Jak se z Paroubka a Topolánka stali spojenci
Ani největší kritici vlády Mirka Topolánka v sociální demokracii si nemohou po krajských a senátních volbách opravdu přát pád vlády. Vláda, jakkoliv obměněná, se sice bude i nadále zaklínat reformami, ale nebude schopná naplnit nic ze svých slibů a oslovit tak znechucené pravicové voliče. Kdyby se „reformy“ jala prosazovat, změní se celé představení opět ve frašku, v níž účinkují různí přeběhlíci a rebelové z řad vládní koalice, kterých teď ještě přibude.
Předáci ČSSD jako hlavní důvod pro odchod Topolánkovy vlády uváděli nadcházející české předsednictví Evropské unie. Jenže od České republiky v tomto okamžiku nikdo nic významného v čele EU stejně nečeká. Nová vláda by si s tímto úkolem už neporadila o moc lépe, než ta Topolánkova. Navíc Topolánek, jenž se dostal do ostrého sporu s prezidentem Václavem Klausem, má veškeré důvody se chovat proevpropsky, neboť vztah k EU nyní reprezentuje základní bojovou linii v ODS.
Kdyby vláda padla, nastalo by dlouhé handrkování buď o vytvoření otevřené či skryté velké koalice, což by ČSSD poškodilo, nebo o vyvolání předčasných voleb. Pro ty by ovšem bylo oslabenou ODS těžké získat, a bez ní to nepůjde.
V zájmu ČSSD také není dovolit Klausovi, aby se stal v případě pádu vlády hlavním hráčem na politické šachovnici. Klaus by mohl hrát podle předpokládaných pravidel, a například jmenovat do čela vlády Béma, který by usiloval o vytvoření regulérní politické vlády. Mohl by se ovšem také pokusit rozvrátit ČSSD--jako se mu to už podařilo v případě ODS.
Kdyby například jmenoval Miloše Zemana do čela „úřednické“ vlády, jež by mohla vládnout během českého předsednictví i bez důvěry Poslanecké sněmovny, zabil by prezident dvě mouchy jednou ranou: ovládnul by politickou šachovnici během českého předsednictví a způsobil by vážný otřes v ČSSD.
ČSSD, jak se zdá, už pochopila, že není v jejím zájmu Topolánkovu vládu potopit. Za šest měsíců se konají volby do Evropského parlamentu, v němž má nyní ČSSD dva europoslance, zatímco ODS jich má dvanáct. Tento poměr se může v červnu úplně obrátit, protože slabý kabinet, vládnoucí v prostředí těžkých sporů v koaličních stranách, jen posílí pozici ČSSD.
A pokud chce ČSSD vyhrát i volby do Sněmovny, měla by si Topolánka a jeho kabinet „chránit“ až do června 2010.
I Topolánek pochopil, že v situaci, kdy mu jde „po krku“ část ODS, je jeho hlavní prioritou politicky přežít ve vlastní straně. Jistá míra spolupráce s ČSSD, například v podobě zvolení Paroubka do čela Poslanecké sněmovny, mu to může umožnit. Jsme tak svědky zajímavého veletoče na české politické scéně.
MF Plus, 21.11.2008
Předáci ČSSD jako hlavní důvod pro odchod Topolánkovy vlády uváděli nadcházející české předsednictví Evropské unie. Jenže od České republiky v tomto okamžiku nikdo nic významného v čele EU stejně nečeká. Nová vláda by si s tímto úkolem už neporadila o moc lépe, než ta Topolánkova. Navíc Topolánek, jenž se dostal do ostrého sporu s prezidentem Václavem Klausem, má veškeré důvody se chovat proevpropsky, neboť vztah k EU nyní reprezentuje základní bojovou linii v ODS.
Kdyby vláda padla, nastalo by dlouhé handrkování buď o vytvoření otevřené či skryté velké koalice, což by ČSSD poškodilo, nebo o vyvolání předčasných voleb. Pro ty by ovšem bylo oslabenou ODS těžké získat, a bez ní to nepůjde.
V zájmu ČSSD také není dovolit Klausovi, aby se stal v případě pádu vlády hlavním hráčem na politické šachovnici. Klaus by mohl hrát podle předpokládaných pravidel, a například jmenovat do čela vlády Béma, který by usiloval o vytvoření regulérní politické vlády. Mohl by se ovšem také pokusit rozvrátit ČSSD--jako se mu to už podařilo v případě ODS.
Kdyby například jmenoval Miloše Zemana do čela „úřednické“ vlády, jež by mohla vládnout během českého předsednictví i bez důvěry Poslanecké sněmovny, zabil by prezident dvě mouchy jednou ranou: ovládnul by politickou šachovnici během českého předsednictví a způsobil by vážný otřes v ČSSD.
ČSSD, jak se zdá, už pochopila, že není v jejím zájmu Topolánkovu vládu potopit. Za šest měsíců se konají volby do Evropského parlamentu, v němž má nyní ČSSD dva europoslance, zatímco ODS jich má dvanáct. Tento poměr se může v červnu úplně obrátit, protože slabý kabinet, vládnoucí v prostředí těžkých sporů v koaličních stranách, jen posílí pozici ČSSD.
A pokud chce ČSSD vyhrát i volby do Sněmovny, měla by si Topolánka a jeho kabinet „chránit“ až do června 2010.
I Topolánek pochopil, že v situaci, kdy mu jde „po krku“ část ODS, je jeho hlavní prioritou politicky přežít ve vlastní straně. Jistá míra spolupráce s ČSSD, například v podobě zvolení Paroubka do čela Poslanecké sněmovny, mu to může umožnit. Jsme tak svědky zajímavého veletoče na české politické scéně.
MF Plus, 21.11.2008