Předsedovi sociální demokracie Jiřímu Paroubkovi, který pravidelně studuje průzkumy veřejného mínění, jež pak interpretuje pro svou stranu i veřejnost tak, že jeho závěry vyznívají většinou lichotivě pro něj i ČSSD, lze nabídnout alternativní pohled na to, co říkají průzkumy z poslední doby.

Nabízí se totiž otázka, jak je možné, že vnitřně jednotná strana, která má v čele nepochybně silného předsedu, nedokáže v průzkumech setřást vnitřně rozpolcené občanské demokraty, jejichž předseda se v poslední době někde schovává. A když už Mirek Topolánek učiní nějaké výrazné gesto, jako třeba prohlášení, že svoji politickou budoucnost spojuje s ratifikací Lisabonské smlouvy, nedokáže přejít do protiútoku, ani když politicky obležený prezident nakonec smlouvu podepíše.

Přidáme-li k vnitřní rozvrácenosti ODS a lavírování jejího předsedy coby jasné výhody pro ČSSD ještě skutečnost, že podle sociologických průzkumů preferuje většina občanů naší země sociálně-demokratickou orientaci na úkor jiných politických filozofií, nemůžeme se neptat, co ČSSD brání v tom, aby v průzkumech veřejného mínění vedla mnohem větším rozdílem.

Mohli bychom samozřejmě spekulovat o tom, zda ČSSD není v současné svízelné ekonomické situaci viděna jako příliš populistická, rozhazovačná strana. Nebo zda jí neškodí přesvědčení mnohých lidí, že se po vyhraných volbách spojí s komunisty.To jsou ovšem jen spekulace, nepodepřené průzkumy.

Zbývá tedy vysvětlení, které není bohužel lichotivé pro Jiřího Paroubka. Existují totiž ještě průzkumy, které konzistentně ukazují, že předseda ČSSD je už nějaký čas nejen velmi neoblíbený jako politik (to je koneckonců i Topolánek), ale že mnohým voličům vadí, a leckoho silně iritují i konkrétní vlastnosti Paroubka, zejména permanentní agresivita, nasupenost, jakož i oportunistické porušování politických dohod.

Autor tohoto textu si dovolí spekulovat, že kdyby místo Paroubka v čele strany nastoupil zítra například Bohuslav Sobotka nebo Michal Hašek, vzrostou stranické preference okamžitě o několik procent. ODS si „vyhořelost“ svého předsedy uvědomuje a sílí volání po změně v čele strany. Předseda ČSSD je též „vyhořelý“—i když jinak než Topolánek. V ČSSD by o tom měli začít přemýšlet.

Psáno pro Právo, 9.11.2009