Americký prezident Donald Trump varoval ještě před hlasováním Sněmovny reprezentantů o jeho již druhém impeachmentu, že tento další útok na něj ze strany Kongresu povede k dalšímu rozdělení Ameriky a velké zlobě mezi jeho příznivci. Dodal, že si nepřeje násilí. Jenže už to, že násilí jako odpověď na impeachment zmínil, byla hrozba svého druhu.

Ještě než se Trump po několika dnech od útoků zfanatizovaných davů na sídlo amerického Kongresu, kam je sám poslal, objevil na veřejnosti, bezpečnostní služby varovaly, že od 16. ledna až do inaugurace Joe Bidena novým americkým prezidentem 20. ledna hrozí útoky extrémní pravice na sídla zákonodárných sborů a vládní budovy ve všech státech unie.

V amerických médiích odborníci a politici debatují už několik dnů, zda je vůbec bezpečné pořádat inauguraci ve veřejném prostoru. Do Washingtonu je sice povoláno až 15 tisíc příslušníků národní gardy z mnoha států unie, ale nikdo přesně neví, kolik členů národní gardy a policie sympatizuje s pravicovými radikály. Varováním je, že vyšetřovatelé obvinili více než tucet členů ochranky Kapitolu, že sympatizovali s radikály během jejich útoku na Kapitol, nebo jim dokonce pomáhali do budovy vniknout.

Hrozba, která visí nad Amerikou v příštích dnech, přitom vůbec nemusela vzniknout. Extrémní pravice a různá hnutí hájící nadřazenost bílé rasy sice v USA existovala vždy, ale poměrně mohutné celonárodní hnutí, jehož jedna část hrála s přispěním Trumpa roli při útoku na Kapitol, vzniklo i proto, že politici, kteří by měli bránit demokracii, zejména čelní republikáni, zavírali v posledních čtyřech letech oči nad Trupovými excesy, polarizujícím jazykem i faktickou podporou pro krajní pravici.

V knize Jak umírá demokracie analyzují její autoři Steven Levitský a Daniel Ziblatt minulé porážky demokracie autoritáři. Jejich jedním poznatkem přitom je, že zásadní chybou demokratů byly snahy k demokracii nepřátelské autoritáře takříkajíc pochopit a akomodovat, a nesnažit se je porazit v čelném střetu. Neuvědomili si, že mají co do činění s myšlením, pro které jsou jejich demokratické výzvy ke spolupráci a umírněnosti jen znakem slabosti.

I mnozí republikáni v USA věděli, že Trumnp je takovým politikem. Už na začátku jeho prezidenství vyšly knihy známých historiků a politologů, varující před nástupem fašismu. Přesto naprostá většina republikánů Trumpa omlouvala tím, že sice možná dost často takříkajíc přestřelí, ale to není důvod se proti němu razantně postavit. Když demokratická většina ve Sněmovně reprezentantů poprvé v roce 2019 schválila impeachment, nepodpořil ho v dolní komoře žádný republikán, a v Senátu jen bývalý prezidentský kandidát Mitt Romney.

I jedna z nejhlasitějších kritiček Trumpa mezi republikány senátorka Susan Collinsová hlasovala proti impeachmentu, protože už jen jeho schválení dolní komorou je pro Trumpa prý dostatečnou lekcí, a bude si dávat příště pozor. Podobně uvažovali i vlastníci sociálních platforem na internetu. Navzdory Trumpovu opakovanému porušování jejich pravidel v podobě nepřetržitého toku lží a radikálních výzev, soudili, že ho stačí občas varovat, a on se polepší.

Výsledkem je útok na samotné srdce americké demokracie, který Trump fakticky inicioval poté, co měsíce zcela lživě tvrdil, že mu bylo ukradeno vítězství v prezidentských volbách. Posledním varováním před útokem na Kapitol mělo být, když se v telefonátu před několika týdny pokoušel donutit státního tajemníka ve státě Georgia, aby zmanipuloval výsledky voleb ve státě, v němž prohrál, v jeho prospěch.

Nastupující prezident Biden argumentuje, že by možná měla demokratická většina ve Sněmovně reprezentantů postupovat vůči Trumpovi méně razantně, a neštěpit dál Ameriku, aby mohl zahájit proces usmíření. Možná by si měl přečíst knihu Levitského a Ziblatta. S nepřáteli demokracie se nevyjednává a neusmiřuje, lze je jen porazit.

ČRo Plus, 14.1.2021