Nenávistí a lží se nezískává důvěra lidí a proto se nenávistí a lží nevyhrávají ani volby

V posledních dnech se hlavním tématem předvolebních debat nečekaně stalo lithium. Podle mnohých surovina budoucnosti, která je bohatě zastoupena v České republice. Jak by podle vás měla Česká republika s touto surovinou nakládat? Je lepší spíše svěřit těžbu nějaké nadnárodní společnosti, která ji ovládá, a od ní získávat „drobné“ a nebo se do ní pustit sám a nést rizika?

Podle otevřených zdrojů ředitel společnosti Geomet vlastněné australskými těžaři European Metals, Richard Pavlík uvedl, že v dubnu společnost dostala od ministerstva životního prostředí předběžný souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru. Nikdo jiný o něj podle jeho vyjádření nemůže požádat až do roku 2025. Podle mých informací při podpisu předběžného souhlasu ministr Hospodářství Mládek souhlasil se snížením poplatku za vytěžené lithium o další 2%. Je to velmi výmluvný signál pro voliče, kteří se záhy chystají vhodit lístek do volební urny a podílet se tak na zodpovědnosti za budoucnost naší vlasti možná i na čtyři roky.

Jestliže existovalo spiknutí na výdělek Bakaly v řádu miliard dolarů prodejem OKD i s obyvateli bytů, jestliže podle publikovaných listin dnešní předseda vlády Sobotka, jeho poradce Špidla a dnes už zesnulý Gross, dobře věděli, že se odhad stíhaného odhadce týká pouze malé části majetku OKD a přesto bez nároku na zaplacení darovali Bakalovi cca 40 tisíc bytů, rekreační objekty, hotely a další nemovitosti, současnost prokazuje, že s jídlem roste chuť. Prodat těžbu lithia, které je jednou ze základních komponent baterií na nové formy automobilového pohonu místo benzinu, znamená připravit opět občany o miliardy, které by mohly v budoucnosti sanovat sociální fondy, zdravotnictví, školství. Politici (slovo, které se stalo spíše synonymem bezcharakternosti) postrádají sebemenší stopy empatie. A momentálně jsou to politici strany, která má v názvu „sociálně demokratická“.
Ale nenesou snad stejnou odpovědnost za násypku dolarů do bezedný sklepů Bakaly vedoucí představitelé ODS, TOPO9, tak iniciativní v útocích na ANO a předsedu Babiše? Že by ho podezírali, že zvedne pokličku minulosti prošpikované nikdy nepotrestaným úplatkářstvím?

Přijala Sněmovna, kterou ovládají tyto strany dvacet let za tyto kauzy odsuzující deklaraci, jako v případě pana Babiše? A kde byl pan policista Nevtípil, aby tu loupež České republice řádně vyšetřil? Že by nedostal pokyn? Že by naopak dostal pokyn, aby zavřel oči, uši i ústa, jako pověstná soška tří opiček?

Že by mu stačil pokyn, aby v kauze Sitta-Rittig vedl se státní zástupkyní křivé vyšetřování ve prospěch pana Rittiga? Že se tak stalo, konstatovala soudkyně odvolacího soudu. Že panu Sittovi byla na základě úspěšné práce pana policisty Nevtípila ukradena firma? Že by byl k vyšetřování Čapího hnízda vybrán náhodně policista s pochybnou pověstí? Nebo to bylo proto, aby si pověst napravil?

A kde byla vášnivá paní poslankyně Němcová, která navíc získala mandát na Moravě? Vadilo jí někdy vykradené OKD. Vadil jí někdy její stranický kolega ministr Řebíček, tak úspěšný při zadávání státních zakázek Viamontu?
Bezedná studna politického spiknutí stran, které v naší vlasti vládnou dvacet let, připravila občany své vlasti o miliardy, které mohly sloužit životnímu standardu nás všech. Jsou tyto strany nyní již čisté jako sklo a voličům se zavazují, že tohle všechno napraví? Ale vždyť to všechno způsobily?

Kdo dneska nese odpovědnost za Českou konsolidační agenturu, po níž zbylo manko 236 miliard Kč? Umožnit rozkrást občanům takové peníze, to je přece nemalý zločin? Nemělo se o něj mít lépe zdravotnictví, školství, důchodový systém a životní úroveň nás všech. Když někdo ukradne v samoobsluze flašku za dvě stovky, volají na něj ochranku a policii. Když někdo ukradne stovky miliard, nebo je umožní ukrást, ochranka a policie odvrátí hlavu a zavře oči. I paní poslankyně Němcová, i tak divoký a spravedlivý poslanec Kalousek (dobrou pověst jeden interview pro rozhlas se třemi promile pověst politika jistě nezkazí).
I dítě se spálí o žhavá kamna jednou, snad dvakrát, ale po třetí na stále stejné triky už nenaletí. To je mé poselství voličům. Aby si cestou k urnám vybavili všechny zloděje, kteří je připravili o lepší životní úroveň.

Dva týdny před volbami bez projednání s vládou a v poloutajení ministr Havlíček podepsal memorandum o budoucí spolupráci na těžbě s australskou těžařskou společností. Když se o věc začala zajímat média a veřejnosti, začala jednotlivá ministerstva přehazovat odpovědnost jedno na druhé. Když si vezmeme všechny zkušenosti se spoluprací s nadnárodními koncerny za posledních 27 let- vyvolává to ve vás obavy?

V dubnu společnost Geomet dostala předběžný souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru. Nikdo jiný o něj nemůže požádat až do roku 2025, tvrdí sám ředitel Pavlík. Vás to nezneklidňuje. Nepřipomíná to „bratrské smlouvy“ se SSSR o vykradení ložisek uranu? Analogie je to zřejmá. Kdo se chce seznámit důvěrněji s celosvětovou praxí nadnárodních koncernů, doporučuji mu narychlo přečíst alespoň zběžně knihu (nikoli Marxe) ale známého amerického profesora S. Huntingtona: Kam kráčíš Ameriko? Nebo nositele Nobelovy ceny za ekonomii (nikoli za „přínos míru“) P. Krugmana: Svědomí liberála.
Někteří právníci v souvislosti s kauzou lithium zmiňují obavy, že australská firma by mohla v případě odstoupení státu od dohody operovat i s poměrně vágně formulovaným memorandem. A to i v případě mezinárodní arbitráže. Vždyť s tím máme v jiných případech již miliardové zkušenosti.
Doufám, že si pan policista Nevtípil již brousí pero na vhodné formulace. Nebo je to snad před volbami nevhodné a mohlo by vzniknout podezření, že někdo chce volby mařit a nežádoucím způsobem ovlivnit?

Nadnárodní koncerny, které dostaly četné pobídky, zaměstnaly sice nezaměstnané (ovšem s nízkým vědomostním a vzdělanostním potenciálem) a na dividendách a daních do svých domicií vyvezly miliardy korun a dolarů. Minulé vlády nás zavlekly do pozice převážně monokulturních montoven a jakýkoli krizový vývoj bude mít vážné následky. Možná, jak říkával Petr Pithart „slyším trávu růst“ a pověsti o přesunu části výroby VW chce firma předisponovat do Německa; jsou-li to však jen vylhané pověsti, pročpak se tam hrnul spěšně k jednání pan Sobotka? Na zdvořilostní návštěvu?

Premiér Zaorálek se nad kritikou postupu vlády rozohnil, že pokud se budeme hádat, dopadne to tak, že těžaři lithia raději půjdou do Srbska. Není to až příliš servilní postoj?

ČSSD zastává servilní postoj k zahraničí soustavně. Doma si před publikem masíruje svaly a u zahraničních stolů sbírá drobky. K tomu jí pilně sekundují nevládní organizace, jejichž činnost a platy představitelů jsou ve větší míře financovány ze zahraničí.
Říká-li pan Zaorálek „nehádejme se“, je to výron bezbřehého cynismu. Jsou věci, nad kterými spolurozpoutává konflikty na krev a obchody, jejichž pozadí na dálku zavání. Přejde-li výroba ve velkém množství na alternativní elektrický pohon, cena lithia poroste a s ní i konkurenční zájem. Ale pan Zaorálek studoval možná jinou politickou ekonomii.

Poslanec Zdeněk Soukup, zvolený za Karlovarský kraj, v této souvislosti smutně vypočítával, co všechno už se v jeho kraji, tolik bohatém na zemské bohatství, předalo zahraničním firmám, které odčerpávají zisky a náklady nechávají na státu. Jmenoval společnost Mattoni, karlovarskou Becherovku, ještě předtím dodávky jáchymovského uranu do SSSR. Uzavřel, že z bohatého kraje je jeden z nejchudších a nejbeznadějnějších v celé zemi. Co to podle vás vypovídá o naší moderní historii?
O úplatnosti těch, kterým se říká politikové. Všichni věděli, co prodávají, za kolik prodávají, jaké budou škody národního hospodářství, ale jistě především to, čemu číšníci v lokách druhé kategorie říkali tringelt.

Rozdíl mezi OKD, Becherovkou i Uranem a Čapím hnízdem je markantní. Z OKD, Becherovky a Uranu nezbylo v republice nic, jen bankroty a nekonečné dluhy. Čapí hnízdo stojí v České republice, nikdo ho nevykradl, nikdo ho neodvezl a ročně ho navštěvuje za poznáním několik desítek tisíc dětí. Uran jsme nechali vybrakovat, protože jsme byli přiděleni jako gubernie jedné velmoci. Teď už nám stačí Bakala a Rittig a desítky jmen, která za zločince považují v zemích jako je Švýcarsko, u nás z nich politici udělali ctihodné občany.

Pokud pan Kalousek mezi skvělý prodejem Becherovky dvojici svého šéfa a Bakaly nevidí rozdíl, měl by si půjčit nějaký dobrý padák a vyzkoušet jak funguje. Také by mohl vyzkoušet užitečnost předražených letadel CASA za několik miliard, které pak policista Netík jistě také pilně vyšetří. Že by k tomu takový elitní policista nedostal pokyn a vyšetřovali to jen neumětelové?

Hodně se dnes mluví o tom, jakou strukturu by měla mít naše ekonomika. Podle některých ekonomů bude s rozvojem robotů a automatizace velký problém nejen montovny nadnárodních společností, kterých je u nás požehnaně, ale třeba i automobilový průmysl, který je vlajkovou lodí naší ekonomiky. Měli bychom podle vás riskovat a investovat do nových oborů, nebo raději konzervativně vycházet ze současné situace, z toho co lidé umí a v čem jsou jistí?

Obávám se, že na to, o čem píšete (diversně ekonomiky a akcent na sofistikované výroby), je pozdě. Již jednou jsem v našem rozhovoru zmínil rozdíl porevolučního vývoje ekonomiky u nás a v Japonsku. Japonsko byla válkou rozvrácená země. Lidé neměli kde bydlet, průmyslové závody přestaly existovat.

Moudří politici a národohospodáři zvolili prozíravou a úspěšnou strategii rozvoje: vzdělání a akcent na know-how; neobyčejně inteligentní sociální a manažerská politika, jež byla řešena tak, aby vždy vznikaly peníze, které je možno reinvestovat. Současně vybrali odvětví, která byla perspektivní nikoli z hlediska levné pracovní síly a nerostného bohatství, které Japonsko nemělo; nýbrž odvětví s vysokou přidanou hodnotou kvalifikované práce – automobilismus, elektroniku atd. Těmto odvětvím vytvořili podmínky – chránili je celními a dovozními bariérami, které se postupně snižovaly, jak odvětví sílila. Pro férovou informací je třeba zdůraznit, že pro Japonskou výrobu vytvořila velmi příznivé podmínky Korejská válka, která zajistila velké odbytiště.
Laissez fair capitalism, strategie, která byla zvolena po revoluci u nás, se tak úspěšná neukázala a vedla k důsledkům, které zmiňujete.

Rozhovor 15.10.2017