Neuškodí předeslat, že autor tohoto textu je český a americký občan, a že není principiálně proti výstavbě amerického protiraketového radaru na českém území. A že současné Rusko považuje za vážnou hrozbu. Přesto mu nezbývá, než se ohradit proti politické a mediální manipulaci s informacemi o údajném angažmá ruských tajných služeb proti radaru v České republice.

Začněme tím, že způsob, jakým byly tyto zprávy z dílny BIS a vojenské kontrarozvědky zveřejněny a prezentovány některými politiky, má nádech zastrašování. Kdokoliv, kdo je proti radaru, zejména pak členové organizovaných hnutí, může být obviněn, že je jen loutkou v rukou ruských tajných služeb.

I poslanci, kteří mají v úmyslu hlasovat proti radaru, mají nyní důvod se obávat, že na ně někdo vytáhne třeba jen náhodné setkání s nějakým Rusem. Poslankyně zelených Olga Zubová, jejíž manžel je Rus, by možná měla rovnou požádat někde o politický azyl.

Další závažnou otázkou je, kdo určuje, které zpravodajské služby jsou přátelské a které nepřátelské. Rusko bylo až do konfliktu s Gruzií oficiálně partnerem NATO prostřednictvím společného výboru a monitorovacích mechanismů. Je nyní Rusko naším oficiálním nepřítelem?

Pokud tomu tak je, měla by nám to vláda oficiálně sdělit. Všem, kdo se stýkají s ruskými občany, by pak bylo jasné, že se stýkají s potenciálními nepřáteli našeho státu. Rezignovat by v takovém případě zřejmě musela například celá radnice města Karlovy vary, ovládaná občanskými demokraty.

Další otázkou, jež souvisí s tou předešlou, je obecně působení zpravodajských služeb jiných států na našem území. Je například agitování některých Američanů za výstavbu radaru, z nichž někteří mohou být členy amerických zpravodajských služeb, v pořádku, protože Amerika je oficiálně náš spojenec v rámci NATO, zatímco agitování ruských agentů proti radaru v pořádku není, protože Rusko bylo „jen“ partnerem NATO?

Anebo: začíná podvratná činnost teprve tam, kde se zjistí například financování českých občanských aktivit, exponujících se v otázkách bezpečnosti státu, jinými státy? Ve zprávách o činnosti ruských služeb se podprahově právě toto podsouvá. Možná je to i pravda, stejně jako byla pravda, že Rakousko (rakouské tajné služby?) financovalo odpůrce Temelína u nás.

Pokud jde ale zejména o takové finanční příspěvky, neměla by pak BIS a vojenská kontrarozvědka vyšetřovat také třeba americké příspěvky organizacím, a možná i vládním českým agenturám, které bojují za radar? A pokud jsou takové příspěvky v pořádku, neboť USA jsou náš spojenec, neměl by někdo konečně českým občanům vysvětlit, co je údajně v pořádku a co ne?

Poslední okruh problémů souvisí se statutem radaru u nás. Způsob, jakým byly informace o ruských protiradarových aktivitách u nás zveřejněny, jakoby nepřímo naznačoval, že agitace proti radaru není v pořádku. Jakoby radar byl oficiální českou bezpečnostní prioritou, jejíž oponenti se téměř dopouštějí protistátního jednání.

Jenže radar je zatím pouze vládním projektem. Projektem oficiálně českým se stane, až jej schválí parlament. Do té doby, ale vlastně i potom (pokud žijeme v demokracii) může proti němu vystupovat, kdo chce, jak chce.

Jelikož se radar dotýká zájmů USA, Ruska i dalších zemí, je dost pravděpodobné, že zástupci všech těchto zemí lobují za radar nebo proti radaru, často i na našem území. Je také možné, že někteří jsou členy zpravodajských služeb, ačkoliv čára mezi například některými diplomaty a členy zpravodajských služeb může být docela nezřetelná.

Pokud je taková činnost cizích států, včetně přesvědčovacích aktivit a finanční pomoci ze strany jejich zpravodajských služeb, trestná, měla by nám to vláda sdělit. Pak by také ale měla vysvětlit, zda se to týká všech států, nebo jen států, které naše vláda momentálně nepovažuje za spojence. Zatím nám totiž nebylo nikým sděleno, že je Rusko oficiálně českým nepřítelem.

Je-li činnost tajných služeb států, které vláda nepovažuje za přátelské, na našem území méně vhodná, než je činnost tajných služeb spřátelených států, bylo by dobré, kdyby vláda vydala nějaký oficiální seznam nepřátelských států. Anebo kdyby naopak jasně řekla, že uvědomělý občan má jít udat agenty kterékoliv země, pokud na ně narazí—tedy třeba i agenty USA lobujících za radar.

Pokud vláda a tajné služby nejsou schopny jasná kritéria nabídnout, měly by využít svého práva mlčet. Vypustit totiž informaci o tom, že právě jen ruské tajné služby se u nás snaží aktivně ovlivnit mínění v neprospěch radaru, a tudíž implicitně schvalovat působení jiných služeb ve prospěch radaru, zavání zastrašováním občanů.

Jak už bylo řečeno výše, autor tohoto textu, i navzdory amatérskému počínání vlády a obcházení spojenců v NATO i EU při vyjednávání o radaru, by byl rád, kdyby parlament umístění radaru nakonec schválil—zejména pokud se ukáže, že projekt podporuje příští americká (tedy ne-bushovská) administrativa. Pokud by ale mělo být schválení radaru dosaženo zastrašováním či dalším nakupováním přeběhlíků, bylo by pro naší demokracii lepší, kdyby radar nebyl.