Rozhodnutí britského nejvyššího soudu, podle nějž britské vládě nestačí pro odchod z Evropské unie jen výsledky referenda, ale potřebuje, aby brexit schválil i britský parlament, asi (jak už upozornila v reakci na rozhodnutí soudu řada komentátorů) nezvrátí odchod Velké Británie z unie. Předpokládá se, že obě komory britského parlamentu budou respektovat vůli voličů a brexit schválí.

Rozhodnutí nejvyššího soudu je přesto důležité. A to nejenom proto, že britským zákonodárcům poskytne příležitost, aby si nad kroky britské vlády při odcházení z unie vymohli větší dohled, kterému se vláda zatím brání, ale zejména proto, že soud jasně stanovil, kde jsou meze přímé demokracie.

Ačkoliv rozhodnutí platí jen pro Velkou Británii, svým významem ji, pokud jde stanovení hranic mezi přímou a zastupitelskou demokracií, přesahuje. Nejvyšší soud v jedné z kolébek parlamentní demokracie totiž jasně stanovil, že vláda nemůže obcházet parlament tím, že se obrátí na lid a pak jedná údajně přímo na základě jeho rozhodnutí.

Kdyby britský parlament před vyhlášením referenda rozhodl, že jeho výsledky budou závazné a vláda se jimi má přímo řídit, nemusel by nejvyšší soud o ničem rozhodovat. Ale to se nestalo, a mnozí odborníci tudíž argumentovali, že referendum má jen poradní charakter, jakkoliv si málokdo dokázal představit, že by parlament výsledky referenda odmítl respektovat.

Britská vláda si ale evidentně tak jistá nebyla a uchýlila se k taktice, která, kdyby ji nezastavil nejvyšší soud, mohla mít závažné důsledky pro fungování parlamentní demokracie. I jakákoliv příští vláda totiž mohla o důležité věci vyhlásit referendum a pak tvrdit, že k naplnění jeho závěrů nepotřebuje parlament.

Liberální demokracie stojí na třech pilířích moci: výkonné, zákonodárné a soudní. Britská výkonná moc chtěla ty dvě ostatní obejít, ale neuspěla. Jelikož Velká Británie nemá psanou ústavu, která by jasně stanovovala, jak postupovat, má rozhodnutí nejvyššího soudu i precedentní charakter pro ústavní pořádek země.

V obecnější rovině vysílá zprávu, že v parlamentní demokracii nelze obcházet parlament tak, že se vláda bude obracet přímo k lidu a výsledky plebiscitů si nenechá parlamentem ani potvrdit. Rozhodnutí britského nejvyššího soudu je tak důležité jako jistý návod i pro naši zemi, kde se stejně jako ve zbytku Evropské unie nyní módně šermuje lidem a nutností posílit přímou demokracii.

Referenda mohou být občas užitečná, ale mohou být také snadno zneužita. Je proto důležité, aby parlament, pokud se sám takového práva předem nezbaví, fungoval i po referendu jako pojistka, která lidové hlasování stvrdí. Anebo nestvrdí, usoudí-li, že byly porušeny—kupříkladu v kampani před referendem--určité principy, které jeho výsledek zpochybňují.

ČRo Plus, 25.1.2017