Když se dnes pokusíte dát reálnou velikost hrozby terorismu do nějakého kontextu a kupříkladu napíšete, že v důsledku teroristických útoků zahynulo letos v Evropě méně lidí, než se jich zatím během letošního léta utopilo při koupání v Polsku, můžete očekávat několik druhů rozhořčených reakcí.

Někteří kritici budou argumentovat, že srovnáváte nesrovnatelné. Je to prý argument ne-analogický, nelze přeci jakkoliv srovnávat počet nevinných obětí ideologicky motivovaného, často hrůzného násilí s počtem utonulých nebo počtem obětí dopravních nehod, kterých jsou jen v Evropě a USA desetitisíce ročně. Nelze to prý dokonce srovnávat ani s počty lidí, kteří zahynou násilnou smrtí v důsledku použití střelných zbraní bez jakéhokoliv teroristického kontextu. Těch je kupříkladu v USA více než 30 denně.

Tyto námitky vycházejí z morálních nebo politických hledisek. Jejich autoři odmítají protiargumenty, že při srovnávání počtu obětí různých společenských patologií dneška jde jen o snahu ukázat, že přinejmenším část hysterie, která ohledně terorismu panuje, je výsledkem toho, jak funguje dnešní mediální svět a politika.

Teroristické útoky mají v sobě pro média silný emoční náboj, skrývá se za nimi nepřítel našeho způsobu života, jak se často říká. Nebo nějaký fanatik.

Každý teroristický útok, třeba jen s jednou obětí, je tak z hlediska médií mnohem větší událostí než třeba smrt čtyřech lidí při autonehodě o jednu vesnici dále, i když ji třeba mohl zavinit silniční pirát, který si počíná ve vztahu ke spoluobčanům v podstatě teroristicky.

Na tom všem se přiživují politici. Mohli by samozřejmě suše říct, že s terorismem je třeba bojovat, a ujistit, že se s ním bojuje, ale že jsou závažnější bezpečnostní hrozby, a na ty se musíme soustředit v prvé řadě. Mohli by i suše konstatovat, že teroristických útoků je v Evropě—i zásluhou již přijatých opatření—méně, než v minulosti. Což neznamená, že bychom se neměli aktivně připravovat na možnost útoků větších, a že nemáme teroristům všemi silami bránit v získání zbraní hromadného ničení.

Jenže když je ve společnosti nějaká silná emoce, spousta politiků na ní, řečeno o lidově, naskočí. Dá se dobře spojit s jinými jevy, které děsí současné Evropany a Američany, třeba s masovou migrací z islámských zemí. Někteří politici dokonce nabádají občany, aby se vyzbrojovali.

Komentátorům vyzývajícím ke střízlivosti a rozumnému odstupu dokonce někteří extremističtí politici vyhrožují. Politické obchodování se strachem z islámského terorismu jim přeci nikdo nebude jen tak kazit, i když jedinou českou obětí terorismu za posledních několik let je český velvyslanec v Pákistánu Ivo Žďárek.

Dobrá. Co ale takové pojišťovny? V médiích se totiž objevily zprávy, že proti důsledkům terorismu zatím nabízela pojistky zhruba jen třetina českých pojišťoven, ale nabídka se prudce rozšiřuje. Je přitom známo, že pojišťovny se nehrnou do pojišťování událostí, kde mají velkou šanci prodělat.

Pracují na základě algoritmů, nikoliv na základě emocí odvozených z televizních zpráv a politické demagogie. Pojišťování proti terorismu je z tohoto hlediska pro ně vynikající byznys. Rozhodně na něm vydělají, zejména pokud bude takové pojištění spojeno s klauzulí, že nepokrývá neodpovědné výlety do zemí, před nimiž varuje ministerstvo zahraničí.

Bude i proto zajímavé sledovat, kolik lidí, kteří jsou dnes ochotni současné teroristické útoky vykreslovat téměř jako válku, v níž Západ prý prohrává, a pokud ještě ne, tak kvůli neodpovědné migrační politice prohrávat určitě začne, se proti terorismu pojistí.

Příkladem by nepochybně měli jít někteří politici, kteří na hysterii oko terorismu sbírají body. Pokud jsou to ale skrblíci, nepojistí se, protože by vyhazovali peníze oknem.

ČRo Plus, 24.8.2016