Nalezne mezinárodní společenství (OSN, s direktivami jeho aparátu jaká slova se smějí používat, za takovou organizaci již nepovažuji) odvahu zřídit Zvláštní soud pro válečné zločiny Ruska proti suverénnímu státu Ukrajina a jeho civilnímu obyvatelstvu?

Otevřený dopis.

Váženému prezidentovi státu Ukrajina

VOLODYMYROVI ZELENSKÉMU
________________________________________________________________

Vážený pane prezidente,

zpráva o brutálním válečném útoku Ruska na Ukrajinu mne šokovala a ohromila. Hned vzápětí jsem napsal reakci na svůj blog na internetu a poskytl ho našim médiím. Mimo jiné jsem napsal:

„Rusko zničilo svou duši. Zničilo obraz Ruska v díle velkých spisovatelů, které jsem miloval. Nepřijímám přitom zjednodušenou tezi, že za všechno může jen Putin. Jeho rozhodnutí napadnout suverénní stát a zabíjet, mrzačit a ničit životy lidí, kteří mají právo na štěstí, kteří milují své blízké a své domovy, se jistě opírá o souhlas mnoha lidí, kteří ho obklopují a jsou stejně vinni zločiny proti míru jako on sám. Žádné důvody zločin započetí války nemohou ospravedlnit. Jsou to jen prázdná slova.

Domníval jsem se, že vojenský vpád do Maďarska v roce 1956 a 21. srpen 1968 byly pouze excesy demence tehdejšího sovětského/velkoruského, ideologií posedlého režimu. Že se s krachem SSSR obrozuje duše Tolstoje, Čechova, Čajkovského, Bábela… Ta domněnka byla mylná…“

Od válečného napadení Vaší země Ruskými hordami den po dni s pohnutím sleduji statečný vlastenecký odpor Vašich spoluobčanů vojáků i civilistů. Vaše veřejná vystoupení sleduji od toho prvého dne a umísťuji je na svůj Facebook. Obdivuji Vaši osobní statečnost i statečnost Vaší paní a v hluboké úctě se před Vámi skláním.

Vím, že mí spoluobčané poskytují značnou finanční, morální i materiální podporu Vašim občanům. Navzdory tomu chci Vám sdělit, že se stydím.

STYDÍM SE ZA SVOU ZEM A JEJÍ PŘEDSTAVITELE, STYDÍM SE ZA NAŠE POSLANCE V EVROPSKÉM PARLAMENTU, STYDÍM SE ZA EVROPU.
STRACH nakonec vždycky pokořil ty, kteří se bojí i za cenu ztrát odporovat zlému. Naše letadla, když už se ruských barbarů tolik bojí celá Evropa, měla povinnost chránit vzdušný prostor Vaší země před hordami, které neznají slitování ani jakýkoli pocit viny, když ze vzduchu devastují Vaše města a vraždí civilní obyvatelstvo – staré lidi, děti bez rozdílu.

Pro Evropu jsou to DNY HANBY. Obdobné jako dny Mnichovského diktátu 1938, když ze strachu před Hitlerem zrazovaly evropské mocnosti Československo a jejich představitelé odjeli vyjednávat s vrahy. Válce se Evropa stejně nevyhnula. Strach ponížených a pokořených vždycky dodává zločincům sebevědomí.

STYDÍM se před Vámi, vážený pane prezidente, a před statečností Vašeho národa.

Jsem si vědom, že brutální válečné operace Ruska proti Ukrajině mohou vést k pokořujícímu příměří obdobně, jako přepadení mé vlasti v srpnu 1968, byť jsme se, na rozdíl od Vás nebránili.
Kladu si otázky jak se dál zachová evropské společenství:

Nalezne mezinárodní společenství (OSN, s direktivami jeho aparátu jaká slova se smějí používat, za takovou organizaci již nepovažuji) odvahu zřídit Zvláštní soud pro válečné zločiny Ruska proti suverénnímu státu Ukrajina a jeho civilnímu obyvatelstvu?

Zajistí mezinárodní společenství žaloby proti vrcholným představitelům Ruska za zločiny proti míru, včetně válečných zločinů proti civilnímu obyvatelstvu a porušování mezinárodních smluv a dohod?

Vyloučí mezinárodní společenství z možnosti jakéhokoli mezinárodního kontaktu, včetně diplomatického, válečné zločince, kteří válku proti Ukrajině rozpoutali a měli ze svých funkcí pravomoc nařídit či alespoň usilovat o její zastavení a stažení armády?
Budou země mezinárodního společenství konfiskovat veškerý ruský majetek, který se nachází v jejich úřední a soudní moci a použijí ho k náhradě škod, způsobených ruským válečným tažením proti Ukrajině?

Stanoví země mezinárodního společenství na základě reálně vyčíslených škod, způsobených brutálním válečným útokem proti suverénnímu státu Ukrajina, Rusku povinnost splácení válečných reparací, jak byly stanovené Německu po druhé světové válce?

Vážený pane prezidente,
jsou mé otázky nepřípadné v současném světě, v němž i mravní povinnosti se dají zobchodovat? Nebo se ještě hlásíme ke kořenům evropské civilizace a evropského práva?

Přeji Vám, vážený pane prezidente, pevné zdraví. Stal jste se příkladem politika suverénní země a především člověka, který statečně reprezentuje civilizovaný řád světa.

V hluboké úctě
Váš
Prof. MgA. Jiří Svoboda, filmový režisér