Po svém návratu z USA, kam doprovázel prezidenta Miloše Zemana, rozeslal mluvčí Jiří Ovčáček následující tweet: „První dojem po návratu z USA? Kontrast mezi svobodnou zemí a intolerantním a zideologizovaným světem Pražské kavárny je do očí bijící.“

Coby jeden z častých návštěvníků pražských kaváren, který kdysi emigroval do USA, dost dlouho tam žil, a dodnes pravidelně pobývá zejména v New Yorku, cítím povinnost páně Ovčáčkovo srovnání svobodné Ameriky s Pražskou kavárnou upřesnit.

Tak především se zdá, že pan Ovčáček vůbec netuší, že New York, v němž strávil po boku prezidenta jen pár dní, intelektuálně ovládá Kavárna, proti které je ta pražská učiněná mateřská školka.

Kdyby měl mluvčí Ovčáček čas se ponořit na několik dní do četby amerických novin a časopisů, nebo—ještě lépe—sledovat bohatou škálu amerických televizních „talk shows“, zjistil by, že Newyorská kavárna (a potažmo Americká kavárna) , je nejen ideologická a velmi intolerantní k lidem, které považuje za hlupáky, ale často i brutálně neurvalá a ironická způsobem zcela nesrovnatelným s tou českou.

Svoje by o tom mohl vyprávět třeba bývalý americký prezident George W. Bush. Ten i ostatní američtí politici, včetně Baracka Obamy, si museli ve srovnání s krotkými českými elektronickými médii (v nichž je skutečná politická satira dnes dostupná jen na internetu) a v podstatě dobráckou Pražskou kavárnou vyslechnout na svou adresu často neuvěřitelné věci od hvězd amerických „talk shows“, jako byli David Letterman, Jon Stewart a Jay Leno, či dnes jsou Jimmy Kimmel, David Colbert, Jimmy Fallon, Stephen Colbert, Bill Maher či Conan O’Brien.

Nejprestižnější americký deník The New York Times měl dlouhá léta coby svoji kmenovou komentátorku Maureen Dowdovou, která satirizovala politiky způsobem, z něhož by se panu Ovčáčkovi, jeho hradnímu šéfovi, a docela určitě senátorovi Velebovi dělalo opravdu mdlo.

Pan Ovčáček by možná namítl, že Americká kavárna alespoň neorganizuje házení vajíček na prezidenta nebo ukazování červených karet. Ubezpečme ho, že i česká vajíčka a červené karty jsou ve srovnání se statisícovými politickými protesty, které americká města občas zažívají, jen dětská hra. I k prezidentovi Bushovi, jehož strážila ochranka o poznání profesionálnější než ta česká, dolétly z davu občas nějaké předměty.

Co pan Ovčáček evidentně nezvážil, je hypotetická otázka, co by agresivní a nemilosrdná Americká kavárna dělala, kdyby byl americkým prezidentem někdo jako Miloš Zeman, a kdyby byl jeho mluvčím někdo, jako je pan Ovčáček. Krátká odpověď zní, že by se už dávno stali globálními celebritami, protože by pro Americkou kavárnu (která má globální přesah) byli zdrojem nekonečné zábavy a posměchu, a nebylo by k tomu ani třeba vyvěšovat nad Bílým domem rudé trenky.