Snahy bývalého prezidenta Václava Klause vytvořit širokou platformu politických stran a dalších subjektů k migrační krizi, kterou by právě on zastřešil, se ze všeho nejvíc jeví jako testování Klausových vlastních prezidentských šancí. Ačkoliv exprezident tvrdí, že hlavním cílem jeho snah je pomoci vládě, aby prý měla mandát v jednáních s Bruselem odmítnout migranty, ve skutečnosti se Klausovy současné aktivity ze všeho nejvíc zdají být opět zaměřeny především na Václava Klause.

Je tomu tak i proto, že vláda žádnou pomoc od Klause nepotřebuje. Pokud by opravdu chtěla odmítnout přijímání jakýchkoliv migrantů, zejména ze Středního východu, mandát většiny veřejnosti k tomu už má. Aby se dozvěděla, jak většina veřejnosti o uprchlících a dalších migrantech tvořících současnou imigrační vlnu smýšlí, nepotřebuje organizovat referendum, které Klaus navrhuje.

Jenže vláda, na rozdíl od bývalého prezidenta, který má nyní svobodu populisticky komentovat a navrhovat cokoliv, musí zvažovat nejen to, co si momentálně přeje uprchlickou vlnou a islamistickým terorismem vystrašená česká veřejnost, ale také to, v co by ten který její radikální krok vyústil.

Zatímco Klaus tedy může veřejnosti namlouvat, že naše úplné odmítnutí migrantů by bylo nejlepším řešením, vláda musí zvažovat možné důsledky, k nimž by patřila izolace České republiky v EU, nebo další argumenty pro některé západní země, že by státy jako jsou ty visegrádské, bylo nejlepší odsunout za hranice nějakého nového Schengenu tvořeného zeměmi tvrdého jádra Unie.

Klaus to samozřejmě ví. Za jeho snahami navrhovat radikální opatření, která by nás ochránila před údajně nebezpečnou migrací, je tak zase jednou i jeho vlastní nechuť k Evropské unii jako takové, která by se při prosazení jím navrhovaných opatření mohla začít rozpadat.

Naštěstí se zdá, že Klausovy snahy vrátit se s pomocí laciného populismu na politické výsluní, nejsou příliš úspěšně. Exprezident poněkud tajemně prozradil, že oslovil okolo 25 subjektů, z nichž s ním mnohé souhlasí, ale zároveň si postěžoval na velké strany, které jsou prý tak mocné, že se k jeho vznikající platformě nechtějí přidat.

Možná si neuvědomuje, že kterákoliv z velkých stran by si velmi uškodila, kdyby se přidala k platformě zastřešené právě jím—navíc s prozatím veřejně nevysloveným, ale zřejmým cílem profilovat se se jménem takové široké platformy jako prezidentský kandidát. Klaus prostě kvůli svému neslavnému odchodu z funkce prezidenta, spojenému s kontroverzní amnestií, jakož i kvůli jeho nekriticky proruským postojům nemá dnes ve veřejnosti dobré jméno.

Navíc se o dvorek proti-uprchlické hysterie pere hned několik politických kohoutů, k nimž patří i současný prezident Miloš Zeman. Ten, pokud chce znovu kandidovat, se může oprávněně ptát, proč by měl nechat právě Klause zastřešovat platformu proti migraci, když sám vyznává podobné postoje.

Klausova iniciativa je tak jen dalším smutným příkladem toho, že bývalá ikona české transformace, je dnes už odepsanou veličinou snažící se poněkud zoufale znovu nastartovat svoji vyhaslou politickou kariéru s pomocí tématu, které momentálně hýbe společenskými emocemi.

ČRo Plus, 17.12.2015