Premiér Bohuslav Sobotka vyjádřil obavu, že v případě odchodu Velké Británie z Evropské unie se i u nás vzedme vlna volání po odchodu z Unie. Diskuze o „czexitu“ by se prý mohla stát tématem volební v roce kampaně 2017.

Premiér v této souvislosti varoval, že mnozí naši politici přebírají teze ruské propagandy. Pokud by Česká republika z Evropské unie skutečně vystoupila, může opět skončit v ruské náruči.

Ačkoliv takový vývoj by si prozápadní a liberálnější část společnosti jistě nepřála, lze argumentovat, že skutečná celospolečenská diskuze o našem členství v unii by nebyla od věci. Češi mají podle průzkumů unii v nejmenší oblibě ze všech členských států. K EU mají dlouhodobě vztah černého pasažéra: dejte nám, co nám náleží, tedy miliardy ze strukturálních fondů, ale nic po nás nechtějte.

V České republice téměř nenajdeme politiky, kteří by unii aktivně bránili—kupříkladu nyní, v uprchlické krizi. Brusel má jenom špatné nápady, ty naše skvělé ignoruje, a ještě nám chce diktovat.

Značná část protiunijních nálad bezpochyby pramení z toho, že deset let u nás prezidentoval Václav Klaus, který z obecně uctívaného Hradu dštil na unii oheň a síru. Jeho nástupce Miloš Zeman se sice formálně označil za eurofederalistu, ale jeho rétorika se v souvislosti s unijními sankcemi proti Rusku a v kontextu uprchlické krize stala těžko rozlišitelnou od té Klausovy.

Pokud by tedy případný odchod Velké Británie u nás rozpoutal diskuzi, zda nemá z unie odejít i Česká republika, mohlo by to být docela užitečné. I ti politici, kteří nyní nezmeškají jedinou příležitost kritizovat Brusel, ale zároveň nevolají po odchodu z unie, by museli veřejnosti vysvětlit, proč má pro nás členství v unii smysl, a proč případný odchod malé středoevropské země není totéž jako odchod ostrovního království.

Celá politická scéna i veřejnost by musely vést diskuzi o smyslu unie i našeho členství v ní, která u nás do hloubky nikdy neproběhla. A opakovaně se ukazuje, že to byla chyba. Většina lidí nemá valnou představu, jak unie funguje a k čemu je vlastně dobrá. Není divu, že mnoho lidí tak snadno podléhá populistickým tvrzením, že bez unie, za opevněnými hranicemi, nejlépe s vládou silné ruky, by nám bylo lépe.

Pokud by v důsledku brexitu k diskuzi o našem setrvání v unii došlo, museli by svoje karty vyložit všichni politici, včetně prezidenta. A i pro-unijní politici, jako je Sobotka, by museli občanům konečně začít srozumitelně vysvětlovat, co vše ještě vedle evropských fondů členstvím získáváme, a co bychom v případě odchodu ztratili.

Sobotka má pravdu, že by odchod Velké Británie mohl učinit naše setrvání v unii středobodem volební kampaně před volbami do Sněmovny v roce 2017. Nepochybně by to byl i středobod kampaně v prezidentských volbách. Jisté je, že bychom si tak museli ujasnit mnoho otázek, kterým se ve vztahu k unii česká veřejnost zatím vyhýbala.

Ať už by to vše skončilo odchodem z unie nebe setrváním v ní, byl by to výsledek založený na rozhodnutí po jistě hluboké národní diskuzi. I mnoho z nás, pro něž je případný scénář odchodu z unie noční můrou, by nejspíš muselo uznat, že lepší je odchod nebo setrvání, které jsou založené na hluboké diskuzi, než současný polomrákotný stav, v němž ani veřejnost, ani politici, zdá se, často nevědí, proč v Evropské unii vlastně jsme a čím jí můžeme prospět.

ČRo Plus, 25.2.2016