Lidovci se chystají na svém nadcházejícím sjezdu zvolit místo odcházejícího Pavla Bělobrádka nového předsedu, což by mohl být pro stranu, s níž to v průzkumech stranických preferencí momentálně nevypadá nejlépe, určitý nový impulz.

Jenže se bohužel nezdá, že by KDU-ČSL kromě změny ve svém čele plánovala větší změny také ve své konzervativní politice, která se stále více míjí s postoji mladších voličů.

Bělobrádek nedávno publikoval v Katolickém týdeníku text, který shrnoval jeho představy o tom, co by KDU-ČSL měla ideově reprezentovat. Bělobrádek se vymezil proti údajně sobeckému liberalismu, přičemž zdůraznil, že se strana musí držet svých tradičních hodnot, vycházejících z křesťanství.

Po lidoveckém politikovi asi nikdo nemůže chtít, aby se hlásil k liberalismu, ale pokud nemá KDU-ČSL na prahu druhého století své existence klesnout trvale pod pětiprocentní práh volitelnosti, bude se muset některým liberálnějším pohledům na moderní svět otevřít.

Mohla by si vzít příklad z německé CDU, ale Bělobrádek se ve svém textu spíše hlásil ke konzervativnějším křesťansko-demokratickým stranám v Evropě.

Modernita lidovců

Potíž s touto strategií je, že v českém kontextu neoslovuje mladší voliče, z nichž většina není nábožensky organizovaná. Lidovci tak cílí především na starší maloměstské a vesnické voliče, což je ovšem voličská skupina, o jejíž přízeň musí strana soutěžit se sociální demokracií, komunisty a hnutím ANO.

Lidovce v této věkové skupině navíc podporují především voliči hlásící se ke křesťanství, jenže těch ubývá. A v dostatečně velkém počtu se vyskytují jen na Moravě a ve východních Čechách, což z lidovců dělá stále více jen regionální stranu.

Strana ani v symbolické rovině navíc neoslovuje mladší ženský elektorát, s jeho představami o větší emancipovanosti a rovnosti s muži.

Symbolické je v tomto směru už to, že o funkci předsedy budou bojovat tři muži: Jan Batrošek, Marek Výborný a Marian Jurečka. Po významnějších ženských političkách, jako bývala Zuzana Roithová nebo Vlasta Parkánová, se ve straně slehla zem.

Jednou z charakteristik, které si v plejádě českých konzervativních stran, mohl volič spojit s lidovci, byly jejich proevropské postoje. Jenže i zde KDU-ČSL vysílá v současnosti matoucí signály.

Odmítla se kupříkladu spojit s TOP 09 a Starosty před evropskými volbami, ačkoliv všechny tři strany jsou členy frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu. A dva z kandidátů na předsedu – Bartošek a Výborný – by se v budoucnosti nebránili užší spolupráci s euroskeptickou Občanskou demokratickou stranou.

V obecné rovině se zdá, že hlavním problémem českých lidovců je modernita. Nejenže se staví téměř instinktivně odmítavě k pokusům o novou definici rodiny a k pokusům a větší emancipaci žen a sexuálních menšin, ale výroky, jako je Bělobrádkův o sobeckém liberalismu, se distancují od většiny velkoměstských mladších voličů.

Poněkud zkostnatěle se jeví i v přístupu k moderním technologiím, kde prohrávají souboj o mladší voliče s Piráty. Ti představují pro lidovce navíc i další problém: před jejich nástupem byla KDU-ČSL jakousi kompromisní volbou pro mnoho středových liberálů, kteří neměli takříkajíc koho volit.

Je jistě logické, když křesťansko-demokratická strana mluví o tradičních hodnotách. Otázkou je, zda nepotřebují být některé z těchto hodnot přizpůsobeny prudce se měnící struktuře společnosti. Vyjádření klíčových lidoveckých politiků před sjezdem zatím nenasvědčují tomu, že by lidovci o takové strategii uvažovali.

ČRo Plus, 27. 3. 2019