Mediální a politická pozornost, kterou na sebe strhl, je pro prezidenta Miloše Zemana prozatím jediným pozitivním efektem jeho oznámení, že by využil své ústavní pravomoci takzvané abolice a zastavil trestní stíhání Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo v případě, že by Nejvyšší státní zástupce zvrátil rozhodnutí pražského státního zastupitelství, které stíhání zastavilo.

Ačkoliv prezident snad doufal, že svým příslibem abolice vytvoří tlak na Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, ten skrze svého mluvčího jen suše sdělil, že jeho úřad bude postupovat podle zákona, protože ani jinou možnost nemá. Což znamená, že pokud dospěje k názoru, že zastavení stíhání bylo neoprávněné, nařídí jeho obnovení. Prezident, neprezident.

Zeman ovšem neuspěl ani u Andreje Babiše. Ten prohlásil, že by abolici nepřijal, a že Zemanovo gesto bylo zbytečné. Je samozřejmě otázka, jakým způsobem si ono nepřijetí případné prezidentovy abolice Babiš představuje.

Rozhodnutí o abolici je totiž kontrasignovaná pravomoc, což znamená, že by ho musel spolupodepsat sám Babiš coby předseda vlády nebo jím pověřený ministr. Má-li Babiš slovy o nepřijetí abolice na mysli, že by ani on, ani jiný člen vlády prezidentovo rozhodnutí prostě nepodepsali, byl by to samozřejmě ten nejčistší způsob, jak celou věc vyřešit. Člověk, kterého se abolice týká, ji ovšem může odmítnout i poté, co byla udělena, a trvat na tom, že chce nechat volný průběh trestnímu stíhání.

Pravděpodobnost, že Babiš míní slovy o nepřijetí abolice prostě odmítnutí vlády prezidentovo rozhodnutí kontrasignovat, je o to vyšší, že někteří prominentní členové vlády za sociální demokracii už avizovali, že by ve vládě, která prezidentovu abolici kontrasignovala, nezůstali. Schválení abolice by tedy s velkou pravděpodobností vedlo k pádu vlády.

Někteří komentátoři a experti navíc upozorňují, že v případě kontrasignovaných prezidentských pravomocí, jako je i abolice, by iniciativa měla vzejít z vlády. Jinými slovy, že prezident by takové rozhodnutí neměl vůbec dělat bez toho, že reaguje na podklady a podnět vlády či příslušného ministra. Jelikož si lze těžko představit, že by kupříkladu ministryně spravedlnosti Marie Benešová takový podnět prezidentovi dala proti vůli premiéra, je pravděpodobné, že by se rozhořel spor už jen o to, zda prezident vůbec bez předchozí iniciativy vlády měl právo o abolici rozhodnout.

Zeman narazil i na opozici., která ho vyzvala, aby svůj záměr přehodnotil. To se může sice jevit leckomu jako prázdné gesto, nicméně jelikož hlavním záměrem Zemana bylo, zdá se, vytvořit nemístný tlak na Nejvyššího státního zástupce při jeho přezkumu rozhodnutí nižší instance, je stanovisko opozice na místě i v situaci, kdy už je jasné, že se samotnou abolicí by Zeman daleko nedošel.

Zdá se tedy, že prezidentova slova o abolici, která vzbudila takový rozruch, jsou zase jednou jen jím vyvolanou bouří ve sklenici vody. Zásadnější otázkou je, zda by institut abolice vůbec měl zůstat v ústavě. Zatímco institut prezidentské milosti, udělované převážně z humanitárních důvodů lidem již odsouzeným, existuje v řadě zemí, prezidentská interference s ještě neskončeným trestním stíháním se může stát velmi snadno především nástroje politického boje a manipulace. Což je, zdá se, prezidentův záměr v případě vyšetřování kauzy Čapí hnízdo.

ČRo Plus, 25.9.2019