Evropská komise zveřejnila rozsáhlý celoevropský průzkum o postojích veřejností v jednotlivých členských státech ke komunitě LGBT. Lidové noviny sice uvodily článek o průzkumu titulkem „Češi zaostávají v toleranci gayů“, ale ve skutečnosti průzkum nedopadl pro Českou republiku špatně. Záleží na tom, z jakého úhlu se na jeho výsledky díváme.

Na ústřední otázku průzkumu, zda by gayové a lesby měli mít stejná práva jako heterosexuálové, odpovídá pozitivně 57 procent českých respondentů. To je sice o 19 procent méně, než je průměr Evropské unie, a o 42 procent méně než ve Švédsku (kde na tuto otázku odpovídá „ano“ 99 procent respondentů), ale nelze si nevšimnout, že pořadí zemí v průzkumu se kryje s jejich životní úrovní a délkou demokratické zkušenosti, jakož do jisté míry i s vlivem náboženství, a zejména pak s tím, zda jsou historicky převážně protestantské či katolické.

Česká republika je za všemi západními zeměmi, ale z postkomunistických zemí jsou před ní pouze Slovinsko a Litva. Češi jsou rozděleni na dvě poloviny v odpovědi na otázku, zda by mělo být povoleno osobám stejného pohlaví uzavírat manželství. Pro i proti je 48 procent z nich, zbytek neví. Evropský průměr je 69 procent, žebříček zemí vede Nizozemsko, kde s manželstvím gayů a leseb souhlasí 92 procent respondentů.

Nadpoloviční většina Čechů (konkrétně 53 procent) též odpovídá, že by jim nevadilo, kdyby nejvyšší politickou funkci zastával gay nebo lesba, a 67 procent odpovídá, že by jim nevadilo, kdyby byl kolega v práci gay nebo lesba. A Češi jsou rozděleni přesně napůl (48 procent pro a proti) v odpovědi na otázku, zda by se ve školní výuce měly objevovat informace o sexuální orientaci.

Výsledky průzkumu by měly zajímat především politiky. Vezmeme-li v úvahu, jaký je u nás momentálně přetlak rádoby konzervativních stran, bránících takzvané tradiční hodnoty, je pozoruhodné, že ve světle převažujících liberálních postojů veřejnosti k emancipaci komunity LGBT se tématu nechopí viditelněji, než to dosud činily, ty strany, které lze považovat za liberální. Měly by značnou část veřejnosti na své straně, ale ještě by mohly přispět k tomu, aby se Česká republika posunula blíže k evropskému průměru.

V opačném gardu je možné argumentovat, že strany, které vzývají tradiční rodinu a hodnoty, přičemž některé se vyznačují až otevřeným nepřátelstvím ke komunitě LGTB, hájí v otázce, zda dát gayům a lesbám možnost uzavírat manželství, názory, které nejenže nemají podporu ve většině české společnosti, ale budou ve stále větší menšině.

Jelikož, jak už bylo řečeno, z průzkumu jasně vyplývá, že tolerance gayů a leseb v té které zemi závisí na její životní úrovni a délce demokratické zkušenosti, Česká republika se bude posunovat blíže k západním zemím. Vezmeme-li v úvahu, že u nás tomu v cestě nestojí ani silné náboženské cítění většiny společnosti, je zřejmé, že radikální opozice vůči zrovnoprávňování gayů a leseb bude politicky stále více kontraproduktivní.

Jisté je, že kdyby politici u nás schválili manželství gayů a leseb, u veřejnosti by si zásadně neuškodili. I proto jsou politické tance okolo této otázky u nás spíše ukázkou toho, jak čeští politici ne vždy správně čtou nálady a vývojové trendy ve společnosti.