Ministr financí Eduard Janota vnímá krizi penzijních financí natolik závažně, že se po dohodě s ministrem práce a sociálních věcí Petrem Šimerkou rozhodl vytvořit Poradní a expertní sbor obou ministrů (PES), který by měl navázat na práci bývalého Výkonného týmu pro důchodovou reformu (tzv.Bezděkovy komise). Jde bezpochyby o čin konstruktivní a pozitivní. Co to ale pro budoucí penzisty znamená?

Občas se objevuje tvrzení, že tato komise už jednou navrhla důchodovou reformu, z níž se ovšem realizovala jen část. Skutečnost je trochu jiná. Skupina expertů kolem Vladimíra Bezděka především promítla aktuální demografické prognózy do výhledů na vývoj penzijního systému. A potom ve světle všech možných vstupů – především vývoje věkové struktury populace, ale i očekávaného vývoje zaměstnanosti, HDP a dalších veličin – posoudila dopady reformních kroků, zamýšlených tehdejšími parlamentními stranami.

Tím odvedla velký kus mimořádně užitečné práce. Mimo jiné přinutila politické strany, aby své, do té doby přece jen někdy vágní, představy specifikovaly. A bylo jistě potěšitelné, že všech pět otevřelo otázku možných zdrojů na krytí budoucích výdajů. Nikdo neponechal stranou, odkud se na ten či onen záměr vezmou peníze. Ať již šlo o čisté zachování stávajícího, průběžného systému s určitými parametrickými úpravami (ČSSD, KSČM). Anebo posílení nějaké formy individuálního spoření, eventuálně přímo přesměrování části úspor do soukromého pilíře (ODS, KDU-ČSL a US – DEU). K tomuto druhému konceptu se mimochodem přidala pozdější parlamentní Strana zelených.

Nejdál se dostal Nečas.

Bohužel od té doby, před parlamentními volbami v roce 2006, k žádnému zásadnímu politickému rozhodnutí nedošlo. Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Petra Nečase sice nastínilo historicky první plán tří etap reformy s podporou individuálního spoření a zavedením opt-outu (možnosti částečně se vyvázat ze státního systému ve prospěch soukromého ukládání peněz na stáří). Avšak z exekutivy do legislativy se už se nic převést nepovedlo. Vláda padla necelé dva roky po volbách.

Bylo by laciné na tomto místě říkat, že politici měli řešit problém dávno. Všichni to víme, tak proč to omílat dokola. Stejně tak uvažující člověk pochopí, že současná situace není pouze výsledkem předvídatelného vývoje, ale rovněž událostí, které čekal málokdo.

Na problémy systému jsme upozorňovali s tím, že přijdou nevyhnutelně. Ale málokdo tušil, že krize způsobí díru mezi příjmy a výdaji už v roce 2009. To spíše jsme si říkali, že průšvih prostě může přiblížit jakákoli nečekaná změna v proměnných, s nimiž tehdejší komise pracovala. A to se stalo, klesl výběr pojistného.

PES nerozhodne

Je jistě užitečné, jestliže v tuto chvíli zaktualizujeme (píši v prvním pádu, neboť mám tu čest se práce druhé komise účastnit) všechny vstupy a znova předložíme ministrům aktualizovaný obrázek situace. To by ale koneckonců mohl provést kdejaký odborník na makroekonomiku a modelování, je jich u nás dostatek. Stejně tak by to zvládlo i ministerstvo práce a sociálních věcí. Model, s nímž původní „Bezděkova“ komise pracovala má k dispozici. A Ing. Škorpík z MPSV byl jejím aktivním členem.

Tentokrát ovšem navíc navrhneme i možné varianty dalších změn v důchodovém systému. V tom bude novum. Avšak – v zásadních potřebách máme všichni jasno. Jde o to se na nějakých variantách sjednotit, aby vznikly návrhy s konkrétní podobou, s možnými parametry systému, jakož i očekávaných vstupů i výstupů.

Politická reprezentace dostane na stůl něco, co dosud neměla. Ale pořád bude jen na ní, aby rozhodla. V podstatě se jen mění pořadí věcí. Dřív se dalo předpokládat, že se politici na něčem shodnou a experti to rozpracují. Teď tedy půjdeme opačnou cestou.

Například exministr financí za ČSSD Bohuslav Sobotka však už dopředu říká, že je proti opt outu. Prý to chce jen úpravy systému, například dotovat jej z jiných daní, než ze sociálního pojištění. To se ovšem reálně dělá už teď, protože penze jsou integrální součástí státního rozpočtu. A vazba mezi příjmy z pojistného a výdaji na důchody neexistuje. Takže se vlastně podle Sobotky nemá měnit nic.

Bismarck to nebude, jen dnešní politici

Kdyby o reformách rozhodovali jen odborníci, asi bychom byli už o pěkný kus dál. Nedělejme si iluze, že by se nad detaily nepohádali. Ale byli bychom už uprostřed nebo před koncem takového hádání. Teď jen doufáme, že po volbách přijde opravdová diskuse, která nahradí dosavadní rituální tance.

Současné penzijní systémy v kontinentální Evropě mají předobraz v tom, co zavedl v našich krajích Otto von Bismarck. V době, kdy průmyslová revoluce zpřetrhala klasické rodinné vztahy s existencí „vejminku“, kdy bylo třeba zajistit staré lidi proti chudobě. Co na to občané, se nikdo neptal. Zcela výjimečně to byla výhoda.

Dnes, v době zastupitelské demokracie, musí rozhodnout ti, kteří mají správu věcí veřejných na starosti. Oni totiž zastupují své voliče – byť si o kvalitě toho zastupování myslíme cokoli. Tuto práci za ně nikdo neudělá. Potřebovali bychom tak spíše politickou komisi, ze zástupců politických stran. Aby zasedala permanentně nad tím, co s problémem penzí udělat a kdy. S odborným servisem. A skládala ze svého jednání občanům účty, informovala je, o čem jedná a kam došla. Kéž bychom se jí dočkali. Třeba po letošních volbách.

(Tento text vyšel ve zkrácené formě v deníku MFD dne 10.2.2010)