Mezinárodní horor 2009: Jak to Češi osladili Evropě

28. 12. 2009 | 11:38
Přečteno 18329 krát
Evropská unie si bude v souvislosti s rokem 2009 nejspíš připomínat dvě kalamity: globální hospodářskou krizi a české účinkování v rámci EU. Jen málokdo si totiž na konci roku 2008 dokázal plně představit, jak přesně vystihuje věci příští v té době s pompou odhalený slogan českého předsednictví EU.

Ačkoliv se nejeden komentátor na konci roku 2008 hlubokomyslně zamýšlel nad českým důvtipem, který údajně spočíval v mírně podvratné dvojsmyslnosti sloganu „Evropě to osladíme“, v praxi se žádná dvojsmyslnost nekonala. Potenciálně pozitivní výklad sloganu--tedy oslazení údajně poněkud nudné evropské scény českým humorem a vynalézavostí--zamrznul hned v lednu, když Rusko utáhlo plynové kohouty. Ukázalo se, že evropské předsednictví nebude taková ta improvizovaná česká bžunda, na kterou jsme zvyklí z domácí scény, nýbrž docela těžký úkol.

„Osladit“ někomu něco ovšem v naší rodné řeči také znamená „znepříjemnit“ nebo „zavařit“, a to se České republice nepochybně podařilo na sto procent. Bohužel ne tak, jak si to asi představoval při vymýšlení rádoby duchaplného sloganu vládní tým--tedy jako jakési přátelské nakopávání údajně byrokraticky zatuhlého Bruselu novým, svěžím členem z východní části Unie, který si usmyslel, že dění v EU produktivně rozpohybuje.

Starší členové EU ostatně tušili ještě před začátkem českého předsednictví, že koktajl poněkud zbytnělého národního ega nezkušené země, eurofóbního prezidenta a neschopnosti ratifikovat Lisabonskou smlouvu před začátkem předsednictví je recept na katastrofu. (Viz. můj komentař z prosince 2008.) Když to ovšem francouzský prezident Nicolas Sarkozy jen naznačil, byl českou komentátorskou obcí i politiky otevřeně zesměšňován jako egomaniak s napoleonským komplexem.

Slazení ve formě vážných „závarů“ se pod českým vedením rozběhlo naplno až po plynové krizi, z níž český vládní tým vyšel víceméně se ctí. Ve zhruba stejné době ale přišlo diplomaticky nezvládnuté české angažmá v izraelsko-palestinském konfliktu, a hned po něm ideologicky motivované pokusy Topolánkovy vlády nabízet EU „řešení“ hospodářské krize v podobě otřepaných neoliberálních pouček, což sám premiér později nezapomenutelně zastřešil svým neotřelým citátem z dílny skupiny AC/DC o „cestě do pekel“, když Evropský parlament poučoval o hospodářské politice Obamovy administrativy v USA.

Ke změně dobráckého slazení v zavařování, jež se začalo nebezpečně blížit bodu varu, přispíval neúnavně i prezident Václav Klaus, který během svého únorového projevu k Evropskému parlamentu snad jako první hlava předsednického státu v dějinách vyprovokoval nemalý počet europoslanců k odchodu ze sálu. Nebylo divu, neboť prezident předsednické země EU arogantně zpochybňoval význam instituce, k níž mluvil. Vlídná slova nenašel ani pro evropský integrační projekt.

Nic ovšem nemohlo symbolizovat české „slazení“ Evropy lépe, než když tradičně zcela přeslazený domácí politický lektvar přetekl přes hranice české kotliny a beztvará melasa českého provincialismu se v podobě pádu české vlády uprostřed předsednictví roztekla do celé Evropy. Stejně jako při všech ostatních karambolech se i tentokrát našlo dost politických komentátorů a politiků, kteří nás poučili, že nejde o nic výjimečného, že jsme ještě pořád mistři světa a jedničky. jenže zbytek EU měl českého slazení tak akorát po krk.

Z politického hlediska české předsednictví skončilo v tomto okamžiku. Řízení EU převzal do své režie z větší části Brusel, podporovaný velkými zeměmi EU. Úřednická vláda Jana Fischera sice později nic nepokazila, ba dokonce přispěla k úspěchu červnového summitu EU, když pomohla vyjednat záruky, které by Irsku pomohly schválit napodruhé Lisabonskou smlouvu, ale většina dalších akcí organizovaných Čechy už nepřilákala větší pozornost.

Češi ovšem nezůstali stranou světového zájmu úplně. Fotky nahého expremiéra Topolánka, vyfoceného v přítomnosti dalších „nudistů“ a „nudistek“ v letní vile italského premiéra Berlusconiho, byly případným mementem o tom, kdože to vlastně Evropu nějaké tři měsíce řídil.

Bohužel EU si nemohla dopřát oddech od českého slazení ani po skončení českého předsednictví. Český prezident totiž napínal EU celé léto tím, zda podepíše či nepodepíše Lisabonskou smlouvu, kterou na jaře, ještě během českého předsednictví, schválily ústavními většinami obě komory parlamentu navzdory Klausově tuhému odporu. Prezident trpělivě celé měsíce čekal na nepodanou a nezformulovanou stížnost skupinky senátorů z ODS k Ústavnímu soudu, jejímž hlavním účelem, jak se ukázalo později, bylo hlavě sátu umožnit, aby mohla ratifikaci odkládat až do irského referenda v říjnu.

Když pak Irové smlouvu schválili, převzal Klaus režii českého slazení plně do svých rukou. Nevábně zapáchající melasa českého mesiášství a provincialismu se zase jednou valila z české kotliny plným proudem, když se pan prezident uchýlil k nepokrytému politickému vyděračství.

České politické strany samozřejmě mohly zcela jednoznačně prezidentovi oznámit, že jeho požadavek na vyjednání výjimky z Evropské listiny základních práv coby údajné ochrany naší země před majetkovými žalobami sudetských Němců, jež by prý mohly po schválení Lisabonské smlouvy nastat, je nejen věcně nesmyslný, ale také nepřijatelný z ústavního hlediska, ale neudělaly nic. Ukázalo se tak, že prezident Klaus je jen jakousi více zatvrdlou hroudou cukru, z něhož je uhnětena celá česká politická scéna. Cukru, z něhož budou Evropu ještě dlouho bolet zuby.

Klaus nakonec Lisabonskou smlouvu podepsal poté, co úřednická vláda ochotně vyjednala jeho nesmyslnou podmínku, a symbolicky tak završil rok naprosto trapného šaškování svého i svojí země ve společenství, jehož jádro je, jak se v roce 20. výročí budování demokracie u nás ukázalo, civilizačně ještě pořád daleko před námi. To, že si česká vláda mohla na konci roku 2008 vůbec myslet, že by údajně zpohodlnělé „staré Evropě“ mohla právě Česká republika nabídnout během svého předsednictví nějaké nové impulsy—to vše zabaleno do dvojsmyslného sloganu o „slazení“--vypadá ve zpětném pohledu jako nepodařený silvestrovský žert.

Deník Referendum, 28.12.2009

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy