Prezident Václav Klaus se zřejmě rozhodl, že udělá cokoliv, aby pohřbil Lisabonskou smlouvu a s ní, jak možná doufá, i Evropskou unii. Kdyby zůstal v pozadí a jenom tahal za nitky, možná by uspěl. Předseda občanských demokratů Mirek Topolánek a jeho straničtí spojenci by dál pokračovali v tanečcích okolo smlouvy ve stylu ano-ne. Topolánek by se možná ani neodvážil otevřeně doporučit své straně, aby pro smlouvu hlasovala.

Jenže Klaus svým frontálním útokem na Topolánka udělal z Lisabonské smlouvy bitevní pole, na němž se rozhoduje nejenom o tomto dokumentu a EU, ale o budoucnosti topolánkovské části ODS. Topolánek musel v zájmu svého přežití jasně zvednout evropský prapor. Pokud na sjezdu ODS zvítězí nad Pavlem Bémem, který hraje roli Klausova politického maňáska, bude se muset v zájmu získání převahy nad Klausem o schválení smlouvy skutečně zasadit.

Klaus to přehnal i na mezinárodním poli. Autor tohoto textu v minulých dnech hovořil s několika západními novináři, včetně irských. Některé výroky na adresu českého prezidenta z úst těchto ctihodných představitelů médií skoro nutí i přesvědčené domácí kritiky Klause, aby na obranu prezidenta něco řekli. Jenže je to dost těžké. Klaus začíná mít pověst politického extrémisty.

I v Irsku se nyní začíná vůči Lisabonské smlouvě měnit nálada. Uvažuje se o novém referendu, smlouva by nyní, jak se zdá, prošla. Jedním z důvodů je globální krize. Zatímco Klaus hlásá, že nejlépe jí budeme čelit sami, schování za naší korunou, Irové začínají chápat, že jejich třímiliónová země bude v mnohem větším bezpečí, pokud se bude s EU více integrovat. Češi to pochopí také, až se i prozatím bezpečný přístav české koruny začne měnit v rozbouřené moře.

V rozhovoru s jedním irským novinářem, který, jak přiznal, byl donedávna spíše proti Lisabonské smlouvě, zaznělo i toto: Klaus udělal svojí návštěvou Irska a provokativním setkáním s podnikatelem Declanem Ganleym, architektem irského odmítnutí smlouvy, odpůrcům smlouvy medvědí službu.

Mnozí dřívější odpůrci smlouvy se prý začínají obávat nejenom rozbouřených vod globálního kapitalismu, ale také si uvědomili, že by mohli skončit na stejné bárce s lidmi, jako je Klaus nebo polský prezident Kaczynski.

Nám, kteří si přejeme další integraci EU, nezbývá vlastně než českému prezidentovi poděkovat. Měl by se angažovat ještě více, smlouva pak projde docela určitě.

Vyšlo v Právu, 22.11.2008