Hnutí ANO vzniklo pod praporem boje s korupcí, s nímž přišel v roce 2011 charismatický miliardář Andrej Babiš. Část české veřejnosti Babišovi uvěřila, ačkoliv jeho kritici už tehdy upozorňovali, že existuje zjevný rozpor mezi jeho plamennou kritikou dřívějších poměrů, včetně rozsáhlé korupce svázané údajně s tzv. tradičními stranami, a skutečností, že právě v oněch poměrech se stal jedním z nejbohatších podnikatelů.

A rozporů, které veřejnost očarovaná údernými protikorupčními slogany a populistickými sliby odmítala vidět, bylo víc. Kupříkladu ten, že očistu české politiky od korupce mělo vést hnutí, o jehož členech toho veřejnost moc nevěděla. Vše se točilo okolo Babiše, a byl to on, kdo v očích veřejnosti takříkajíc ručil za bezúhonnost lidí, kteří se pod jeho záštitou hodlali ucházet o přízeň voličů.

Nemalé části veřejnosti tudíž nevadilo, že do ANO přicházeli nejen lidé, kteří skutečně uvěřili Babišově protikorupční rétorice, ale i lidé, kteří prostě jen vycítili, že Babiš má potenciál stát se nejnovějším politickým výtahem k vlivu a moci. Mnozí už byli přitom v minulosti členy jiných politických stran, včetně těch, v nichž podle Babiše kvetla korupce. A řada z těch nejvlivnějších už dříve pracovala s Babišem v jeho firmě Agrofert.

Jaroslav Faltýnek, Babišova pravá ruka jak v jeho firmě Agrofert, tak později v ANO, byl dlouholetým regionálním politikem sociální demokracie, z níž vystoupil až v roce 2012, kdy vstoupil do ANO. Nebyl přitom mezi novými politiky ANO, kteří byli až do svého vstupu do ANO členy tradičních, údajně zkorumpovaných stran, zdaleka sám.

Problémem nově vznikajícího hnutí byla i jeho ideová rozplizlost. Jeho členové a politici tak nebyli kromě obecných hesel boje s předešlými poměry a deklarovanou loajalitou k Babišovi spojeni sdílenými idejemi. Navíc v hnutí organizovaném nejprve takříkajíc v centru, okolo Babiše, a teprve pak si hledajícím svoje struktury na nižších úrovních (to vše bez jasných struktur vnitrostranické demokracie) existovalo značné nebezpečí, že čím více budou noví politici ANO vzdáleni přímému dohledu vůdce, tím více budou využívat svého politického postavení pro vlastní ekonomické výhody.

Začalo se to projevovat hned poté, co ANO vyhrálo v roce 2014 komunální volby v řadě velkých měst. Mezi různými frakcemi hnutí v městech jako Praha, České Budějovice, Ústí nad Labem nebo Karviná, vypukly tvrdé boje. Nebyl to boj o ideje, ale o politickou moc, která byla—ještě více než dříve v tzv. tradičních stranách—zejména cestou k ekonomickému vlivu. Na rozdíl od tradičních stran ovšem v ANO neexistoval transparentní vnitrostranický mechanismus pro řešení takových problémů, pořádek musel nakonec sjednávat sám Babiš.

Nikdo by se tedy neměl nyní divit, že policie vyšetřuje šest politiků ANO z Brna-střed kvůli korupci, a že v jejím hledáčku je i první místopředseda hnutí Faltýnek. Nebo, že se stala před několika měsíci terčem jejího zájmu i ministryně pro místní rozvoj za ANO Klára Dostálová.

Koneckonců hlavním symbolem naprosté schizofrenie, která charakterizuje údajně protikorupční hnutí ANO, je skutečnost, že sám jeho předseda dosud čelí policejnímu vyšetřování kvůli kauze Čapí hnízdo, a že jeho možný konflikt zájmů při čerpání evropských dotací Agrofertem vyšetřuje Evropská komise.

Jinými slovy: ANO je už kvůli své struktuře a personálnímu vybavení ve velkém nebezpečí, že dosavadní policejní akce kvůli podezření z korupce mezi jeho politiky, nezůstanou ojedinělými případy. Pod praporem boje s korupcí totiž vznikl politický subjekt ke korupci mnohem náchylnější než jím vysmívané tradiční strany. Cynik by mohl říct: Ano, bude hůř.

ČRo Plus, 13.3.2019