Vykoštění státní správy
Zdanění restitucí ani insolvence nejsou nejdůležitější zákony roku. Tím je služební zákon, protože kryje největší průšvih této země.
"Ten stát je vytunelovanej i lidsky," prohlásil v jednom odposlechu kmotr František Mrázek. Stěžoval si, že na ministerstvech nejsou schopní lidé. Že se rozdhoduje chaoticky - a bohužel pro mafiána i pro občana - nepředvídatelně. To bylo zhruba před patnácti lety. Tento článek je o tom, proč od těch dob nedošlo ke zlepšení. Podle hodnocení světového ekonomického fóra je totiž ČR v kvalitě veřejných institucí až 54. zemí ve světě, před námi je Gruzie, Maroko či Indie. Ve všem ostatním jsme citelně lepší - od infrastruktury po technologie. Je to jen mizerné fungování státu, které táhne naši zem ekonomicky dolů. Ne korupce, ne technická zaostalost, a už vůbec ne imigrační politika. Opakuji: Mizerné fungování státního aparátu je kovadlina, kterou si všichni táhneme a platíme. Protože od špatného státního aparátu se odvíjí vše ostatní - špatné zákony, předražené zakázky, kolabující školství i zdravotnictví.
Za posledních deset let jsem jako externista pracoval pro většinu ministerstev v ČR. Z různých pozic jsem měl možnost nahlédnout, jak funguje významná část státního aparátu. Nebudu vás nudit hořekováním nad byrokracií, o té už se popsaly stohy, a do značné míry je nevyhnutelná. Pojmenuji ale jednu věc, která podlě mě zcela podkopává rozvoj státní správy: neustálý kolotoč vyhazování a nabírání lidí.
Nový ministr přijde, vymění ty náměstky a ředitele, kteří nedrží hubu a krok. Ředitelé a náměstci pak pokračují v podobné čistce mezi podřízenými. Tohle proběhne na každém ministerstvu zhruba co dva roky. Dělají to všichni od ODS přes ČSSD až po Babiše. Poslední "reorganizace státní správy" (čti odstranění nepohodlných náměstků) proběhla koncem minulého roku. Kámen na kameni nezůstal třeba v resortu spravedlnosti.
Takové reorganizace probíhají neustále, s dvojitým rozkladným efektem:
a) Stát nahrazuje zkušené nezkušenými, snižuje tak kompetenci státní správy.
b) Stát odrazuje rozumné lidi od vstupu do státní služby.
Kdo rozumný by chtěl být náměstkem na jedno použití, kterého příští ministr odkopne? Komu to stojí za to? Nemilosrdný kolotoč střídání ministrů vede k jasnému evolučnímu mechanismu: ve funkcích pod nimi nevydrží ti schopní, ale ti povolní. Nová místa neobsazují elity, ale spíše lidé u kterých ambice převažují nad rozumem. Místy psychopati. To není jen můj ojedinělý názor, ve státní správě by vám ho podepsal leckdo. Samozřejmě anonymně. Opakuji a zdůrazňuji: čest výjimkám. Na ministerstvech jsou i schopní lidé. Bohužel jsou v citelné menšině - a proto jsme až za tou Gruzií s Marokem. Jak mi jednou řekl jeden šéf ministerské kanceláře: máme v baráku asi 20 práceschopných, zbylých 700 je do počtu.
Bránit nadměrnému personálnímu řádění politiků má služební zákon. Ten samozřejmě povoluje vyhodit neschopného zaměstnance, brání však vyhazování lidí, kteří jsou "jen" politikovi nepohodlní. Zavedli jsme ho snad jako poslední země v EU, právě na tlak Bruselu. EU se totiž (docela rozumně) obávala, že politici budou svou moc zneužívat pro ovlivňování svých zaměstnanců při rozdělování evropských dotací podle hesla "zařiď dotaci této firmě, nebo tě vyměním". Právě tento už tak mírný zákon bohužel před pár dny poslanci ANO, ČSSD, KSČM a SPD ještě zmírnili. Tež už zákon neochrání vůbec nikoho - padla totiž nezávislost posledního úředníka na ministerstvu, státního tajemníka. Dobrý začátek by byl, narovnat tuto změnu zpět.
Ale po pravdě - není to jen o zákonu. Je to i o kultuře. I v původním zákoně uměli naši ministři kličkovat - například vyhazovat skrze zmíněné reorganizace. Dokud prznění státního aparátu nebude veřejnosti vadit, žádný zákon nám nepomůže. Vadit by ale mělo. Za dva či čtyři roky můžeme také s láskou vzpomínat, jak jsme měli státní správu aspoň jako to Maroko. Budeme totiž platit stále více daní za stále horší služby - horší vzdělání, bezpečnost či soudy.
Jak známo, slovo ministr znamená sluha. Ten název funkce nám připomíná, že politk-sluha na ministerstvu není neomezeným pánem. Je prostě jen ředitelem, dočasným správcem pověřeným voliči. Má samozřejmě rozhodovat řadu důležitých věcí, jeho pravomoc ale má mít limity. Všude v cizině se osvědčilo třeba právě omezení personálních změn. Proč? Aby ministři ze státní správy nedělali holubník. Jak s tím začít? Začněme od hlavy - dejme vedoucím pracovníkům jistotu, že pokud budou svědomitě pracovat, žádný sluha je nevyhodí. Jen tak od nich můžeme čekat odborné vedení namísto patolízalství. Jen potom se možná jednou opravdu budeme moci srovnávat s Německem a ne s Marokem.
"Ten stát je vytunelovanej i lidsky," prohlásil v jednom odposlechu kmotr František Mrázek. Stěžoval si, že na ministerstvech nejsou schopní lidé. Že se rozdhoduje chaoticky - a bohužel pro mafiána i pro občana - nepředvídatelně. To bylo zhruba před patnácti lety. Tento článek je o tom, proč od těch dob nedošlo ke zlepšení. Podle hodnocení světového ekonomického fóra je totiž ČR v kvalitě veřejných institucí až 54. zemí ve světě, před námi je Gruzie, Maroko či Indie. Ve všem ostatním jsme citelně lepší - od infrastruktury po technologie. Je to jen mizerné fungování státu, které táhne naši zem ekonomicky dolů. Ne korupce, ne technická zaostalost, a už vůbec ne imigrační politika. Opakuji: Mizerné fungování státního aparátu je kovadlina, kterou si všichni táhneme a platíme. Protože od špatného státního aparátu se odvíjí vše ostatní - špatné zákony, předražené zakázky, kolabující školství i zdravotnictví.
Za posledních deset let jsem jako externista pracoval pro většinu ministerstev v ČR. Z různých pozic jsem měl možnost nahlédnout, jak funguje významná část státního aparátu. Nebudu vás nudit hořekováním nad byrokracií, o té už se popsaly stohy, a do značné míry je nevyhnutelná. Pojmenuji ale jednu věc, která podlě mě zcela podkopává rozvoj státní správy: neustálý kolotoč vyhazování a nabírání lidí.
Nový ministr přijde, vymění ty náměstky a ředitele, kteří nedrží hubu a krok. Ředitelé a náměstci pak pokračují v podobné čistce mezi podřízenými. Tohle proběhne na každém ministerstvu zhruba co dva roky. Dělají to všichni od ODS přes ČSSD až po Babiše. Poslední "reorganizace státní správy" (čti odstranění nepohodlných náměstků) proběhla koncem minulého roku. Kámen na kameni nezůstal třeba v resortu spravedlnosti.
Takové reorganizace probíhají neustále, s dvojitým rozkladným efektem:
a) Stát nahrazuje zkušené nezkušenými, snižuje tak kompetenci státní správy.
b) Stát odrazuje rozumné lidi od vstupu do státní služby.
Kdo rozumný by chtěl být náměstkem na jedno použití, kterého příští ministr odkopne? Komu to stojí za to? Nemilosrdný kolotoč střídání ministrů vede k jasnému evolučnímu mechanismu: ve funkcích pod nimi nevydrží ti schopní, ale ti povolní. Nová místa neobsazují elity, ale spíše lidé u kterých ambice převažují nad rozumem. Místy psychopati. To není jen můj ojedinělý názor, ve státní správě by vám ho podepsal leckdo. Samozřejmě anonymně. Opakuji a zdůrazňuji: čest výjimkám. Na ministerstvech jsou i schopní lidé. Bohužel jsou v citelné menšině - a proto jsme až za tou Gruzií s Marokem. Jak mi jednou řekl jeden šéf ministerské kanceláře: máme v baráku asi 20 práceschopných, zbylých 700 je do počtu.
Co s tím?
Bránit nadměrnému personálnímu řádění politiků má služební zákon. Ten samozřejmě povoluje vyhodit neschopného zaměstnance, brání však vyhazování lidí, kteří jsou "jen" politikovi nepohodlní. Zavedli jsme ho snad jako poslední země v EU, právě na tlak Bruselu. EU se totiž (docela rozumně) obávala, že politici budou svou moc zneužívat pro ovlivňování svých zaměstnanců při rozdělování evropských dotací podle hesla "zařiď dotaci této firmě, nebo tě vyměním". Právě tento už tak mírný zákon bohužel před pár dny poslanci ANO, ČSSD, KSČM a SPD ještě zmírnili. Tež už zákon neochrání vůbec nikoho - padla totiž nezávislost posledního úředníka na ministerstvu, státního tajemníka. Dobrý začátek by byl, narovnat tuto změnu zpět.
Ale po pravdě - není to jen o zákonu. Je to i o kultuře. I v původním zákoně uměli naši ministři kličkovat - například vyhazovat skrze zmíněné reorganizace. Dokud prznění státního aparátu nebude veřejnosti vadit, žádný zákon nám nepomůže. Vadit by ale mělo. Za dva či čtyři roky můžeme také s láskou vzpomínat, jak jsme měli státní správu aspoň jako to Maroko. Budeme totiž platit stále více daní za stále horší služby - horší vzdělání, bezpečnost či soudy.
Jak známo, slovo ministr znamená sluha. Ten název funkce nám připomíná, že politk-sluha na ministerstvu není neomezeným pánem. Je prostě jen ředitelem, dočasným správcem pověřeným voliči. Má samozřejmě rozhodovat řadu důležitých věcí, jeho pravomoc ale má mít limity. Všude v cizině se osvědčilo třeba právě omezení personálních změn. Proč? Aby ministři ze státní správy nedělali holubník. Jak s tím začít? Začněme od hlavy - dejme vedoucím pracovníkům jistotu, že pokud budou svědomitě pracovat, žádný sluha je nevyhodí. Jen tak od nich můžeme čekat odborné vedení namísto patolízalství. Jen potom se možná jednou opravdu budeme moci srovnávat s Německem a ne s Marokem.