V minulém týdnu ovlivnily šance Václava Klause a Jana Švejnara na zvolení příštím prezidentem čtyři události: duel obou kandidátů před senátory sociální demokracie, odkrytí volební strategie ze strany komunistů, zveřejnění spolupráce otce Jana Švejnara s StB, a Švejnarovo prohlášení, že pokud by padla v důsledku jeho zvolení vláda, pověřil by jejím sestavení opět Občanskou demokratickou stranu.

Před hodnocením těchto událostí je ovšem samozřejmě nutné vytknout před závorku, že favoritem volby byl od začátku Václav Klaus, který jím zůstává i nadále. Kdyby se konala přímá volba prezidenta, byly by šance obou kandidátů vyrovnané, ve volbě parlamentem má Klaus samozřejmě navrch, a to nejen proto, že má za sebou mocnou stranu, ale též proto, že coby politik, který se v nejvyšší české politice pohybuje už 19 let, může nerozhodnutým volitelům nabídnout mnohem více, pokud jde o různé obchody, než Švejnar.

Duel: remíza

Duel mezi Klausem a Švejnarem ukázal dva různé přístupy. Švejnar bral debatu vážně, odpovídal, pokud možno, poctivě, občas trochu profesorsky. Klaus, který je před kamerami ve svém živlu, měl navrch, pokud bychom posuzovali hlavně bavičské schopnosti obou politiků. Jak budou občané nebo politici vnímat, kdo vyhrál, závisí hodně na tom, co preferují: obsah nebo formu.

Relevantní postřeh učinil novinář Karel Hvíždala, který upozornil, že v televizní debatě, v níž nelze oddělit „bavičství“ od obsahu, se zdál mít navrch Klaus, ale když si přehrajeme debatu bez obrazu, a soustředíme se více na obsah toho, co oba kandidáti říkali, zdál se být lepší Švejnar.

Tak či onak, je chyba, že Švejnar přijal diskusi v tomto formátu, který umožnil svému protivníkovi vystupovat jako někomu, kdo na „cizí“ půdě bojuje proti přesile. Švejnar měl trvat na veřejné diskusi, která by umožnila konfrontaci. „Slyšení“ v senátním klubu měl odmítnut jako jalovou náhražku skutečné diskuse.

Taktika KSČM

Po tom, co KSČM zveřejnila svou taktiku, je docela dobře možné, že první volba zkrachuje a protikandidátem Klause bude v druhé volbě někdo úplně jiný než Švejnar. KSČM totiž ústy svého předsedy Vojtěcha Filipa naznačila, že chce pomoci Švejnarovi v prvním a druhém kole první volby tak, aby do třetího kola, v němž volí Poslanecká sněmovna a Senát společně, postoupili oba kandidáti. Tam by komunisté odevzdali prázdné lístky, takže by nejspíš nebyl zvolen nikdo. Poté by se komunisti snažili najít s ČSSD levicovějšího kandidáta.

Je to samozřejmě scénář velmi hypotetický, protože nelze předvídat, zda Klaus nakonec nezíská potřebnou většinu tak jako tak. Zároveň je ovšem v komunistické taktice i určité nebezpečí pro Klause, protože kdyby se čirou náhodou našlo několik senátorů z řad ODS, kteří by Klause nepodpořili, mohl by být překvapivě zvolen v prvním nebo druhém kole první volby Švejnar. Jelikož totiž bude mít Švejnar v těchto kolech s komunistickými hlasy pravděpodobně jistou většinu v Poslanecké sněmovně, musel by Klaus v Senátu doufat ve stoprocentní podporu klubu ODS.

Ve skutečně tajné volbě se ovšem nedá vyloučit vůbec nic. Může se tak stát, že se potvrdí zvěsti, podle kterých někteří poslanci ČSSD, chtějí podpořit Klause. Ten by tak mohl být zvolen hned v prvních kolech první volby.

Spolupráce s StB

Švejnar udělal chytrý tah, když sám zveřejnil dokumenty o spolupráci svého otce s StB. Je jisté, že by dopad na veřejnost byl větší, kdyby s tímto „objevem“ přišla nejprve média, protože by to vypadalo, že Švejnar chtěl něco tajit.

I tak se zdá, že v otázce „kádrového profilu“ neměří média oběma kandidátům stejným metrem. Švejnar zveřejnil údaje o svém otci poté, co se dozvěděl, že se o jeho minulost zajímají média. Proč se ale média nezajímají také o minulost rodičů Václava Klause, když už jsme klesli tak nízko, že se mají kádrovat předci?

A proč média s takovou lehkostí přešla skutečnost, že StB v prosinci 1989 zničila svazek „Rek“, který vedla na Václava Klause? Vždyť sám ředitel nově zřízeného Ústavu pro studium totalitní režimů Pavel Žáček, potvrdil MF Dnes, že StB v té době ničila především svazky agentů, které se rozhodla „nasadit“ do politiky demokratického režimu.

Nejde o to Václava Klause nějak očerňovat. Když už se ale Švejnar musí ze strachu před údajně připravovanou kampaní „omlouvat“ za svého otce, bylo by férové, aby média nutila vysvětlovat minulost i Klause.

Například by se ho mohla zeptat, jak je možné, že se v roce 1988 Klaus, ač údajně komunistickému režimu osoba nepohodlná, účastnil konference na Princetonské universitě v USA. Té se mimochodem účastnil také emigrant Švejnar nebo Švejnarův současný poradce Michal Kraus, který do USA odešel po Pražském jaru a dnes přednáší politologii na Middlebury College ve Vermontu.

Autor tohoto textu byl v té době také emigrantem, a z vlastní zkušenosti ví, že lidé, kterým tehdy bylo umožněno jezdit služebně na Západ, především pak do USA, navíc na konference, kde reprezentovali komunistické Československo, rozhodně nebyli doma „politicky nespolehliví“.

Nechtěl by k tomu Václav Klaus něco říct? Různé životopisy, které v minulosti vyvěšoval i na svých webových stránkách totiž navozovaly dojem, že byl obětí normalizačního režimu a od svého návratu z USA po Pražském jaru až do sametové revoluce nesměl cestovat na Západ.

Uklidnění ODS

Pokud jde o čtvrtou významnou událost minulého týdne, Švejnarovo prohlášení, že se ho ODS nemusí v případě zvolení obávat, může mít jistý dopad. Někteří zákonodárci ODS totiž Václava Klause rozhodně „nemusí“, a mohli by volit „svobodněji“, kdyby věděli, že nezvolení Klause nebude znamenat katastrofu pro jejich stranu.

Událost-neudálost: Švejnarovo občanství

Úplně na závěr se sluší zmínit o události, která nakonec událostí nebyla. Miroslav Macek zveřejnil na svých webových stránkách domněnku, podloženou údajným právním rozborem, že Švejnar vlastně není českým občanem, protože se prý po přijetí českého občanství v roce 2001 nevzdal občanství USA. Mackovi úplně uniklo, že na konci 90. let minulého století byl přijat zákon, který umožňoval specificky Čechoameričanům, aby si vzali zpět české občanství bez toho, že by ztratili americké.

Navíc je jasné, že i kdyby takový zákon neexistoval, pochybení by nebylo na straně Švejnara, ale českých úřadů, protože ty by mu v takovém případě ve správním řízení, které proběhlo, neměly české občanství udělit, aniž by nejprve požadovaly dokument stvrzující, že se vzdal občanství amerického. Případný spor by kterýkoliv takto napadený Čechoameričan vyhrál u Nejvyššího správního soudu.

Mackův argument je bohužel podobný těm komunistickým. Švejnar se v Česku narodil, je to nepochybně Čech. Kádrovat ho skrze jeho občanství je více než neslušné. Když už se musí příznivci Klaus uchylovat k takovým podpásovkám, ukazuje to na jistou nervozitu. Že by Klausovo znovuzvolení nebylo tak jasné?