Leckoho už asi napadlo, že je podivné, když prezident Václav Klaus, který má ve zvyku komentovat téměř všechno, zatím neřekl nic zásadního ke světové finanční krizi, která začala v USA. Jeho mlčení je o to podivnější, že Klaus si zakládá na tom, že je nejenom politik, ale dle mínění svého i svých obdivovatelů také významný ekonom.

Je možné, že prezident jen sbírá poznatky k nějakému silnému prohlášení, kterým nám konečně vše vysvětlí. Nejenom ti, kdo s ním od začátku 90. let sdílejí jeho neoliberální ideologii, ale i ti, kdo si naopak myslí, že neviditelná ruka trhu se bez potřebného dohledu státu může stát zlodějem či tunelářem ve velkém, by jistě rádi slyšeli autoritativní stanovisko prezidenta na téma, co vlastně současnou krizi způsobilo. A jaké by bylo nejlepší řešení.

Klaus je momentálně ve Spojených státech, na pozvání jakési konzervativní nadace z Portlandu ve státě Oregon. Na jeho webových stránkách lze nalézt dvě první kapitolky z minideníčku, který si pan prezident během své cesty vede. V první kapitolce na téma americké krize píše:

Američany zlobí špatné vyhlídky na zvolení kvalitního prezidenta, stejně jako úmysly vlády zachraňovat Wall Street a tamní bankéře a finančníky, ale byli hrdí na to, že Kongres Bushův záchranný plán zamítl. Chápali to jako výraz toho, že kongresmani poslouchají své voliče, kteří si nic takového nepřejí.

Samotná krize, jak vidno, Klause nechává poměrně klidným, což dokládá i tím, že vzápětí v deníčku dodává, že největším zážitkem prvního dne jeho návštěvy byl vítr. Silný americký vítr, který v Oregonu vane.

Pokud jde o výklad toho mála, co k politické a ekonomické situaci v USA poznamenává, je zřejmé pouze to, že pojem „Američané“ si náš pan prezident vykládá dosti volně. Považuje za ně zřejmě pouze ty občany USA, jejichž názory—třeba na prezidentské kandidáty--se shodují s jeho.

Na jeho webu následuje text projevu na téma globálního (ne)oteplování, jenž v Oregonu pronesl, a v němž si to zase jednou rozdává se zastánci oteplování, kteří nás prý zbytečně straší jakousi globální ekologickou krizí.

O té skutečné krizi, která nyní hýbe celým světem, se něco málo dočteme až ve druhé kapitolce prezidentova cestovního deníčku:

Amerika žije tím, že se Kongres odvážil říci NE Bushovu plánu na vyřešení finanční krize. Noviny jsou plné informací jak hlasoval každý konkrétní kongresman a senátor. Argumenty odpůrců – že je to špatný plán a že není možné dát vládě bianco šek na 700 miliard dolarů – jsou naprosto správné. Rozumím však tomu tak, že i zákonodárci chtějí dát 700 miliard, ale tam, kam budou chtít oni. Všichni říkají – méně do bank, více do reálné ekonomiky. Uvidíme, s čím přijdou.

Tušíme tedy, co si náš pan prezident myslí o záchranném plánu prezidenta Bushe. Škoda, že se omezuje jen na opatrnou kritiku a neporadí Američanům něco lepšího, protože po jím vedené privatizaci v 90. let Česká republika několik let sanovala velké banky a stamiliardové ztráty ze zkrachovaných podniků uklidila do Konsolidační agentury. Velké banky byly po celou dobu Klausova vládnutí polostátní, zprivatizovala je až socialistická vláda Miloše Zemana.

Je možné, že se prezident Klaus k současné krizi vyjádří po svém návratu. Bude jistě nabit dojmy. Téma, jemuž se věnoval v nedávné minulosti, tedy globální (ne)oteplování, momentálně nikoho v USA i jinde z pochopitelných důvodů příliš „nebere“. A protože náš prezident chce být vidět, bude třeba přijít s něčím novým, stejně „výbušným“, a zaujmout k tomu neortodoxní stanovisko.

Jak známo, náš prezident vždy plave proti proudu. Ledovce podle něj tají jen ve filmech Al Gora, za okupaci Gruzie Ruskem si může Gruzie sama, svět se snaží ovládnout samozvaní „humanrightisté“, naše demokracie se stala soudcovskou tyranií, o Evropské unii radši nemluvit. V případě finanční krize je ovšem možné, že náš prezident čeká, co k tak závažnému problému řekne Vladimír Putin, protože v poslední době jen opakuje ruská oficiální stanoviska.

Ale vážně: mnoho z nás, dokonce i prezidentovi kritici, jsme docela zvědavi, jak nám Klaus současnou světovou krizi vysvětlí. Vždyť byl celá léta hlavním hlasatelem pouček o deregulaci, neviditelné ruce trhu, malém státu, atd., které, jak se zdá, vyjdou teď na nějaký čas z módy. Pravda, oč více byl Klaus thatcheristou ve slovech, o to více praktikoval bankovní socialismus. Zkušeností na rozdávání má tedy z obou stran současného sporu o správné řešení.

Těšme se tedy na jeho návrat z Ameriky. A doufejme, že tentokrát řekne něco smysluplnějšího, než že finanční krize existuje jen v reklamních šotech amerických prezidentských kandidátů. Rádoby intelektuálních piruet v jeho provedení jsme si už užili dost. Je načase si uvědomit, že tentokrát je situace opravdu, ale opravdu vážná.