma skupinami. Ten je také zdrojem prohlubující se schizofrenie strany. Čunkovo křídlo se zoufale snaží vrátit zpět do vlády svého „koně“, jehož vnímá negativně naprostá většina české veřejnosti. Skupina okolo Kalouska zase vypouští signály, podle kterých by se potápějící stranický koráb dal snad přinejhorším zachránit vytvořením aliance s občanskými demokraty po vzoru německé CDU-CSU.

Jakoby sebevražedného usilování nebylo dost, vedení lidové strany v polovině ledna doporučilo svým poslancům a senátorům, aby v prezidentské volbě podpořili současného prezidenta Václava Klause. Jelikož je většina Klausových postojů v naprostém rozporu s deklarovanými programovými prioritami KDU-ČSL, způsobilo toto doporučení závažné problémy.

Někteří zákonodárci z řad lidovců se dali okamžitě slyšet, že budou volit Klausova vyzyvatele Jana Švejnara, a do vedení strany se tvrdě pustila i vdova po bývalém předsedovi Josefu Luxovi. Média začala po právu spekulovat, zda se za lidoveckou podporou Klausovi neskrývá nějaký obchod.

Ten potvrdil bývalý předseda strany Cyril Svoboda, když nabádal lidovecké zákonodárce, aby volili Klause, protože jenom tak ODS podpoří vládní návrh na majetkové vyrovnání s církvemi. Vezmeme-li v úvahu, že tento neprincipiální kšeft veřejně propaguje strana, jež se údajně řídí křesťanskými principy, je to bezpochyby další politicky sebevražedné gesto. Možná je čas, abychom se s lidovci v parlamentní politice začali loučit.

Vyšlo v MF Plus, 1.2.2008