Prezident Miloš Zeman spustil politickou ofenzívu, jejímž cílem je, aby Česká republika odstoupila od svého uznání nezávislosti Kosova z roku 2008. Nejprve přišel s tímto návrhem během své návštěvy Srbska, kterou už po příjezdu uvodil prohlášením, že má rád Srby, ale nemá rád Kosovo. Záměr tlačit na nejvyšší ústavní činitele naší země, aby uznání Kosova odvolali, po návratu do České republiky skutečně začal realizovat, takže se stal i předmětem jeho pravidelné schůzky s premiérem v Lánech.

Zemanova slova v Srbsku by mohl leckdo vidět jako promyšlenou sabotáž o den později začínajícího summitu lídrů visegrádské čtyřky s představiteli zemí západního Balkánu, jejímž jedním cílem bylo ujistit tyto země o podpoře Visegrádu pro jejich vstup do Evropské unie i dalších mezinárodních organizací. Kosovo nakonec svoji účast odvolalo.

Premiér Andrej Babiš pak na tiskové konferenci v přítomnosti ostatních lídrů V4 sice žehlil vzniklé rozpaky slovy, že Zeman se vyjadřuje o uznání kosovské samostatnosti Českou republikou negativně už od svého nástupu do funkce v roce 2013. Zároveň prohlásil, že Česká republika svoje postoje ke Kosovu měnit nebude, a že za zahraniční politiku země odpovídá vláda.

Jenže zásadový postoj mu dlouho nevydržel a o několik dní později se vynořil z již zmíněné lánské schůzky se Zemanem s tím, že chce řešit uznání Kosova s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem a předsedou koaliční sociální demokracie Janem Hamáčkem. Petříček reagoval, že se debatě nebrání, ale pro změnu českého postoje nevidí důvod.

A má pravdu. Neexistují totiž zřejmé důvody, proč by se český postoj měnit měl. A proč právě nyní. Vyvinula se snad v poslední době situace v Kosovu zásadně k horšímu v porovnání s rokem 2008, kdy Česká republika jeho nezávislost uznala?

Odpověď zní, že nikoliv. Naopak, věci se mění spíše k lepšímu, což měla podtrhnout i účast Kosova na zmíněném summitu V4, který měl potvrdit, že visegrádská čtyřka podporuje rozšíření EU o země západního Balkánu. Zatímco některé západoevropské země s integrací západního Balkánu do EU i NATO nechtějí spěchat, ale nejsou vehementně proti, v Evropě existuje země, které se tyto záměry zásadně nezamlouvají. A tou je Rusko.

To je nyní kupříkladu obviňováno, že se jeho agenti pokusili zavraždit premiéra Černé hory před volbami v roce 2017, které předcházely vstupu Černé hory do NATO. Jak moc Rusku vadí vstup některých bývalých komunistických zemí, které dle něj spadají do jeho sféry zájmu, do NATO či EU, Moskva ukázala už v roce 2008, když rozpoutala válečný konflikt s Gruzií ve východní Osetii poté, co se objevily úvahy o vstupu Gruzie do NATO. Ruskem organizovaná destabilizace Ukrajiny, která vyvrcholila okupací Krymu a nástupem separatistů na východní Ukrajině, se pro změnu spustila poté, co Ukrajina byla blízko podepsání asociační dohody s EU.

Je samozřejmě možné, že útoky prezidenta Zemana na Kosovo jsou vedeny jen špatným svědomím, protože to koneckonců byla jeho vláda, která v roce 1999 dala dva týdny po vstupu ČR do NATO souhlas s bombardováním Srbska kvůli obavám Západu z možné Srby organizované genocidy v Kosovu. Jenže byla-li hlavním důvodem Zemanových slov o Kosovu v Srbsku snaha se před Srby od české podpory pro bombardování distancovat, nezvážil dostatečně, že tím sabotuje pražský summit V4 s lídry balkánských zemí, přičemž jeho útok na Kosovo, už svým načasováním, zapadá do ruských záměrů Balkán destabilizovat v době, kdy další země v regionu míří do NATO a EU.

Bohužel ovšem nelze zároveň zcela vyloučit, že Zeman dobře věděl, co dělá, včetně toho, jaké jsou zájmy Ruska na Balkáně. Nebylo by to poprvé, kdy jednal v souladu s cíly ruské zahraniční politiky.

ČRo Plus, 19.9.2019