Ačkoliv v těchto dnech probíhají jednání mezi předsedou vlády Andrejem Babišem a politickými stranami, jejichž oficiálním účelem je prý zajistit menšinové vládě většinovou podporu při hlasování o důvěře 10. ledna, ve skutečnosti se zdá, že si političtí aktéři především připravují půdu pro pokus druhý. Není samozřejmě možné zcela vyloučit, že Babiš nezíská pro svoji vládu podporu už v prvním kole, ale zatím je to velmi nepravděpodobné.

Důvodů, proč rozhodující bude až druhý pokus, je celá řada. Tak především všechny politické strany se ve vztahu k Babišovi už před volbami vmanévrovaly svými prohlášeními do pozic, z nichž je nyní těžké ustoupit. Téměř všechny tvrdily, že je pro ně nepředstavitelné být ve vládě vedené politikem obviněným z trestného činu. Několik stran pak mělo k Babišovi ještě obecnější výhrady v podobě kritiky jeho údajně nedemokratických tendencí.

Změnit tyto postoje už při prvním pokusu o sestavení vlády je téměř nemožné, pokud si politické strany chtějí zachovat tvář. Navíc sám Babiš to ostatním stranám neulehčuje, protože chce být sám v čele vlády, ač ví, že hned několik stran by bylo připraveno s ANO spolupracovat, pokud by nominoval na post premiéra někoho jiného z ANO.

Kritika, která se valí na hlavu Babiše z tzv. demokratických stran by ale neměla zastřít skutečnost, že i on se zatím nepřekračuje při hledání podpory pro vládu některé meze. Kdyby nabídl patřičné ústupky, mohl by už teď vytvořit koalici s hnutím Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, protože Okamura by v takovém případě ve vládě s Babišem rád zasedl. A asi by při jistých ústupcích mohl získat podporu či toleranci komunistů.

Takovou spolupráci na vládní úrovni ale Babiš evidentně nechce, protože by ho poškodila doma i v zahraničí. Vznik hlasovací aliance ANO, KSČM a SPD během ustanovování nové Poslanecké sněmovny, s jejíž pomocí získali politici z KSČM a SPD významné sněmovní pozice, má, zdá se, jiný cíl, než vládní spolupráci. Mohla to být kupříkladu snaha ANO přimět obě stany, aby nehlasovaly pro vydání Babiše k trestnímu stíhání.

Případný Babišův druhý pokus o sestavení vlády bude samozřejmě do jisté míry záviset na tom, zda vydán nakonec bude nebo nebude. Důležité také bude, zda zpráva evropské agentury OLAF vyzní tak, že Babiš v kauze Čapí hnízdo neoprávněně využil evropské dotace.

Hraje se tedy svým způsobem i o čas. Pokud Babiš hlasování o svém vydání k trestnímu stíhání ustojí a zpráva agentury OLFA ho přímo neobviní z dotačního podvodu, docela jistě přijdou některé strany s argumenty, že v zájmu stability země jim ve světle volebních výsledků nezbývá nic jiného než podpořit Babišovu menšinovou vládu, nebo s ním dokonce jít do koalice.

Zdá se navíc, že ani sám Babiš nebral první pokus o sestavení vlády úplně vážně. Nejde jen o poněkud laxní způsob vyjednávání, který předvedl, ale možná i o zákulisní dohodu s prezidentem Zemanem. O její existenci by mohl svědčit fakt, že prezident dopředu avizoval, že Babiše pověří sestavením vlády znovu, což je zcela neobvyklé z hlediska fungování parlamentní demokracie. Z taktického hlediska je to ale zcela logické, protože odmítnutí Babišovy první vlády v hlasování o důvěře postaví Zemana do role kotvy výkonné moci přesně v době, kdy se budou konat prezidentské volby.

O vládě se tedy začne vážně jednat nejspíš až po prezidentských volbách. A pokud by Babiš neutrpěl nové šrámy v kauze Čapí hnízdo, některé politické strany, jako občanští demokraté nebo sociální demokraté, by podle různých vyjádření byly při druhém pokusu vůči Babišovi mnohem méně odmítavé.

ČRo Plus, 20.12.2017