Oznámení současné americké administrativy, že ustupuje od svých plánů vybudovat u nás radarovou komponentu protiraketové obrany, je důvodem k reflexi.

Proces „umísťování“ amerického radaru v České republice byl—jak je v české politice zvykem—od začátku fraška. O radaru nejprve diskutovaly s administrativou George. W. Bushe vlády sociální demokracie, která se ovšem přestala k projektu znát, když ČSSD skončila v opozici, a když se ukázalo, že je radar velmi nepopulární ve veřejném mínění.

Oficiální jednání o umístění radaru bylo oznámeno jen několik hodin po ustavení druhé Topolánkovy vlády. Následný vývoj měl všechny rysy typické české politické tragikomedie.

1. Z celé záležitosti se v médiích i politice téměř okamžitě stalo téma, které svým významem na české scéně zdaleka přesahovalo význam tohoto tématu v USA. Už kvůli této asymetrii bylo od začátku jasné, že existuje velký potenciál, že Češi budou na mezinárodním poli zase jednou za šašky, pokud Američani pragmaticky usoudí, že budování protiraketovoé obrany se má zastavit nebo přesunout jinam. Zatímco na české politické scéně i v médiích bylo naprosto přeradarováno, v USA o radaru vědělo několik odborníků a politiků.

2. Naše ochota umístit na českém území radar měla být údajně testem síly našeho spojenectví s USA. Američani to tak ovšem nikdy neviděli, byl to jen typický český politický mýtus.

3. Ve spojení s radarem politici, kteří ho prosazovali, silně mlžili. Opakovali oficiální americké zdůvodnění (obrana proti Iránu a Severní Koreji), ač jim šlo v první řadě o vybudování jakési pojistky proti Rusku.

4. Podivná byla i snaha využít radar k vytvoření nadstandardních vztahů s USA. Dělo se tak totiž na úkor dobrých vztahů s ostatními členy NATO, neboť Češi přistupovali k vyjednávání s USA převážně bilaterálně. Nebylo také jasné, jak si česká vláda výhody této nadstandardnosti představuje. Opravdu si někteří politici mysleli, že v případě konfliktu, například s Ruskem, budou USA ignorovat své závazky v rámci NATO, ale půjdou do rizika jaderného konfliktu kvůli radaru v České republice?

5. Češi zase jednou silně přecenili svůj význam v mezinárodním společenství. Nakonec nemají ani radar (a s ním prý související nadstandardní vztahy s USA), ale nemají ani dobré vztahy se svými spojenci v NATO a EU, protože ochotně hráli roli jakéhosi trojského koně Bushovy vlády v Evropě. Místo poctivé, konstruktivní politiky v rámci NATO a EU, si čeští politici usmysleli, že na zbytek EU a NATO zase jednou vyzrají.

6. Bilaterální vyjednávání s USA nejen o radaru, ale i o zrušení víz, popudila některé členské země EU. Když pak Rusko zastavilo na čas dodávky zemního plynu do zemí EU, obraceli se čeští politici s prosbami o pomoc na Brusel. Ukázalo se totiž, že v případě této momentálně jediné skutečné hrozby ze strany Ruska nám USA nepomohou. Nebudou ani budovat ropovod či plynovod z Texasu do Kralup, ani nevyšlou tankery.

7. Bylo s podivem, že ministryně zahraničí USA Riceová byla vůbec ochotna podepsat smlouvy o radaru s Topolánkovou vládou, protože Topolánkova vláda neměla pro schválení těchto smluv vyjednánu v parlamentu potřebnou podporu. Američani svým zrušením plánů na vybudování radaru možná předešli další naší ostudě, až by s pompou podepsané smlouvy odmítnula Poslanecká sněmovna.