Jak Češi znovu vynalézají kolo
Tvořivost českých politiků nemá hranic. V oblastech, v nichž není naše právo určováno standardy Evropské unie, se čeští zákonodárci předhánějí v originálních snahách, jak „vylepšit“ to či ono. Když byl například přijat bodový systém pro řidiče, neuběhlo ani několik dní a vládní i opoziční politici už nabízeli „zlepšováky“.
Úplné orgie „zlepšování“ panují ve zdravotnictví. Už od pádu komunismu mnoho různých ministrů tento sektor „reformuje“ nebo alespoň reformy slibuje. Nejhmatatelnějším výsledkem je zatím nespokojenost občanů i zdravotnického personálu se stavem v resortu. Hodně se „reformuje“ i ve školství—vlastně neustále. I tady je výsledkem spíše jen nespokojenost.
Naštěstí oblastí, v nichž mohou čeští politici originálně tvořit nové zákony a „reformovat“ tak podle svého gusta, ubývá. Tam, kde Česká republika byla nucena víceméně přijmout evropské standardy, se nám daří docela dobře. Týká se to například bankovnictví nebo finančních trhů.
Důvod je prostý. Ať už si o EU myslíme cokoliv, je v jistém smyslu průsečíkem zkušeností mnoha zemí, z nichž většina jsou vyspělé demokracie. Debaty o reformách v nejrůznějších oblastech proběhly v řadě těchto zemí dávno před tím, než u nás padnul komunismus. I proto je u nás situace lepší tam, kde Česká republika přijala společné evropské know-how.
Čeští politici by se samozřejmě mohli svobodně rozhodnout přijmout know-how západoevropských států i v oblastech, kde společná evropská politika nefunguje. Jenže by si pak možná připadali zbyteční. Například bodový systém pro řidiče funguje už mnoho let skvěle třeba v sousedním Německu.
I ve zdravotnictví existují příklady zemí, kterým se podařilo vytvořit přinejmenším uspokojivě fungující model—například Nizozemsko. Kdybyste se ale českých politiků zeptali, proč namísto změti nejrůznějších doma uvařených „reforem“ nepřijmou nizozemský model, dostali byste přednášku o svébytnosti českého národního kontextu.
Jenže to nevysvětluje, proč evropské standardy fungují v jiných oblastech. Možná je tedy třeba hledat příčinu zaručeně„českých cest“ jinde—třeba v soukromých ekonomických zájmech nebo v korupci.
MF Plus, 18.4.2008
Úplné orgie „zlepšování“ panují ve zdravotnictví. Už od pádu komunismu mnoho různých ministrů tento sektor „reformuje“ nebo alespoň reformy slibuje. Nejhmatatelnějším výsledkem je zatím nespokojenost občanů i zdravotnického personálu se stavem v resortu. Hodně se „reformuje“ i ve školství—vlastně neustále. I tady je výsledkem spíše jen nespokojenost.
Naštěstí oblastí, v nichž mohou čeští politici originálně tvořit nové zákony a „reformovat“ tak podle svého gusta, ubývá. Tam, kde Česká republika byla nucena víceméně přijmout evropské standardy, se nám daří docela dobře. Týká se to například bankovnictví nebo finančních trhů.
Důvod je prostý. Ať už si o EU myslíme cokoliv, je v jistém smyslu průsečíkem zkušeností mnoha zemí, z nichž většina jsou vyspělé demokracie. Debaty o reformách v nejrůznějších oblastech proběhly v řadě těchto zemí dávno před tím, než u nás padnul komunismus. I proto je u nás situace lepší tam, kde Česká republika přijala společné evropské know-how.
Čeští politici by se samozřejmě mohli svobodně rozhodnout přijmout know-how západoevropských států i v oblastech, kde společná evropská politika nefunguje. Jenže by si pak možná připadali zbyteční. Například bodový systém pro řidiče funguje už mnoho let skvěle třeba v sousedním Německu.
I ve zdravotnictví existují příklady zemí, kterým se podařilo vytvořit přinejmenším uspokojivě fungující model—například Nizozemsko. Kdybyste se ale českých politiků zeptali, proč namísto změti nejrůznějších doma uvařených „reforem“ nepřijmou nizozemský model, dostali byste přednášku o svébytnosti českého národního kontextu.
Jenže to nevysvětluje, proč evropské standardy fungují v jiných oblastech. Možná je tedy třeba hledat příčinu zaručeně„českých cest“ jinde—třeba v soukromých ekonomických zájmech nebo v korupci.
MF Plus, 18.4.2008