Zprávy, že se v evropských kuloárech údajně uvažuje o prodloužení francouzského předsednictví na úkor českého, vyprovokovaly místopředsedu vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondru k prohlášení, že takové úvahy jsou bezpředmětné, protože k vyšachování České republiky z předsednictví by bylo zapotřebí změn smluv Evropské unie.

Vondra také kritizoval Francii za návrhy, aby se Euroskupina, tedy skupina zemí eurozóny, scházela na vlastních summitech, a aby vytvořila jakousi hospodářskou vládu EU. Německá kancléřka Angela Merkelová sice prý Vondru vzápětí ujistila, že Euroskupina by měla zůstat jen neformálním uskupením, jenže francouzský prezident Nicolas Sarkozy není politik, který se lehce vzdává.

Navíc, i neformální sdružení by se v praxi rovnalo vytvoření zárodku dvojkolejné Evropy, o které se již delší dobu mluví. České předsednictví EU by se odehrávalo ve stínu „neformálního“ představení, fungujícího pod taktovkou Sarkozyho.

Symbolika je neúprosná: je to políček České republice.A přicházejí další.

Někteří poslanci Evropského parlamentu za bavorskou Křesťanskosociální unii (CSU) vyslovili vážné pochybnosti ohledně schopnosti České republiky ujmout se předsednictví Evropské unie. Jeden z nich dokonce navrhl, aby si Česko v případě pokračujících vnitropolitických sporů prohodilo předsednictví se Švédskem, které by jinak tuto roli převzalo od ČR ve druhé polovině příštího roku. České předsednictví bude prý znamenat ztracený půlrok.

Pokračuje i příliv článků v západoevropských denících, které vyslovují vážné obavy nad schopností České republiky zvládnout předsednictví EU v kontextu globální finanční krize.

Olej do ohně západních obav z českého předsednictví přililo oslabení Topolánkovy vlády po debaklu vládních stran v krajských a senátních volbách, protože mnohem důležitější roli by tak během předsednictví mohl začít hrát eurofobní prezident Václav Klaus.

Nejlépe to shrnul pravicový rakouský deník Die Presse v komentáři nazvaném „Bože můj, a teď přijde Václav.“ Deník mimo jiné píše: Finanční krize, klimatická katastrofa, debakl s Lisabonskou smlouvou a teď ke všemu ještě blížící se české předsednictví. Pro Unii to už sotva mohlo být horší…

Kdyby nedošlo ke globální finanční krizi, ostatní země EU by nechaly Čechy chod Unie „zúřadovat“ a na politické vedení EU by nejspíš dohlížely velké státy. Teď může být vše jinak.

Řečeno obrazně, až do ekonomické krize považovali ostatní Českou republiku za poněkud nesnesitelného výrostka, který má nicméně podle pravidel nárok, aby jako příští v pořadí řídil velký náklaďák, s ostatními na korbě. Kdyby byla silnice prázdná, nějak by teenagera za volantem přečkali. Jenže provoz se v globální krizi notně zahustil a před námi je složitá křižovatka. I proto se toho neukázněného mladíka začínají ostatní bát.

Naše země si o takový vývoj bohužel už dlouho koledovala. Dělala možné i nemožné, aby narušila další integraci EU. Na naše předsednictví, které to má Evropě „osladit“, se v EU opravdu, ale opravdu nikdo už nějakou dobu netěší.

Nejenže se dereme k evropskému volantu bez pokusu ratifikovat Lisabonskou smlouvu, ale zatím jsme ani nestanovili termín přijetí eura. Zatímco se v podobě Sarkozyho iniciativy eurozóna společně připravuje na horší časy, evropské země, na které krize už těžce dopadla—Island, Maďarsko, Estonsko—se všechny vyznačují tím, že euro nemají.

Shrnuto a podtrženo: Češi to Unii tak dlouho „oslazovali“, až nakonec přispěli k jejímu možnému rozštěpení. Vondra může stokrát varovat, že Sarkózyho snahy jsou „nemoudré“. Jisté je, že pro nás momentálně nebude místo v klubu privilegovaných, v němž bude během globální bouře mnohem bezpečněji, než za jeho branami.

Rozšířená verze článku, který vyšel v MF Plus, 31.10.2008

Další autorovy texty o českých postojích k EU lze najít ZDE